daGGos

Jéééé princezna! A jaká roztomilá, růžové vlásky, ouška a ocásek, pisklavý hlásek, projíždí se na slepici a aby toho nebylo málo, tak ještě jako bokovku zpívá japonský popík. No a poněvadž tu sladkost musíme něčím vybalancovat, tak tu máme i mužného hlavního hrdinu. To je zase pro změnu atletický typ, který neustále skáče tři metry do vzduchu a společně s dvaceti přemety vysílá ultra útoky, kterými přeměňuje nepřátele na miniaturní kočičky. A tak je u našeho milého blonďáčka jediný problém v tom, že při přechodu do magického světa očividně zapomněl charisma doma ve skříni. To ovšem pochopitelně nebrání v tom, aby při pohledu na něj milé čubičky nevlhly ostošest. Chcete-li dobrodružné anime o středoškolákovi v jiném světě, zvolte raději třeba Sengoku Otome.

To mi jako chcete říct, že tohle se může někomu líbit? Vždyť je to jen samé násilí a zabíjení! Divák ještě ani nestačí dokousat první brambůrek z balíčku vzatý a už je 29 středoškoláků použito k něčemu, co připomíná díl seriálu Will It Blend?, kdyby ho uváděl Andrej Čikatilo a to je prosím pouhý střídmý předkrm k celému nachově rudému dezertu. Postavy (těch hlavních nevyjímaje) jsou směsicí zbabělců, podrazáků, sadistů a zamindrákovanců, přičemž k příčetnosti mají zhruba tak blízko, jako já k angažmá ve fotbalové Barceloně. Zdejší hodnocení je jenom ukázkovým příkladem úpadku lidské společnosti. 4 hvězdi ... ehm tedy odpad pochopitelně ... a teď mě omluvte, potřebuji si to jít (ze studijních důvodů pochopitelně) shlédnout ještě jednou. Alternativou v podobném duchu může být např. C také z roku 2011, jen zaměňte krev a vnitřnosti za ... ekonomiku a akcie? Inu, proč ne.

Sengoku otome rozhodně předčilo má očekávání, která byla ale nutno podotknout nastavena na velmi nízkou laťku. Svět, ve kterém vůbec nejsou muži? Jo, je mi to jasné, další pitomost se stydlivým hlavním hrdinou a kupou přemrštěného fanservicu... A ono kupodivu ne, hlavním hrdinou je totiž také zástupce křehkého pohlaví (což jí bohužel na otravnosti vůbec neubírá) a místo ecchi ptákoviny tu máme solidní dobrodružství se spoustou bojů a občasného patosu. Máte-li náladu prostě vypnout mozek a sledovat nějaké oddychové anime, jedná se o naprosto ideálního kandidáta. Alternativou pak může být například velmi podobné Dog Days, které ale mnohem více inklinuje k výše zmíněnému ecchi stereotypu.

Normální svět, k němu druhý, obyčejným lidem nepřístupný, postavený na nějakých naprosto pošukaných základech, supernatural souboje mezi anime holčičkami a příšerami. Poměrně originální koncept, nemyslíte? Tedy, pomineme-li jen zhruba tu polovinu japonské produkce. Čím právě C vyčnívá? Audiovizuální zpracování je úžasné, reálie onoho druhého světa jsou zajímavé a soubojům rozhodně nelze upřít styl (i když tu angličtinu si tvůrci opravdu mohli odpustit). Kimimaro, jakožto typický prototyp hlavního hrdiny - suchara v podstatě tvoří jen křoví pro těch pár zajímavých vedlejších postav a zde si opravdu cením zvláště toho, že se autoři vyhnuli nějakému zbytečnému démonizování, takže i hlavní antihrdina má vyšší motivy a nelze označit za jednoznačného záporáka. V rámci současné anime produkce rozhodně nadprůměr.

Je skvělé, že rozuzlení celého seriálu je nečekané a dokáže spojit všechny na první pohled nesouvisející příběhy do jednoho velkého celku, jenže pokud to znamená, že se musí člověk prokousat obrovským množstvím balastu, tak je prostě něco špatně. Je dost pravděpodobné, že spousta lidí seriál po prvních pěti minutách (jak vystřižených z To-Love Ru či podobných záležitostí) s odplivnutím zahodí, ale ti vytrvalí by nemuseli litovat, protože kvalita má spolu s přibývajícími díly a odkrývajícími se souvislostmi stoupající tendenci. 3 hvězdičky.

