Třetí princ

Dlouho jsem se této pohádce vyhýbal, neboť jsem jí viděl jen kouskovaně a nikdy ne od začátku. Velká chyba. Třetí princ se u mě zařazuje do zlatého fondu nejlepších pohádek, které naše malá země za svou historii vyplodila. Má nádherný spád, úžasnou atmosféru, skvělé herce a hlavně i zkušenou režii. Karel Jaromír Erben by byl potěšen. Já tedy určitě jsem. 75% (02.10.2012)

Dávám objektivní ****, i když tuto pohádku nemám moc rád. Připadá mi příliš temná a ponurá. Ale vím, že se hodně líbí ženám, asi i díky Pavlu Trávníčkovi, kterého já ale také příliš nemusím. Jako pohádka funguje, vše je jak má být, výprava je skvělá a exteriéry nádherné. A princ Jaroslav je pěkný proutník. (06.07.2010)

Příběh o dvou tajemných obrazech, dvou tajemných dívkách, dvou milujících bratrech a pochopitelně také o lásce. Scénář : Ota Hofman a Antonín Moskalyk. Kamera : Jiří Šámal. Hudba : Ivan Kurz. Hrají : Pavel Trávníček jako princ Jaromír nebo princ Jaroslav) a Libuše Šafránková jako princezna Milena nebo princezna z Diamantových skal. CHYBA VE FILMU - Když Jaromír poprvé uvidí princeznu ve skalách, začne ji pronásledovat na koni. V jednom záběru je vidět, jak mu spadnul plášť, v dalším ho má zpátky. Nakonec, když se dostane před hrad princezny, je opět bez pláště. (29.04.2011)

Hodně podivná a zvláštní pohádka, která rozhodně svou atmosférou nenavazuje např. na Tři oříšky, ale spíše na psychedelické pohádky typu Radúzy a Mahuleny. Solidní záběry lokací a hezké kostými ubíjí točící se kamara v horách, totálně depresivní hudba a spousta naprosto nesmyslných scén. Stále jsem si kladl otázky typu: Jaktože to ví? Co to tam dělá? Jak je toto možné? Jasně, dítě si s tím problémy dělat nebude, ale pro dospělého je toto dílo plné spíše otázek než příjemných překvapení. Hodně slabé a hlavně divné. Hudba: Ivan Kurz (10.06.2011)

Aniž bych chtěl srovnávat zřejmě nesrovnatelné, vzpomínám si velice živě, že měl Třetí princ TV premiéru také na Štědrý večer, tuším že v roce 1983, a ohlasy byly tehdy přesně tak záporné, jako je tomu u premiér už několik let v současnosti. Pohádka ale mezitím uzrála jako víno a to, co jí bylo nejvíc vytýkáno, se stalo její předností. U mne se stala právě pro svojí jedinečně ponurou atmosféru jednou z nejoblíbenějších. Režisér Moskalyk se opět dokázal vzdálit průměru zažitých forem a prosadit svou uměleckou výpověď, zasazenou do rámu perfektního řemesla. Monolog krále, kdy učí syny u ohníčku vládnout, by měli pouštět ve Strakově akademii od rána do večera! (25.12.2008)