Pompeius

Trochu klišovitý, ale velmi kvalitní válečný film. Jen hudba je v některých scénách tak hrozná, jako by si ji nechali složit v Čechách.

Poněkud uječené a rozevláté oproti verzi z roku 1994, která byla dramatičtější a v pravých chvílích vážnější; přesto příjemná podívaná.

Ideologická vyprávěnka v duchu kritické rasové teorie. Osobně mám největší problém s vyzněním, že zvolením Reagana nastal pomalu konec světa a konečné vítězství Zla...

Výborná romantická komedie zralého věku, kde už protagonisté mají něco za sebou, něco si s sebou z té minulosti táhnou, už se moc nechtějí přizpůsobovat, jsou tak trochu usedlí a sví, ale lásku pořád potřebují a dobrodružství stále láká. Porozumí každý, kdo nezažívá první dlouhodobý vztah. Rozhodně každý přes čtyřicet.

Takovým hrozně debilním způsobem vtipné. Před deseti lety jsem zaregistroval pár dílů na HBO a nezaujalo, ale teď jsem si na to vzpomněl, když přítelkyně poptávala nějaký seriál, který bychom si mohli pustit k večeři nebo ke svačině. A je to fakt dobré, svým ujetým způsobem, který nemusí sednout každému. Paradoxně přítelkyně se u toho chechtala častěji než já, pravděpodobně proto, že jako atraktivní žena má více zkušeností s tou libovou frajeřinou a infantilně-debilní maskulinitou, kterou Kenny Powers předvádí s přesvědčením, že je neodolatelná. S přihlédnutím k tomu, jakým "humorem" a "oduševnělostí" nás zásobují studia v současnosti, je Eastbound & Down klenot.

Výborný seriál a také výborná odpověď revizionistickým postmarxistům z FF UK a dalším pošahaným levičákům hlásajícím, že komunismus vlastně nebyl tak špatný, vůbec nešlo o diktaturu a šlo vlastně o společenskou "dohodu" mezi ovládajícími a ovládanými. Ve Volze jsou ty různé "dohody" popsány značně výstižně. Já mám svůj návrh dohody: marxisti, neomarxisti, postmarxisti, polibte nám prdel. Nikdo v historii nezničil více životů, ekonomických, kulturních a morálních hodnot než hlasatelé této nesmyslné ideologie.

Výborně zahrané, silné emoce.

Eli Roth prostě neumí režírovat.

Luhrman má svůj styl, je to mistr střihu a vizuálních nápadů, ale zároveň tak hrozný barvičkář, že se na to skoro nedá koukat, protože kvůli přesycenosti barev vše vypadá jak namalované. A pak to jeho nutkání cpát do dobových filmů moderní muziku... To taky tahá za uši. Jak ve Velkém Gatsbym, tak i v Elvisovi mohl atmosféru podpořit úžasnou dobovou černošskou hudbou, ale on tam radši narval současné negerské hýkání.

Nejlepší filmový Nero, Ustinov je v roli rozmazleného velikášského císaře skvělý. Už jen kvůli tomu je třeba to vidět. Jinak je to samozřejmě staro-hollywoodsky kvalitní a velkolepé zpracování knihy, za niž Sienkiewicz získal Nobelovu cenu za literaturu.