daGGos

Tohle uvedení do světa božských loutek bylo mou maličkostí dlouho opomíjeno, což se nakonec ukázalo jako chyba. Příběh je v něm spíše jen tak nakousnut a i když by se rozhodně z přílišné originality obviňovat nedal, dokáže dostatečně zaujmout a navnadit na další sérii případně mangu (k současnému dni je do angličtiny přeloženo nějakých 14 kapitol, jež anime obsáhne během prvních šesti dílů, takže jedinci nevládnoucí japonštinou si zatím musejí na pokračování nechat zajít chuť). To společně se sympatickými hlavními hrdiny, solidní animací a kvalitním soundtrackem dává vzniknout jednomu z nejpříjemnějších překvapení této sezóny. Souboje samotné však nakonec zůstaly za očekáváním, protože jich je poskrovnu a jednotlivé loutky navíc nedisponují zrovna širokou škálou schopností. Slabší * * * * .

Sportovní drama patří bezpochyby k jednomu z nejstereotypnějších žánrů vůbec. Vždycky jde o bandu outsiderů, snažících se za pomoci trenéra dosáhnout nějakého úspěchu v tom či onom sportu, kteří obvykle rozhodují utkání v posledních vteřinách hrací doby a mezi samotnými zápasy si navzájem lízají vlastní životní bolístky. "Dá se vůbec do něčeho takového přinést závan čerstvého vzduchu?" řekli si pravděpodobně Japonci. A napadlo je Ro-Kyu-Bu! .Tam se sice vše výše zmíněné i nadále objevuje, ale navíc k tomu dostaneme tým skládající se z pěti lolitek, jež kromě všeho toho trénování a zápasení pochopitelně dostanou dostatek možností prezentovat svá útlá tělíčka, takže se dočkáme typických koupacích či svlékacích scén, stejně jako pro každý správný harém naprosto životně nutného výletu na pláž. Tím také Ro-Kyu-Bu! dostává i úplně novou cílovou skupinu, protože kromě nadšení pro basketbal je záhodno míti i značně pedofilní preference a tací jedinci si mohou k mému hodnocení přidat klidně 3 hvězdičky. Pro nás ostatní jde ale jen o sotva průměrnou podívanou...

Futuristická vize No.6 není sice nikterak originální, ale je zpracována poměrně zajímavě a je jen velká škoda, že se o historii či fungování města nedozvíme prakticky nic. Většina seriálu se totiž odehrává mimo jeho zdi a točí se výhradně kolem vztahu ústřední dvojice, který ale není nijak zvlášť propracovaný a vzhledem k nesympatičnosti obou hrdinů ponechá pravděpodobně většinu diváků chladnými. Zpočátku poměrně slibně působící příběh o tajemné nákaze, se v druhé polovině rozplizne v takové hodně podivné fantasy nic, korunované závěrem, jež patří k jedněm z žhavých favoritů v letošní "nejvíce patosu v jednom díle" rubrice. Přesto se však nejedná o úplně špatné anime a hlavně výborný desátý díl překlopil mé pomyslné misky vah na stranu nadprůměru.

Usagi Drop je původně 56 dílů dlouhá josei manga od Yumi Unita. Anime zpracovává pouhou polovinu předlohy, jež se odehrává za útlého dětství Rin. A je tomu tak možná dobře. Jakkoli totiž pokračování situované do doby o deset let dále není zas tak špatné, přináší natolik odlišný zážitek, že by mi můj názor na seriál nepochybně pokazilo. Rozpohybovaný Usagi Drop je totiž hlavně výbornou relaxační záležitostí. Daikichi společně s Rin žijí v podstatě idylický život, všechny překážky života s lehkostí přeskakují, všichni lidé kolem nich jsou dobrosrdeční a celý seriál se tak nese na vlně klidu a pohody. Nuda? Ano, pokud pomýšlíte na nějaké maratóny, nechte si rovnou zajít chuť. Usagi Drop je slice of life a i na poměry tohoto žánru obsahuje příběhu minimum. S narůstajícím počtem za sebou sledovaných dílů proto zábavnost strmě klesá. Se střídmým dávkováním se ale jedná o jeden z nejlepších a nejroztomilejších zážitků letošního roku. Navíc s kouzelnou grafickou stylizací, která mezi současnou identicky vypadající anime produkcí jen těžko hledá konkurece. ****

Už před třemi lety ChäoS;HEAd dokázal, že harémový žánr nemusí nutně znamenat o fanservice se opírající ptákovinu s dementním příběhem. Bohužel, seriál nedokázal navázat na hodně slibně rozjetý počátek, utopil se v oceánu příběhových klišé, ponechávajíc tak diváka s hořkým pocitem promrhaného potenciálu. Teď přichází Steins;Gate, jehož herní předlohu mají na triku stejní autoři a dokonce i opening pro anime nazpívala stejně jako pro ChäoS;HEAd Kanako Itō. A svou starší sestřičku poráží ve všech ohledech. Příběh točící se kolem všemožných hrátek s časem je napínavý, děvčata oku lahodící, hlavní hrdina charismatický a kresba perfektní. Jedno z nejpříjemnějších překvapení této sezóny.

