Píše se rok 1944 a dvanáctiletá Ofélie jede se svou těhotnou matkou za otčímem, frankistickým důstojníkem, který kdesi v horách na severu Španělska potlačuje zbytky republikánského povstání. Život ve vojenské posádce ale nenabízí Ofélii pouze realitu poznamenanou boji s povstalci, všeobecným nedostatkem jídla a velmi chladným vztahem s otčímem – v nedalekém starodávném labyrintu potká dívka jednou v noci starého fauna, který ji prozradí, že je ztracenou princeznou kdysi mocné pohádkové říše a současně poslední nadějí na její záchranu. Než se ale opět setká se svým královským otcem, musí splnit několik úkolů. ... (zobrazit celý text)
Hezký film, ale nechápu jeho vynášení do nebes, když Del Toro natočil už dávno to samé. Zatímco Ďáblovu páteř moc lidí nezná, Faunův labyrint sbírá Oscary a v zámoří se o něm vypráví jako o filmu desetiletí, kteroužto rétoriku do velké míry přebrala i domácí média. Přitom Faunův labyrint je v mých očích doopravdy tím samým v bledě modré barvě, a to doslova. Jásá se tu nad učesanější (čti nudnější, leč populárnější) variací na dávno vyslovené, v níž se z Del Tora stává docela obyčejný pohádkář, který přišel o svoji hrubší podstatu. Ta se vtěsnala jen do pár brutálních scén. A to je málo. V nitru zůstalo u uhlazeného a neškodného příběhu o děvčátku, které když se bude hezky chovat, přitulí se zase k mamince. Pche. Hellboye na ně!
Zvláštní film, který kdyby vyprávěl o bojích mezi armádou a španělskými partyzány bez všech těch fantasy příkras, stal by se hodně rychle docela obyčejným.
Unikátní pohádkový namět se svým osobitým zpracováním nabízí spíše odrostlejšímu publiku, které dozajista nejenom že skousne dekadentní atmosféru, ale rozhodně si užije i spousty vymazlených detailů, kterými vdechuje svému fantasknímu světu režisér Del Toro oduševnělost a celkový feeling dokonalé propracovanosti. Úžasná výprava, masky či kontrast občanské války s fantasy světem je jenom klouzací plocha. To pravé se skrývá pod povrchem, kde je třeba zapojit i diváckou fantazii a mozek. Bravo!
A pak že se zázraky nedějí… . Myslím, že už jsem viděl celkem dost filmů, Faunův labyrint mě však dokázal nadchnout snad v každé minutě. Už dlouho mě nic natolik nepřekvapilo a nejde jenom o nadšení z čehosi vymykajícího se z běžné hollywoodské šedi. Labyrint není jenom jiný, on je i skvělý. Nenapadá mě jediný film, ke kterému bych jej přirovnal. Nenapadá mě totiž žádný film, který by tak mistrně skloubil fantasy pohádku s válečným dramatem. Guillermo del Toro dokázal, že oplývá přímo burtonovskou imaginací, dokáže s ní však mnohem obratněji zacházet. Nadreálné výjevy jsou nám servírovány v menších dávkách a nikdy nepůsobí samoúčelně. Do poslední minuty není a ani nemá být jasné, který ze dvou světů je pro příběh důležitější. „Alenkovská“ návštěva říše divů je pojata s podstatně větší mírou invence než kdy dřív, pointu lze chápat přinejmenším dvěmi způsoby a teprve při zpětném pohledu plně doceníte všechny vrstvy tvořící ve finále příběh, jenž dokáže zasáhnout na těch nejcitlivějších místech. Zpočátku vám asi mnoho věcí nebude dávat smysl, ale nechtějte odpovědi logické a nechtějte je hned. Nechte se postupně vtáhnout do fascinujícího světa na pomezí snu a reality, dobře sledujte a pečlivě naslouchejte. Ale proč vám to vlastně říkám, Labyrint nepotřebuje příručku k použití. Prostě naberte odvahu a vstupte do něj. Je těžké vyjít nepoznamenán. 100% Zajímavé komentáře: Superpero, mm, Desperado, stration, Amadeo
Scénář: Guillermo del Toro ..
F a n t a z i e. Doslova a do písmene. Velmi kruté, pohádkově mlhavé a ze všedního života zároveň. Del Toro popustil uzdu své tvůrčí schopností a stvořil překrásný a osobitý příběh, který propojeně probíhá ve dvou světech. První v říši pohádek a druhý na sklonku říše Třetí. Herecky excelentní, formálně poutavé (perfektní kamera a nádherný hudební doprovod), silně atmosferické, zkrátka na výtečnou napsané a zrežírované fantaskní dílo. Nejlepší Del Toro. 90%.
