Iggy

Film je úžasnou úvahou o smyslu a formě humoru a v obecnější rovině o tom, co ještě je a co už není umění. Andy Kaufmann, geniálně ztvárněný Jimem Carreyem byl něco jako Arthur Rimbaud v literatuře či Beckett na divadle. Novátor, který povýšil humor na umění a který se narodil na svou dobu příliš brzy. Na filmu není špatný ani jeho sentiment, scéna pohřbu je jednou z nejdojemnějších, jaké znám.

Pro mě osobně samozřejmě nejlepší povídka z Kafe a cigára! :) Viděl jsem ji kdysi v kině, když ještě Jarmusch neměl ani potuchy natočit celovečerní film, jako předfilm ke Kaurismäkiho Drž si šátek, Taťáno, a neměl tenkrát ani páru, kdo je sakra Iggy Pop! Znal jsem jen jeho jméno z čmáranice na zdi na domě v naší ulici. A tak mi Iggy poprvé učaroval...

Celkově dost nevyvážený film, u kterého jsem se místy docela nudil. Ale některé slabší epizody jsou vyvážené několika skvělými. A to nemluvím jen o Někde v Kalifornii s Iggym Popem a Tomem Waitsem! :) Skvělý je taky Steve Buscemi s historkou o Elvisovu dvojčeti, Bill „Groundhog-Day, Ghostbustin'-ass“ Murray s kávovými nanuky, nebo bratranci? Alfred Molina a Steve Coogan, o kterém jsem v době, kdy jsem film viděl, v životě neslyšel. Myslím, že měl Jarmusch ke třem starším epizodám dotočit už jen tak tři, čtyři a nechat celý film kratší, ale nabitější.

Co dodat? Snad nejkultovnější film všech dob. S geniální rockenrollovou hudbou a tanečními čísly, provokativní a vzrušující mizanscénou, dokonalým Timem Currym a původním autorem muzikálového představení Richardem O'Brienem, polonahou Susan Sarandon, trefnou cameo Meat Loafa, spoustou promakaných narážek a odkazů na béčkové filmy a výtvarné umění (nejlepší je Americká gotika).