ejnl

Naleštěné, banální a nevyvážené. Kdo je chlap, je idiot, kdo je ženská, musí kvůli tomu trpět.

Ten film nemá opravdu nic. Ano, sice se na něj pěkně kouká, dva tóny klavíru utáhnou celých 5 minut, ale kdo, co proč a jak tam rozhodně chybí. -SPOILER- děj v kostce - žena vstane, cvičí, dostane portálovou zbraň, utíká po schodišti nahoru a skočí na protější střechu - vystačí spíš na půlminutovou reklamu Puma.

Řadím do škatulky - může se stát cokoli. Trans nedává divákovi žádnou kotvu, o kterou by se mohl ve vyprávění opřít, což ve mně způsobilo mnohem širší paranoiu nad dějem, než možná tvůrci chtěli. Uvažoval jsem, kdy mohl být kdo zhypnotizovaný, co je doopravdy a co už je představa, a finále mě pak už ani nemohlo uspokojit, protože jsem měl všechny varianty vymyšlené. Banální vyprávěnka, která má ale našlápnutý začátek.

Viděl jsem Oblivion přibližně před třemi hodinami a už si nepamatuju, o čem byl. Opět se jedná o estetický zážitek, podobně jako Trona, bohužel Země po apokalypse už nenabízí tolik prostoru k imaginaci. Za nulový přesah dávám dvě hvězdy.

Na základě tohoto dokumentu bych se rozhodl zvolit Zemana, proto nesouhlasím s komentáři, které tvrdí, že film někomu nadržuje. Oba kandidáti druhého kola jsou zde zobrazeni jako rovnocenní zoufalci, a to včetně táborů, jež za sebou mají. Za co dávám pětku? Není to úplně čitelné pro nefilmaře, ale zkuste si vzít rybí oko a natočit něčí detail. Ten pohled, který narušuje intimní zónu, tak blízko, kam by si většina z nás netroufla ani v osobním kontaktu, to je skutečná odvaha Spřízněných.

Černá komedie o dvou proměnných. I kdybychom zapomněli na příběh, Curfew rozhodně stojí za zhlédnutí už jen kvůli postavám, depresivnímu Richiemu, jehož pokusem o sebevraždu film začíná, a přechytralou Sofií, která má šmrnc klasické otravné holčičky, ale převálcuje nás svou suverenitou. Jak se vyvine hlídačka strýčka, který není schopný se postarat sám o sebe a občas halucinuje, s jeho neteří, kterou neviděl od té doby, co mu spadla z náruče?

Bohužel jsem měl permanentní pocit, že film osciluje mezi žánrem a parodií sama na sebe. Hlavní devízou byla až karikující použitá optika, neustálé nájezdy širokými objektivy až před obličej protagonistů, kteří při takové kamerové manýře ještě zakouleli očima. Začátek byl skoro nesnesitelný, později parodující zcizováky začaly řídnout na úkor houstnoucí atmosféry. Bohužel to bylo už pozdě a já Vetřelce nedokázal brát vážně.

Naprosto nahodile serie udalosti, ktere se vlecou k nejasnemu cili. Titulkova sekvence na konci je pak osobnim vysvobozenim, zaroven vsak estetickym peklem. Jednu hvezdu za hudbu.

Po celou dobu sledování jsem vnitřně dokumentu vyčítal, že nenabízí druhý pohled, zajímala mě reflexe dvou hlavních aktérů, Zemana a Klause. Ale tato absence byla na konci vysvětlena, proto se nestydím za pět hvězd. Vládneme, nerušit nabízí komplexní obraz období opoziční smlouvy, nenudí a je čitelně subjektivní, což je pro mě u sledování dokumentu podstatné.

Je to roadmovie se všemi zápory, které se k ní mohou vázat. Nemá jasně propojené motivy, občas klouže po povrchu situací, některé scény si ani nezaslouží, aby tam byly. Ale Darjeelingův démon je v detailu. Přesně vystižená hmatatelná trapnost, existenciální esence situací, momenty, které dobře znám ze života, ale až tady jsem je viděl dobře pojmenované. Z hlediska filmové konstrukce by Darjeeling neobstál, u mě ale na plné čáře vyhrává ve schopnosti předat realistické, až naturalistické pocity zabalené v krásném, stylizovaném vlaku.