Guillermo del Toro. Zvláštní to člověk, který z Bladea udělal akčního Boha a z Hellboye hláškujícího ďábla. Jako další svůj film si před pokračováním Hellboye vybral právě Pan´s Labyrinth. Pohádka o dívce, která možná je a možná není dcerou Krále podsvětí. Musí projít třemi důležitými zkouškami, při kterých se zjistí, jestli je smrtelná jako všichni ostatní nebo stále nesmrtelnou dcerou svého otce. Zní to krásně, že? To jste ještě neviděli fauna, který malé hrdince všechno rád vypráví a je úchvatný. Všechno to zní tak krásně a kde je chyba ptáte se? Ta je v tom, že tato pohádková linie je spíš druhá v pořadí. Hlavní a většinu stopáže je věnována příběhu nevlastního otce dívky, který je španělský vojenský kapitán. Tento kapitán má jeden problém a tím jsou povstalci v okolních lesích kolem jeho velkého panství. Ti jsou informování z kapitánova domu a připravují se na úder. Kdyby Del Toro celý film obětoval na příběh dívky, hledající svůj skutečný původ, pravděpodobně by šlo o jednoznačných 5*. Tak kouzelné a půvabné atmosféry nedosáhl nikdo jiný. Budu doufat, že del Toro nalezne podobné téma a využije svůj úžasný cit pro fantasy. Představte si Alenku v říši divů natočenou tímto ďáblem z Mexika...
Po minuloročnom Gaimanovom MirrorMask ďalšie nemainstraemové, veľmi príjemné, fantasktné bizarné prekvapenie plné imaginácie príťažlivo mixujúcej rozprávku s hororom.
Hodnej strejda Guillermo mi jako obvykle nabidnul technickou brilanci... od nespoutane kamery, pres obstojne triky az po mamuti davku fantazie, ktera to vsechno obehnala neviditelnou pavucinkou. Ta pevne spojuje i nespojitelne... radeni vojaku v realu a prerostlou zabu zvracejici vlastni vnitrnosti v dutinach zakleteho stromu. Pripadal jsem si jako ve snu, protoze prechazet takhle ostre mezi obema realitami prece nejde ani skrz dvere nacrtnute kouzelnou kridou... S odstupem casu bych uznal argumenty o vykradani, vetsina pohadkovych prvku se uz objevila jinde a kdyby Del Toro nenechal kapitana Vidala s tak ocividnou radosti "kuchat" svoje obeti (vazne jsem mu veril, ze je to zaporak... stacilo se na nej divat pri holeni :), zrejme by to byla "docela pekna pohadka". V tom je ale ta nadherna "rozhozenost" celeho snimku, ktery by se ve svych nejroztomilejsich momentech dal prirovnat k detske klasice, aby jen o dve klapky dal trumfoval v brutalite unrated verze Ajovych hororu. Mozna je to tim, ze dokazu byt ditetem, ktere oceni pastelove barvy, pohadkovou ukolebavku a svet princezen a zaroven i rozjivenym mladikem, kteremu na tvari naskoci ulisny usmev, kdyz vidi Del Tora jak necukne zbabele kamerou, kdyz dojde na amputaci nohy pomoci flasky skotske a nabrousene pilky. Nekomu tyhle kontrasty rozmasiruji na kusy krehkou atmosferu Faunova sveta, me skrz ne probleskovalo Del Torovo nadseni a mozna i jeho radost, ze je konecne zase "doma" a toci si po svem. A nejsem rad jen za nej... jsem rad i za sebe, protoze vysledek ve me bude rezonovat jeste dlouho. Bila je belejsi, cerna je cernejsi a Guillermo je definitivne v mem velmi vrtkavem zebricku oblibenych tvurcu.