Ty dva roky se na Maria Holic podepsali ve smyslu o něco kvalitnější grafiky a animace, ale jinak je od své starší sestřičky prakticky k nerozeznání. Pořád stejně ulítlá, plná divokých fantazií hlavní hrdinky a šikanování ze strany Marie. Pochopitelně, tohle jsou to hlavní znaky celé série a nemá smysl jí to vyčítat. Bohužel, spolu s nimi si Maria Holic do druhé série přenesla i naprosto identické zápory. Neustálé výtrysky krve případně reakce Kanaki na tělesný kontakt s opačným pohlavím můžou být vtipné napoprvé, ale vídat je pětkrát za každou epizodu je prostě příliš. Rozhodně by také neuškodilo, kdyby se občas dostal(a) do potíží i samotný(á) Maria, s čímž souvisí i to, že samotný fakt o tom, že je Maria ve skutečnosti převlečeným mužem, je pořád naprosto trestuhodně nevyužit. I přes tyto výtky se ale pořád jedná o poměrně slušnou slušnou zábavu. 3 hvězdičky

Vymítání démonů, upírů, zombíků či podobné havěti není v anime bůhvíjakou zvláštností a Tokko je jen jedním ze standardních zástupců tohoto žánru. To nemyslím vůbec zle, protože i když rozhodně nikdy nebude okupovat vrcholky žebříčků oblíbenosti, rozhodně těch 260 minut strávených nad ním nelituji. Příběh je v rámci žánru slušný (v tom směru, že dává možnost rozřezat dostatečné množství potvor), postavy sympatické a akce přímočará a brutální. Bohužel, zde se však zároveň dostáváme k nejzávažnějšímu problému celého seriálu. Nepřátelé můžou na papíře vypadat úžasně, souboje také, ale pokud se animovanému bratříčku nehodí dostatek dukátů, zázraky se čekat nedají. Vizuální zpracování patří svou kvalitou někam k přelomu tisíciletí a o hudebním doprovodu darmo mluvit. I přes tyto zápory si ale lze Tokko užít. Jako vhodnou alternativu doporučím například výborný Gantz.

Gosick má jeden veliký klad, jež je ale také jeho největším záporem. A tím je gradace příběhu, který se rozjíždí v pomalých kolejích epizodických detektivních případů, které na sebe začnou až v druhé polovině postupně navazovat, nabírat na hloubce a zajímavosti, na čemž se také nemalou měrou podílí mnoho nových a pro hlavní linku důležitých postav. Zkráceně řečeno, zhruba 12 dílů má divák pocit, že nesleduje nic jiného, než průměrnou detektivku v hezkém grafickém kabátku a sympatickými postavami, ale skutečné trumfy seriál vytahuje až v pozdější fázi, což rozhodně nemusí každý skousnout. Těm trpělivějším se ale Gosick odvděčí skvělou druhou polovinou a zakončením, jež se u mne osobně vyšplhalo mezi samotnou špičku současné seriálové tvorby.

Čistokrevně komediální anime, kterému prospívá hlavně poměrná krátkost (13x10 min), díky které se jinak neustále opakující vtípky a situace nestíhají omrzet. A jakého že druhu humoru se dočkáme? Černého, fekálního, sexuálního, sexistického a dalších spadajících do škatulky "v dobré společnosti se nesluší". Nevoní-li vám tyhle "podřadné" odnože, Yondemasu yo, Azazel-san váš názor asi nezmění, zbytek by ale neměl těch dvou hodinek strávených ve společnosti tak trochu netradiční detektivní kanceláře rozhodně litovat.

Chtěl-li bych tu Ano hi mita hana no namae wo bokutachi wa mada shiranai (dále již pouze jako "to anime s kurevsky dlouhým názvem" ... no, možná Anohana bude lepší) strhat a s kletbami vyslat mezi sestřičky z údolí průměru, rozhodně se nedá říct, že bych k tomu neměl dostatek ostré munice. Po prvních třech svižných částech se tempo vyprávění znatelně zpomalí a ke konci se už jen tak líně šine k předvídatelnému zakončení, přičemž celá ta míra dramatičnosti, kterou se tvůrcům dařilo celý seriál úspěšně držet v přijatelných mantinelech, v poslední čtvrtině doslova exploduje a vyhrne na diváka velmi těžko stravitelné množství slz, křiku a osudových prohlášení. Přesto všechno však ode mne Anohana dostane tak dobré hodnocení. A jako pravděpodobného pachatele asi stejně jako LarkyCZ označím ono tajemné "kouzlo", pro mě osobně znamenající onen zvláštní melancholický nádech celého seriálu, jež mi dal vzpomenout nejvíce na NHK ni yōkoso! (což bylo anime, které mě vlastně k té zpropadené kultuře velkých očí a barevných účesů původně přivedlo). Slabší 4 hvězdičky.