Mara97

Nepatřím zrovna k těm jedincům, kteří během rodinných oslav netrpělivě vyčkávají na hodinkách jejich konce, přesto hodnotím Černý dort pozitivně. Vtipný, na sledování příjemný studentský film s jednoduchou myšlenkou - nejedná se sice o nic závratného, ale rozhodně neurazí. Role Neužila při jeho osobním uvedení ve Varech vyzněla ještě vtipněji, když se diváci zaměřili na těch jeho několik vět.

Po dvou slušných projekcích v rámci prezentace současné tvorby FAMU v rámci Varů přichází kruté vystřízlivění. Už ve scéně odehrávající se v kavárně jsem začal tušit, že je něco špatně - na sledování na slovo skoupých pražských kavárenských povalečů opravdu nejsem zvědavý. Pointa, že myšlenky mezi některými jedinci jsou slyšet, je divákovi předávána jako něco neuvěřitelného a úžasného - přitom vše jako celek působí otravně a rádoby umělecky. Přání hlavní postavy při padající hvězdě mě jen utvrdilo v tom, že jsem udělal obrovskou chybu při ochotě zůstat v kině do zbytku projekce.

Docela fajn, ale za urážku Škodovky a Česka jedna hvězda dolů.

Jarmusch tak, jak ho máme rádi. Po minulém upírském lovestory se Jarmusch vrací zpět do žánrů, které mu sedí nejvíce. Paterson je návratem ke smyslu pro maličkosti, k preciznosti a pomalému plynutí filmu. Velký prostor opět dostane umění, tentokrát poezie, a v doprovodu skvělé hudby a (již tradičně) kamery se jedná o mimořádný zážitek. A to vše je doplněno nemalou dávkou vtipů až bizarností. Paterson je jak předchozí Jarmuschovy filmy, přitom je jiný - každému divákovi má co nabídnout a může ho oslovit. 100 %

Zklamání, údajně nejlepší film roku jsem si představoval jinak. Hlavní postavy jsou nesympatické, jejich chování jsou nesmyslná a nelogická, že několikrát během filmu jsem se ptal "a to jako proč?" Rádoby vtipné, ani jednou jsem se nezasmál, rádoby drama na zamyšlení, ale žádné pocity to ve mně nevyvolalo. A krkolomné střídání angličtiny a němčiny v originále bylo místy neuvěřitelně otravné, opravdu mne zajímá, jak si s tím poradí do dabingu. Hlavním kamenem úrazu je ovšem délka filmu. Film má hodně prázdných míst, nudných statických scén, délka mohla být klidně poloviční.

Význam našich setkání bude možná v plném rozsahu rozpoznám až po mnoha staletích. Ale jedno vím již dnes. Člověk, který nemá dost odvahy a trpělivosti k objevování a zavrhuje věci nesnadné, jež jdou do větší hloubky, se stává bytostí stagnující, bránící se přirozenému vývoji. Bytostí statickou, degenerující, která se krčí někde v koutě temné místnosti namísto toho, aby se rozeběhla! Ale co rozeběhla, rozlétla se po obloze a hltala plnými doušky z číše nepoznaného! Abychom se společně odlepili od země, vzhůru k obloze, nesmíme se bát. Je třeba obětí a my musíme být připraveni je podstoupit. Sich in seinen Gegner fest beißen und sich nicht mehr von diesem Happen losreißen! (Pevně se zakousnout do svého soupeře a už se neodtrhnout od tohoto sousta!) Jeden z nás musí povstat a vzít na sebe plnou odpovědnost. Rozhodnout, co je správné a co správné není. Kladu-li si otázku: "jsem hoden takového úkolu?", pak si zároveň na ni musím odpovědět: Ja, ich bin würdig solches Auftrags, ich verliere nie die Werfen, mein Wille ist unerschütterlich und mein Atem ist länger als der Atem meiner Gegner! (Ano, jsem hoden takového úkolu, neztrácím nikdy zbraně, moje vůle je neochvějná a můj dech je delší než dech mých nepřátel!) Když vás naplněn pocitem nejvyššího štěstí pozoruji, pak vím, můj životní boj nebyl bojován nadarmo. Mé dílo nebylo nadarmo konáno.

Legendy praví, že ten byt devastuje dodnes... Už od prvních minut mi bylo jasné, že je něco špatně. Nic neříkající záběry, u jednoho komentáře se mi líbilo krásné označení - rádoby umělecké - neměly totiž v sobě vůbec nic. Události v životě rodiny nedávají smysl, režisér se ani nesnaží odhalit, proč tomu tak je, a to vše vždy ukončeno tak dlouhým střihem, že došla trpělivost i mně. Extrémně depresivní, nepříjemná a špatně natočená podívaná, Haneke musel procházet hodně těžkou depkou, když přemýšlel o námětu nového filmu. Celkovým vyzněním možná zajímavé, ale já se ptám - proč?

Komediální žánr, to Češi umí, ale udělat něco vážnějšího, to už je poněkud těžší a ne vždy se to povede. Poměrně originální námět, velmi zamotaný děj, kdy je divák opět donucen přemýšlet, napětí, které by se zejména v posledních dílech dalo krájet. Od Ondřeje Brzobohatého prvotřídní počin ohledně hudby, u Langmajera bych se ani nebál tvrdit, že se jednalo o životní roli. Labyrint nebude jen tak zapomenut jako většina krátkých seriálů ČT, už jsem něco slyšel i o zájmu ze zahraničí... Přitom bych o Labyrintu ani nevěděl, kdyby se nenatáčel u nás ve škole.

Až na do očí bijící product placement, což ovšem není problém jen ojedinělý, poměrně solidní zábava. Opět podceněno, jak už bývá zvykem.

I Ulice má vyšší úroveň.