daGGos

Je chvályhodné, když se tvůrci rozhodnou zpracovat nějakou známou předlohu svým způsobem a převod Monte Christa do futuristického světa se rozhodně vydařil (ať už příběhově či vizuálně), ale občas by to chtělo s těmi invencemi trošku přibrzdit a držet se takříkajíc kořenů. V případě Gankutsuou se to týká hlavně samotného konce, který je zbytečně překombinovaný a celé jeho vyznění působí oproti předchozímu vývoji děje jako pěst na oko. Rozuzlení po vzoru originálu by mu dle mého slušelo mnohem více.

Bizarní, šílené, ujeté, pošukané. Nemá smysl Sakigake!! Cromartie kōkō nějak do podrobnosti popisovat, můžete-li japonský druh humoru, jedná se o ideálního kandidáta na volné chvíle.

Překvapivě zábavný seriál, ve kterém se toho sice během těch čtyřiadvaceti dílů příliš nenaděje, ale ta omáčka kolem je natolik příjemná a sympatická, že to člověku ani příliš nevadí. Pokud tohle u vás nevypěstuje fetiš na mladší sestřičky, tak nemáte srdce.

V hezkém hávu zahalená ekologická agitka, která se možná snaží nést jakés takés poselství, ale sama ho podtrhává naivitou jeho přednesu. Největší problém je však v příběhu, který sice sám o sobě není vůbec špatný, ale jeho vývoj závisí na určitých "osudových volbách" jednotlivých postav, které jsou v mnohých případech NAPROSTO ZHOVADILÉ a spíše než o smysluplnost jim jde o to, aby vedli k co možná nejdramatičtější scéně. Zvláště Phryne, specialistku v tomto ohledu, s jejím neustálým utíkáním, navracením se a 180 stupňovými změnami názorů, má divák ke konci už sto chutí něčím přetáhnout za to, jakým způsobem znásilňuje matičku logiku a tatíka zdravý rozum. I přese všechnu kritiku se ale hlavně díky zajímavému světu a kvalitnímu audiovizuálnímu zpracování stále jedná o nadprůměrný zážitek. Jen se člověk nemůže zbavit té pachuti, že Fractale mohlo být mnohem více.

Z mého pohledu se anime dělí na čtyři skupiny - špatné, průměrné, dobré a Gintamu. Zaškatulkovat tenhle bláznivý mix akce a komedie jako dobrý by totiž bylo velmi hrubým podceněním. A pokračování v podstatě jen drží tento nastolený trend, což je také to nejlepší, co mohli tvůrci udělat. A tak největším záporem stále zůstává onen fakt, že na každý díl musí člověk čekat týden a někdy v budoucnosti (doufejme že hodně daleké) Gintama znovu skončí.

I rutina může občas postačit k povedenému diváckému zážitku, je-li kvalitně odvedena. Ao no Exorcist dobře vypadá, dobře zní, obsahuje kvalitní souboje, příběh poslepován snad ze všech klišé co jich jen shounen žánr má a disponuje standardní směsici postav s množstvím nejrůznějších bolístek z minulosti. Slabší 4 hvězdičky.

Tak takhle by asi vypadala tvorba H. P. Lovecrafta, kdyby vyrůstal na Power Rangers. Od známého spisovatele si bere terminologii, od nechvalně proslulých strážců vesmíru zase příběh a dialogy. Přidáme-li navíc ještě podprůměrné audiovizuální zpracování, nedají se od Demonbane očekávat žádné zázraky.

Idioti z třídy F se po roce vrací a přinášejí sebou dost možná nejlepší komediální zážitek letní sezóny. To je na jednu stranu poměrně smutné zjištění, napovídající mnohé o letošní konkurenci, protože se rozhodně o nějaké nezapomenutelné anime nejedná, nicméně to zase neznamená, že by Baka to test to shōkanjū ni! bylo špatným seriálem. Jen příště prosím trochu ubrat na té romantice, které v žánru bláznivé komedie prostě pšenka nikdy pořádně nepokvete.

Ani po dokončení Blood-C nejsem schopen posoudit, jestli se jedná o stupidní nebo geniální anime. O CLAMPu se vždy tradovalo, že jejich tvorba má nepříliš záživný rozjezd a skutečnou zábavu nabízí až v pozdějších epizodách. A platí to i u Blood-C, u kterého je ale ta "rozjezdová" část opravdu neúnosně dlouhá. Deset dílů se totiž tváří jako nudný, šablonovitý seriál se spoustou nelogičností a nesympatickou hlavní hrdinkou. Souboje nejsou špatné, ale oproti očekávání se jim zas tolika prostoru nedostává, všechny se drží jedné linie (Saya dostává 5 minut na prdel, načež se "probudí" a zmasakruje protivníka během 5 vteřin) a v brutálních scénách (kterých je mimochodem opravdu hodně) funguje naprosto stupidní cenzura. Jenže pak se divák dopracuje k poslední dvojici dílů, do kterých autoři nacpali v podstatě veškerý děj, poměrně uspokojivě jsou mu vysvětleny některé nepříliš smysl dávající situace z předchozích dílů a konečně se dočká i pořádného masakru. Proto je hodnocení v tomto případě opravdu zapeklitou záležitostí. Nicméně už jen za ten králičí mixér z posledního dílu si myslím, že si Blood-C ty 3 hvězdičky zaslouží ☻.

Na první pohled může Mayo Chiki! působit jako typická harémovka, stejně tak na druhý, třetí, čtvrtý a klidně i padesátý. Ano, tohle je harém v nejkrystaličtější podobě, se všemi svými klišé a je-li vám tenhle žánr proti srsti, nemá sebemenší význam ztrácet se seriálem byť jen vteřinu života. Na druhou stranu, přistoupíte-li k němu s tímto očekáváním, nejedná se dle mého o zase tak špatnou záležitost. Minimálně v porovnání s R-15, jež jsem sledoval souběžně s tímto seriálem, se jednalo doslova o balzám na duši. V rámci žánru lepší průměr.