pisty

" Je jedno,kde jsem,nikdy nenajdu Luger". Slyším tu spojitost s Band of brothers. Rovnou rikam,že mě Assault on hill 400 příliš nenadchnul. Válečné filmy v originálním znění mám rád z mnoha důvodů. Obvykle mají jednoduché dialogy a nemusím si lámat hlavu s překladem. Je tomu tak,i v tomhle případě. O poznání horší je absence kvalitních akčních scén, jenž by kompenzovaly právě ty dialogy. William Baldwin důvěryhodně zahrál amerického vojáka, který se nebojí epického monologu směrem ke svým spolubojovníkům. WWII je nevyčerpatelným materiálem pro filmové plátno. V tomhle případě jen **

Objektiv Heleny Třeštíkové ho poprvé zachytil v sedmnácti letech před rokem 1989. Měl na sobě roztrhané džíny a pod budnou probitou skrz na skrz cvoky, měl tísíckrát přepraný triko. Od té doby René Plášil zestárl o dvacet let, které strávil někdy mezi svobodou a mřížemi. Nedokázal se smířit se svým místem u pásu ve společnosti kde má žít a pracovat jako člověk. Začal ji nenávidět a jeho líný život se ponořil do posrané šedi, přesně jako se nekvalitní tetovací inkoust během let vpíjel do jeho kůže. Za svůj život udělal kolem sedmdesáti bytů včetně toho Heleny Třeštíkové. Omluvil se, ale litoval přiznání. Lidé ho za to nazívají nevděčníkem a hajzlem. Díky Třeštíkové, která z Reného svou kamerou udělala aspoň něco, vydal dvě knihy o bezvýznamném bloudění sobě vlastním. Hotová pop-person českých věznic vyjíždí na svoje tour Valdice-Pankrác-Bory-a zpět, kruh nemá konce. Vztah zloděje a absolventky FAMU v přímém přenosu je kuriózní případ. Kdo koho využíval když si nechával do hotelu o jediné hvězdě na Borech, posílat balíky s prášky a cigaretami? A nebo to byla Helena Třeštíková, když Renému po aféře s jejím bytem zapůjčila kameru. Aby natočil autentické záběry z prostředí ve kterém žije. Takřka obratem tenkrát dostala dopis v němž ji René informuje že je opět ve vazbě, kameru použil na nátáčení nějakého porna, ale už ji prodal. Tahle scéna je typickým příkladem Reného přístupu ke všemu. A neméně pak někdy až sarkastickou profesionalitou paní režisérky. A nebo jsou všichni ex-minystři a politici tak tupý že jsou svolni půjčit kameru za několik tisíc kriminálníkovi? Naopak vtipným způsobem jak dát filmu bez konce děj aby z něj byl dobrý dokument bylo, promítat Reného skrze plátno a mříže paralelně s významnými událostmi ČR. A Reného score? Pokus o útěk v době kdy byli bachaři opiti svobodu sametové revoluce. Chvíli se dokonce zdálo že Havlova amnestie předznamenává americký happy end v životě napraveného recidivisty. René ale vstooupil do EU jako podprůměrný zlodějíček po kterém by bez Třeštíkové a její vytrvalosti až vypočítavosti neštěkl ani pes. Otázkou zůstává jestli poté co odtečou poslední tytulky, ztratí se v černé obrazovce osud člověka který neumí žít. A jestě dál za plátnem z jeho života postupně zmizí i žena jež mu dala alespoň zdánliví smysl života.

Pějme Píseň Dohola se na první pohled může zdát jako stupidní film ze stupidní doby. Režisér OndřejTrojan jistě není jediným kdo má zkušenosti se skautskými tábory a vši. Mírně lechtivou zápletkou v prostředí mladé generace nepřišel s ničím novým, neboť v roce 1964 poodhalil téměř totožným způsobem tabuizované téma Ladislav Rychman ve filmu Starci na Chmelu. Ale zápletka je zde až na druhém místě, pouze drží film tak nějak pohromadě. Rozdíl je v pohledu na inkriminovanou dobu. A slovo inkriminovaná je na místě, alemnohem těžší by bylo někoho obvinit. Noblesní Hanka a intelektuální Filip vyloučeni z chmelové brigády odjíždí s hlavou plnou lásky, hrdosti a amorálnosti vůči učitelské radě starců na chmelu. Naopak osazenstvo skautského tábora vydrží až do konce a vrací se domů s hlavou plnou vší, poznamenané hravými nápady vedoucích tábora. Pohled na období skautských táborů a chmelových brigád se různí. Jakoby pachuť suchého houskového knedlíku s univerzální hnědou omáčkou v táborové kuchyni pod taktovkou tlusté vousaté kuchařky zapil trochou hořké ironie. Pokud se na film díváme jako na retro komedii, nikoliv jako na socialistický realismus je z něj cítit výsměch a pohrdání. Nadsázku v něm nehledejte. Tak to prostě bylo.