Mara97

Průměr. Je moc dobře, že byl film v české verzi přejmenován, za to rozhodně palec nahoru. Nicméně reakce typu "Pokot. Co to je za dementní název? To zní jak..." směřované na originální název některých lidí v sále byly k nezaplacení. Děj nebyl špatný, zpracování po technické stránce naopak vynikající (zejména vjemy na základě horoskopu!), neuškodilo by ale zkrácení o půlhodinu. Za jednoznačně nejvíce světlý moment považuji část s Krobotem.

Zdejší hodnocení je pro mě nesmírným překvapením, původně bych i z posměšných reakcí lidí během půlnoční projekce ve Varech čekal hodnocení "hluboko" v černých číslech. Jednoduché, hloupé, prvoplánové a především očekávatelné, to vše platí v tomto případě. Jak už je tomu v hororech s mladými holkami v hlavních rolích zvykem, i zde se chovaly sestry nesmírně stupidně, iracionálně a neustále se překřikovaly. Páni, toto je alespoň strategie k záchraně. Reputaci filmu alespoň částečně napravil konec, který už nebyl tak všední a hlavně očekávanou zábavou.

Největší záhada letošního festivalu. Co to mělo jako být? Chápu, že v ostatních projekcích krátkometrážní tvorby byla těžká konkurence, ještě více, když se navazuje na perfektní Na červenou, ale i tak, pointu bych třeba příště uvítal. Snad nechci tolik.

Už ne, prosím, žádné další filmy pojednávající o tichém bláznovi, těch už letos ve Varech bylo víc než dost... S tímto obsahem stačilo 70 minut a všichni by byli spokojení, takhle jsem neměl daleko k tomu, abych usnul, a to se nejednalo o večerní projekci. Aspoň ten závěrečný film byl úsměvný, když se na něj tak dlouho čekalo.

Všeho moc škodí, i přílišného konzervatismu a tradic. Těch rituálů, otáčení stolů a jednotlivých věcí na nich položených či netradiční prevence dětí před nemocí - to vše si budu ještě dlouho s úsměvem pamatovat. Moc dojemný příběh z gruzínského venkova s prvotřídním výkonem v hlavní roli. Divák je nucen Dině fandit, o to více potěší pozitivně naladěný konec.

Těšil jsem se na to a nebyl jsem zklamán. V první polovině vtipné, postupně se vyvíjející v nechutnou záležitost, kdy jsem musel kroutit hlavou - jako celek je ovšem dokument velmi upřímný, poučný a ukazuje současný stav některých jednodušších členů společnosti, kteří tady prostě jsou a myslí to vážně. Možná něco bylo dotočeno jen tak, aby film vypadal celistvěji, srozumitelněji či vtipněji, původní myšlenka ale zůstává a svět těchto lidí je vystižen více než dobře. A závěrečná scéna všemu dala onu korunu, vstoupení režiséra do filmu bylo v pravý moment. Z čeho jsem byl ale nejvíce znechucen, je postava Slováka Vladimíra, kterého bych jako osobnost hodnotil ještě hůře než Dalibora. Taková přetvářka, nestálost, pokrytectví a snaha se zalíbit v každé situaci, to se jen tak ve filmu, natož v dokumentu s reálnou osobou, běžně nevidí. Nechutný, ale hluboký zážitek.

Celkově zajímavý projekt, bohužel z velké části nudný a v některých případech i připomínající procházku po zoo. Nicméně část s fotbalem postižených doprovázená příjemným komentářem o tom, co by se stalo, kdyby vznikl jazyk z pouhých jmen fotbalistů, byla jedním slovem kouzelná.

Ono to z popisu nevypadalo tak hrozně, jenže kdo by čekal, že ten popis bude až tak přesný a ve filmu se nedočkáme ničeho dalšího? Chápu, že tvůrci chtěli opravdově vystihnout trápení hlavních postav, ale založit film jen na atmosféře a na více jak hodně dlouhé opakující se a nesmírně otravné činnosti je naprostý nesmysl. Není divu, že moment, kdy byl na skálu vržen ze zoufalosti hořící klacek, vyvolal upřímný smích statečného hloučku diváků, kteří to vydrželi až do konce. Katastrofa, dodnes si vyčítám, že jsem si nezvolil jiný film ve stejnou dobu, rozhodně bych dopadl lépe v každém případě.

Vynikající počin a zároveň velké překvapení. Slow motion záběry společně s napínavou hudbou jsou zajímavým zpestřením, přidávající na tísnivé atmosféře filmu. Líbilo se mi i jednání hlavních aktérů, protože v tomto žánru se často stává, že všichni jednají naprosto nesmyslně, až to člověka před obrazovkou vytáčí. To ovšem nebyl případ Hounds of Love, kde hlavní trojice skvěle ztvárněných postav volila ta snad nejlepší a nejvíce logická řešení. Za mě to nejlepší, co jsem ve Varech letos viděl.

Jak by řekli baníkovci - "neteče krev, není konec". Filmy z prostředí fotbalových hooligans mě nikdy neomrzí, o to ještě více, když se jedná o fanoušky od nás. Otázkou ovšem je, jestli vůbec mají fotbalový Teplice tolik fanoušků.