V Anime jsem toho viděl už opravdu hodně, ale plechovky přeměňující se na holčiny bojující o to, aby právě jejich materiál byl používán při budoucí výrobě? Buď genialita takového námětu naprosto přesahuje mé omezené posuzovací schopnosti a nebo jsem měl právě čest s jednoznačně nejdementnějším námětem vůbec. Osobně mi připadá pravděpodobnější spíše druhá varianta, ale to nemění nic na faktu, že jinak pro mě Akikan (pravda, hlavně díky naprosto nulovým očekáváním) bylo poměrně příjemným překvapením. Tu "křehčí" polovinu z hlavní dvojice sice z nějaké přílišné originality obviňovat nelze (tsundere) a totéž se dá říct i o valné většině ostatního komparsu (všemožné typické anime archetypy), ale výjimky ve formě Daichiho či úžasně úchylného úředníka zajišťují, že alespoň já osobně jsem u Akikanu těch 12 dílů vydržel a nelze říct, že bych vynaloženého času nějak výrazně litoval. Slabší 3 hvězdičky.

Víte že když z jména tohoto anime vyřádíte všechna H vyjde vám název Nogizaka aruka no imitsu? A víte co to japonsky znamená? ... Jo, já taky ne, pravděpodobně asi vůbec nic. Když tam ale ta H zase vrátíte, znamená to další z řady rádoby romantických a rádoby vtipných seriálů tentokrát s námětem jak chudý slušňák a bohatá otaku ke štěstí přišli. Hodně slabé dvě hvězdičky.

Typický zástupce japonských středoškolských pošukaností plných patetických dialogů, nesmyslného jednání hlavních postav a podivných příběhových zvratů. Zrovna Denpi ale zachraňuje relativní krátkost a hlavně kvalitní vizuální stránka, která všem těm psychopatům dává možnost vyřádit se v pěkných a atmosférických lokacích. Neurazí, nenadchne.

Největší problém druhé série GG? Existence série první. Ta totiž pod taktovkou Madhouse dodnes vypadá a zvučí naprosto skvěle, takže namlsaný divák v prvních minutách Teatrina jen nevěřícně kouká na třesoucí se statické obrázky znázorňující bitvy v ulicích doprovázené hudbou jak z reklamy na italské těstoviny. Důvod je prostý, Artland očividně operoval s mnohem skromnějším rozpočtem a na výsledku se to dost výrazně podepsalo. S přibývajícími díly se ale vizuální stránka přeci jen zvedne a anime vykouzlí i několik kvalitních hudebních počinů (v čele bezpochyby se skvělou skladbou Doll hrající v endingu). Příběh je zajímavý hlavně tím, jakým způsobem nahlíží na obě strany konfliktu. Nepředkládá totiž typický nástin hodní policisté a fuj fuj teroristé, ale snaží se oba tábory ukázat jako obyčejné lidské bytosti, mající vlastní odůvodnění pro své činy. Lepší ***.

Pokračování Ef se drží původního konceptu jako klíště a tak znovu nabízí dvě odlišné dějové linie. Na rozdíl od tale of memories, kde byla jedna z linek jen obyčejnou školskou romancí s milostným trojúhelníkem (ačkoli ta se mi paradoxně líbila více než linka točící se kolem Chihiro), však tentokrát hlavní motivy obou příběhů ukrývají velký potenciál na dramatickou podívanou a minimálně jednomu z nich se tato očekávání daří i zhruba do poloviny seriálu naplňovat. S přibývajícími minutami však i lince točící se kolem tajemné Yuuko dojde dech. Tvůrci navíc ještě více přitlačili na pilu ohledně dramatičnosti jednotlivých "výlevových" scén, což ale místo kýženého výsledku v podobě vodopádu slz vyvolává spíše nepříjemnou pachuť v ústech. K Ef pak samozřejmě neodmyslitelně patří i neotřelá vizuální stránka, která výrazně přispívá k navození správné atmosféry a kterou já osobně považuji za největší klad celé série. Na přeskočení laťky **** to ale tentokrát nestačí.