sochy.zirafka

Děsivé? Ne. Znepokojující? Rozhodně. Konečně nějaká příjemná změna v seriálových vodách.

Ne. Japonská tvorba je příliš odlišná na to, abych něco takového dovedl ocenit. Začátek byl jakž takž slibný, to ano. Ale jakmile došlo na jádro pudla, pudl prostě nebyl. Zbývá pouze nuda a patetické vylévání citů pubertálních výrostků představených divákovi pár sekund před jejich trvalým spláchnutím ze scény v krvavém tsunami (jejda). Poselství? Ale kdeže.

They're stuck. I'll never get them off. Podnětné zamyšlení na téma determinace osobnosti okolím v obrazové podobě. Kdyby byl Bowie herec, zdaleka by nedosáhl takové aury odlišnosti, jakou zde vyvolává. Celý film je tak trochu E.T., a ač není zrovna lehce stravitelný, jakékoliv jiné (nedej Bože moderní) pojetí by mu rozhodně neslušelo.

Začátek a konec nechat, zbytek vyhodit a natočit znovu. Neskutečná nuda a ještě k tomu hloupé.

Na poslední chvíli jsem stihl zhlédnout film, který mi ze záhadných důvodů v kině unikl. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že všechny postavy jsou mými idoly a dokonce ani ta drobná myšlenka není k zahození! Woody je stále Allenem a já mám film - ba možná i srdcovku - roku.

Francovo ztvárnění zhoršujícího se psychického stavu bylo sice fajn, Boyla obdivuji za schopnost přepsat dvě řádky příběhu do hodiny a půl obrazu a rozhodně jsem nečekal tak stylový rozjezd filmu, ale PROBOHA PROČ musela být ta scéna, ke které film neodvratně spěl, tak NECHUTNĚ DETAILNÍ?! To už se dnes nemůže nic ponechat představivosti?

Asi jsem to nepochopil... Jména v tomto případě opravdu nestačí.

Ucházející odpočinková zbytečnost s naprosto špičkovým Tuccim v absolutně dokonalé roli.

Nedává to smysl. Znamenitě.

Asi jediný Star Trek, který se mi líbil. 'Cuz it's cool, man!