Dlouho jsem se ne tento velkolepý film těšil. Takovýto příběh totiž je dosti neobvyklou záležitostí a samotné zpracování potřebuje kumšt, který Guillermo del Toro rozhodně má. Samotný propletenec příběhu mezi fantazií a realitou je sice očividný, ale na druhou stranu neskutečně působivý a nejen masky, efekty nebo fantastické prostředí, ale právě atmosféra je tak dokonalá, že skoro nepoznáte jestli jste ve světě zázraků nebo reality, kde právě zuří válka a Vy o tom v zapovězeném lese ani nevíte. Stejnak to ale není na plný počet. Ihned po shlédnutí jsem dozajista takovýto názor měl, jenže když jsem se nad tím vším zamyslel, vadila mi například ta neskutečná negativita, jež vyvěrá z příběhu, který je vlastně šťastný a v tom tkví ta neuvěřitelnost celého toho kolotoče okolo labyrintu, který patří postavičce jménem Faun. V nitru nádherně až famózního příběhu je ukryté zlo, které jde ven hlavně na konci filmu. To zlo je veliké a ačkoliv to všechno dopadne tak nějak správně, divák je smutný a věří v to, že zázraky se dějí a sny se dokáží plnit. Zdá se mi, že samotný Faunův labyrint je ojedinělou záležitostí, kterou divák zas tak často nevidí. Rozporuplný pocit po skončení filmu musí mít snad každý. Čemu nakonec věřit? Realitě nebo snům? Nebo spíš, co je příjemnější? --- Tady jsou domy staré. Vrzají. Jakoby povídaly.
Jeden z filmov roka a bez debaty jeden z najlepších fantasy filmov všetkých čias. To, čo som tušil už po Devil´s Backbone, teraz viem s istotou - Guillermo del Toro je nielen výborný režisér, ktorý s prehľadom zvláda akciu, atmosféru, prácu s hercami... (proste všetko), ale aj vynikajúci scenárista. Faunov labyrint je nádhernou ukážkou špičkovej rozprávačskej zručnosti. Del Toro dokonale pracuje s literárnym pravidlom "keď spisovateľ na nejakom mieste knihy napíše, že na stene visí puška, tak sa v priebehu deja musí z tej pušky vystreliť". Pravda, film je kvôli tomu mierne predvídateľný, ale to vôbec nevadí, pretože je to nádherný, podmanivý príbeh so skvelými hercami, pôsobivou kamerou a čarovnou hudbou. Najviac ma potešilo, že Guillermo sa s ničím nekašľal a nenatočil film, ktorý chce konkurovať Narniám a Terabithiám a byť pre široké publikum. Toto je aj napriek dieťaťu v hlavnej úlohe načisto dospelý film. Čakal som, že bude temný, ale to intenzívne násilie, ktoré by v USA malo problém uhrať i R-kový rating, a čistokrvne hororové pasáže ma naozaj zaskočili. Tlieskam! Guillermo zatiaľ ani raz nesklamal.
Obrovitánské zklamání. Čekala jsem film, který budu milovat a vychvalovat, ale krom vizuální dokonalosti tu žádná jiná není. Příběh mi přišel hrozně prázdný a nejzajímavější pro mě byl ten největší záporák, o kterém se tolik pořád mluvilo a přitom tam má jen velmi krátkou roli, ostatně, tak nějak všechno mi tam přišlo, že bylo na plátně pomálu .. achjo, tohle opravdu ne.
Opravdu naturalisticky pojaté drama ze soumraku španělské občanské války, které svým půdorysem sousedících světů reality a fantazie (nadreálna) připomene režisérův počin "Devil". "Panův labyrint" se díky rozdílnosti obou světů štěpí do dvou odlišných rovin – do roviny bestiálního dramatu a do roviny goyovsky pitoreskního pohádko-hororu o světě za zrcadlem. Co mi na filmu opravdu chybí, je soudržnost a ucelenost obou fikčních prostorů, z jejich svazku jsem měl s výjimkou závěru dojem jakési nucenosti, nesvornosti, bezúčelnosti. Možná jsem až příliš uvykl burtonovské optice, ve které má všechno svůj řád. Guillermo Del Toro má řád především ve vizuálním a technickém pojetí, které je svělé a dělá z "Panova labyrintu" vysoce jakostní podívanou po stránce atmosféry, masek, výpravy a v neposlední řade hereckých výkonů. Nakonec i vyvrcholení filmu vneslo do celého schématu jasný moment motivace a trochu otupilo můj rozpačitý dojem z Del Torova scénáře. Pokud se tahle zvláštní žánrová míšenina v českých kinech neobjeví, měli by si distributoři vystavit papíry na hlavu, navzdory několika výtkám se totiž jedná o obrovsky atraktivní zážitek a bezesporu nejlepší počin Mexičanovy kariéry... řadím ho do poetického sousedství Tima Burtona a částečně i Terry Gilliama.
