honz

Dodnes nevím, zda jde o pohádku či "dokument". První slova knížete:"Mě nebaví vládnout, mě baví chodit na lov." Herecký koncert správce a kaprála "Nás pro tohle hloupé knížectví bylo vždycky škoda." A do toho Lucifer: "Tolik práce, a tady u nás, ještě nám zkazíš dobrou pověst. Sbal si svých pět švestek a koukej mazat zpátky na zem." Mimo to, všichni dobře víme: že máme silnou a neohroženou armádu, že válka přinese blahobyt a princezně Angelíně ty nové šaty sluší... Já se klaním před touto nadčasovou "pohádkou".

Děj příběhu se odehrává v českých zemích v době, kdy začínající osvícenství a jeho myšlenky jen pomalu a ztěžka nachází cestu na odlehlejší venkovská panství i k jejich obyvatelstvu. Tam spíš ještě přežívá všudypřítomná dusivá atmosféra odeznívajícího baroka, rekatolizace a protireformace. Ztělesněním této staré epochy je pan abbé (vynikající Eduard Cupák), bývalý jezuita "koniášovského typu". Jeho protikladem je doktor Kamenický (P.Svoboda) - nový lékař, jehož příjezd na panství je jakousi předzvěstí nástupu nové, osvícenské éry (např. pomáhá luteránské rodině - děj je zasazen do doby v "předvečer" vydání císařských patentů o náboženské toleranci a zrušení nevolnictví). Hrabě (P.Pípal) se více než o své panství zajímá o mladou schovanku, komtesu Renátu (P.Havlíčková) a hlavně o hledání pokladu, ukrytého podle pověsti v rozvalinách hradu. Nejvýraznější postavou filmu je hraběnka Chamaré (naprosto brilantně a dokonale ztvárněná Blankou Bohdanovou), jejíž nešťastný až tragický životní osud od dětství zdravotně postižené, teď již stárnoucí ženy, je příběhem propastné lidské samoty, zklamání a neporozumění. Film natočil podle historického románu Aloise Jiráska Poklad režisér Zdeněk Troška. V úvodní scéně filmu se mu podařilo sugestivně vystihnout Jiráskův pohled na baroko jako na dobu temna.

Další pokračování "archeologické" série, tentoktrát za účasti také Jonese seniora. Pro mě nejvtipnější scéna - když fašisty pronásledovaný Indy dostává autogram od Hitlera:-)

V blíže neurčeném roce 18. století se odehrává příběh dvou libertinů - vikomta de Valmont a markýzy de Merteuil - bývalých milenců, kteří mají společný zájem: pomstu. Markýza se mstí panu de Gercourt, svému milenci, který ji odvrhl. Valmont zase paní de Volanges, protože před ním varovala ctnostnou paní de Tourvel, kterou se on pokouší svést. Prostředkem jejich pomsty se stává markýzina "chráněnka", mladičká Cecílie - dcera paní de Volanges a zároveň nastávající choť pana de Gercourt... Spletitý a barvitý příběh plný intrik bravurně natočil Miloš Forman podle slavného francouzského epistolárního románu Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti. Ze známých hereckých tváří mj. potěší Sian Philips, u nás známá např. jako marnivá královna Kassiopeia ze Souboje Titánů.

Geniální a nadčasová komedie. Vtipný scénář plný jedinečných dialogů (čeština je opravdu bohatý jazyk), brilantní herecké výkony, vkusný a inteligentní humor, občas trochu sarkastický (za vše - stěhování "zemřelého" mistra Bílka), paradoxy typu: "Doktore, já ho pořád slyším, udělejte se mnou něco!" říká psycholog Knotek chirurgovi Ječnému. Dominantní postavou je však (taky díky Smoljakovu hereckému umění) "Einstein" ing. Severin. Ladislav Smoljak byl skutečně velký umělec - scénárista, režisér, herec...

Moje nejoblíbenější POHÁDKA. Protože je "původní" . Když ji K.J.Erben "posbíral" (Erbenův text nese název Dvojčata) a pan Moskalyk natočil... Nejsou to Tři oříšky pro Popelku a další všeobecně známé, i když líbivé. Mám ji rád hlavně pro to, co ji tak odlišuje od ostatních pohádek: sahá k samotným kořenům žánru, ba přímo k mýtu, do dávnověku (např. staré pohanské kulty: "Skály už nebraly ani mé dary."), k odvěkému dychtění po tom tajemném, neznámém, co nás čímsi přitahuje, vzrušuje a láká; k prastarým hodnotám, jako jsou odvaha, statečnost, přátelství, věrnost..., se stejnou naléhavostí z ní však promlouvají též city, instinkty, touha a především láska - ovšem láska skutečná. Zde totiž princezna není obligátní odměnou či výhrou (tím rozhodně nechci deklasovat syžety jiných pohádek!) na konci cesty plné překážek, nebezpečí či plnění úkolů hodných následníků trůnu. Ba co víc, v této pohádce dokonce princezna miluje! Když Milena varuje prince: "Nežeň je do skal!", a posléze z jejích úst slyšíme věty: "Hledala jsem Tě všude..." nebo: "Tři úkoly, co s nimi? Chtěla bych, abys zůstal...", tehdy už nejde o úzkost či obavy o budoucnost vlastního království, nyní je to bytostný strach o člověka, ke kterému cítí to, co je staré jak lidstvo samo, přitom však vždy jiné,rozumem neovlivnitelné, pokaždé jedinečné a znovu neopakovatelné, tedy opravdovou lásku ... Pro mě je Třetí princ dosud nepřekonaná adaptace původní pohádkové látky. Středověká spanilá nádhera se vším všudy, navíc smekám před "dvojvýkonem" Libušky Šafránkové.