Pompeius

Viděl jsem to v osmdesátých letech jako dítě a v paměti mi matně utkvěla ňoumovitá dobráckost hlavního hrdiny, strašně nezvyklé jméno Sikyta a jakýsi odér hříchu a ženské zrady... Z jaksi perverzního zájmu jsem si to teď pustil na iVysilani ČT jako kulisu k šroubování nábytku. Takže přidávám aktuální hodnocení nepoznamenané matnými vzpomínkami: je to klasická plytká dietlovská nuda, s hroznou hudbou a rádoby dramatickými situacemi, které působí trapně. Ale naštěstí ne tak angažovaná jako vyložené odporné a hlavně neskutečně špatné sračky Okres na severu, Muž na radnici nebo Plechová kavalerie. Pozitiva: především sympaťák Pavel Nový (škoda, že nedostal více výraznějších příležitostí, skvělý byl třeba v Bábě z ledu) a nakonec i to nezvyklé vodohospodářské prostředí, díky němuž to má jakousi dokumentární hodnotu (zaujaly mne ty uniformy s výložkami a hodnostmi, to vodohospodáři byli za bolševika nějako jako hasiči nebo co?). Zaujalo mě v seriálu zmíněné číslo spotřeby vody na obyvatele 300 l na osobu a den, což je tedy pravé socialistické plýtvací peklo, jako tehdy běžné topení při otevřených oknech - dneska je ta spotřeba třikrát nižší a to se dnes lidi myjí více než za komunismu. Neočekávanou dokumentární hodnotu to má také jako kronika dobových společenských a mezilidských vztahů, kdy před pouhými čtyřiceti lety bylo standardem chování k ženám: "podej mi pivo", "udělej jí dítě a neptej se jí", aby přestala pyskovat atd. Člověk nemusí být zrovna feminista, aby mu zatrnulo nad tím, v čem vyrůstaly naše maminky...

Ach, to je tak strašně nepovedené, nevtipné a nudné od začátku do konce. Naprosto zbytečné vytěžování klasiky v době, kdy už to postrádá smysl. A jestli to mělo vtipným "nastavením zrcadla" rozbíjet stereotypy, tak snoubenčina sestra je ten nejodpudivější typ afroženy, jaký si lze představit.

Takové "o ničem", které však zaujme a udrží pozornost. A také okouzlí atmosférou.