hypnos11

Jo, jo, a zase jo. Víc takovýchto chuťovek. Původního Shoguna s Chamberlainem jsem sice viděl kdysi dávno, ale miloval jsem ho. A na tohle jsem se samozřejmě těšil, jako malé dítě na novou hračku. U prvního dílu jsem měl jisté výhrady - trochu mi vadily ty odchylky od děje a trochu zvláštní výběr herce pro hlavní postavu, navíc ty jeho nepřirozeně modré oči.. S druhým dílem ale všechny tyhle výhrady pominuly a po shlédnutí celých těch téměř deseti hodin na dva zátahy jsem nadšený a stále ještě plný emocí. Všechno je tady na nejvyšší úrovni - kostýmy, lokace, celkově úžasná výrpava, hudba, herci (samozřejmě tolik zde vychvalovaný Sanada, ale ještě víc se mi líbil Tadanobu Asano), herečky (milá Hoshi Moeka a naprosto líbezná Anna Sawai), dialogy, scénář.. no prostě všechno. A i ta úvodní titulková scéna je pěkně udělaná. PS komu v deváté epizodě neukáplo pár slziček, není podle mě člověk :) PPS Vyčítat tomu nedostatek bitev je podpásovka. Skoro žádné tam nejsou, a ani nejsou potřeba. Tohle je totiž příběh o intrikách mocných, slepé loajalitě, lásce, odevzdání se osudu.. a smrti. PPPS Jo, ta angličitna mi tam občas taky vadila :) Opravdu ale nemůžeme mít všechno. Navíc si nejsem jist, že by to v portugalštině bylo pro diváka zajímavé - pořád jenom číst titulky :)

Klasické dílo, které nidky nezestárne. Soud s menšími figurkami nacistického hnutí, který je perfektně natočený a napsaný. Vynikající herci předvácí naprosto úžasné výkony. Film také ukazuje, že pro rozpolcené německé obyvatele nebylo probuzení se z nacistického snu po válce nijak snadné.

Zajímavá látka, ale rozodně ne na celovečerák. To ovšem nijak nevadilo Boylovi, ba naopak, dalo mu to příležitost se vyřádit, protože hodinová stopáž by pro to jinak byla až moc. Jenže všechny ty vzpomínky, sny a deliria, všechno to loučení se do kamery, nic z toho neopodstatňuje takhle dlouhou stopáž. Kdybyste se podívali na prvních dvacet minut a psoledních dvacet minut, viděli byste vše důležité a o nic byste nepřišli. Třešinkou na dortu tu bylo, když se Aron během posledních hodin svého uvěznění v průrvě, evidentně zoufalý, rozhodl k nejdůležitější věci, kterou v tu chvíli mohl udělat. Naposledy ve svém životě .. si vyhonit nad nijak zvlášť necudným videem dívky, kterou potkal během tůry. To jako vážně?