Sheldra

Trier teda umí překvapit - v podstatě nebyla přítomna sebemenší míra úchylnosti. No, skoro - asi není úplně normální předstírat, že nejste majitelem svýho vlastního podniku, ani žít s utkvělou představou, že jste znovuzrozený Gambini, ani - no, tak všechny postavy snad ani vyjmenovávat nebudu. Ale nevadí! Tenhle nadmíru osvěžující a zcela neotřelý typ grotesky pobaví všechny, kdo za vrchol komediálního žánru nepovažujou kreace s Jennifer Anniston a tchýněma uklouzávajícíma na banánech.

Takovouhle koncentraci citovýho vydírání, to jsem teda snad ještě neviděla - a že už jsem toho viděla... Tatík Johanssen rozhodně aspiruje za jednoho z nejodpudivějších šmejdů v historii filmu, o toho bych si fakt ani to kolo neopřela. A mimochodem, neřekla bych, že cílem filmu je diváka rozplakat (mě teda spíš permanentně rozčiloval), takže není divu, že to na Malarkeyho nezafungovalo. Možná by spíš někdy stálo za to se zamyslet, jestli ten milej mlíkař od sousedů náhodou není tak trochu svině, která si vynucuje pozornost okolí tím, že neustále staví na odiv, jak to má těžký - a ony výčitky svědomí a soucit (no a tatínkovy ručičky) udělají zbytek. Je to neskutečná soda - to, jak matka o všem ví, ale nechce to řešit, jak to dcera nenávidí, ale nemůže utýct, a jak malej brácha, kterej působí jako malá bestie ve zločinným společní s otcem, je ve skutečnosti jenom loutka, která nechápe, co se děje, ale udělá cokoli, jen aby byl tatíček spokojenej. Jak celý okolí nic nevidí a policajt pak taťku plácá po rameni, že je chudák, když ho někdo obviňuje z prznění vlastní dcery. Bože, jak mě to vytáčelo! Konec mě pramálo uspokojil, ráda bych tu lidskou svini viděla viset za uši v průvanu. Ale to jsou holt seveřani, přece nám neposkytnou pocit útěchy! Jestli máte aspoň trochu rádi severskou psychologickou masáž a nebojíte se vidět i to hnusný ve světě ve zdejším, chutě do toho!

Určitě bych se mohla pokusit vyjmenovat všechny nabízející se atributy tohohle filmu: předvídatelný, beze špetky invence (že někdo něco vyhodí do vzduchu trochu jinak za invenci fakt nepovažuju), se slaboduchým scénářem plný vlastenecko-rádobyvtipných výkřiků do tmy, s pubertálním, až dětinským humorem a dost pitomými herci (jo dobře, kromě Neesona, tomu stačí, že nakrčí obočí a už se posírám). Napadá mě spousta dalších více či méně výstižných postřehů, ale asi si dneska vystačím s jediným všeobjímajícím výrazem: píčovina. P.S. A co mají všichni na Bradleym Cooperovi, to mi teda uniká na entou!

Sociální dojeníčko? Ale prosím tě, Marigold, co pak říkáš na takovou Popelku? Tss...

Riemelt sice vypadá jak Čestmír Bělmo, ale nehraje kluk vůbec špatně! Není to žádný veledílo, určitě jsem viděla dost lepších filmů s náckovskou tematikou, ale je tu pár skoro nezapomenutelně silných scén. Jenom škoda té občasnké kýčovitosti a hlavně nedotaženýho konce...

Teda já toho Chaplina bez mejkapu a zvednutýho obočí ani nepoznala! Situační humor v jeho podání nikdy nebyl mým šálkem čaje, ale klobouk dolů, jak zvládá dramatickou polohu. Claire Bloom na můj vkus podala trošku moc hyterický výkon, ale dobrý, tou dobo frčely buď hysterky, mebo femme fatale, takže co po ní člověk může chtít, že jo... Příběh je to krásnej a dojemnej, a to v pozitivním smyslu. Tohle by měl vidět každej milovník filmu, skvělá klasika!

Někdo učí, protože neumí, někdo proto, že chce něco změnit - aspoň jednoho žáka. Koho by napadlo, že to může bejt i naopak, že i žák může něco naučit svýho učitele. Je zvláštně uhrančivý a hlavně osvěžující sledovat tenhle totálně nestereotypní příběh o vztahu fetujícího učitele-filozofa a černošský studentky z ghetta, která kupodivu drogám ani zločinu neholduje. Gosling jako obvykle válí na celý kolo, Shareeka Epps se ale za svůj výkon taky nemusí stydět - klape jim to zatraceně dobře. K nevíře, že tohle vypotili Amíci...

Budu si muset přečíst něco o Andreottim a dění v Itálii, páč z filmu zvlášť moudrá nejsem. Musím ale uznat, že takhle originální životopis se hned tak nevidí - naprosto neotřelý zpracování, skvostná hudba a opravdu božský Servillo. Jak píše lareley, forma někdy na úkor srozumitelnosti vítězí nad obsahem, na druhou stranu, když chce někdo znát suchá fakta, může si pustit BBC. Italové 21. století konečně vypotili něco víc než historickou slaďárnu. Grazie.

Ve snu by mě nenapadlo začít sledovat seriál o reklamních agentech - co by se tam asi tak mohlo dít? Co tak může bejt zajímavýho na lidech, co se živěj vymýváním mozků a prodáváním lží? Nebejt Hamma, asi bych na to nepřišla, čímžto mu děkuju. Skvělá psychologická prácička!

Jsem zvědavá, kolik frajerů se bude potloukat ulicema v lesklý bundě se škorpionem v naději, že budou stejně cool jako Driver. Ono už jen při samotným sledování Goslinga šinoucího si to s nejdřív prázdným, potom vyděšeným a postupně čím dál víc nasraným výrazem v čím dál zasranější bundě ulicema LA si člověk připadá cool. Paradoxně si nejsem jistá, jestli je to zrovna cool dojem, čeho chtěl Refn dosáhnout - nebylo by ale fér odepsat tohle pošušňáníčko jedním slovem. Asi by vůbec nebylo fér snažit se to zaškatulkovat nebo k něčemu přirovnávat, i když takový Heat se zrovna docela nabízí. Hrozně mě baví sledovat debaty typu "dělá Driver tuhle práci, protože takový je, nebo je takový, protože dělá tuhle práci?" Snaha rozklíčovat pozadí hrdiny tajemnýho jak hrad v Karpatech je sice pochopitelná, ale zcela k ničemu - zajímavý na tom právě je to, že o něm nevíme lautr nic. Nevíme, odkud se vzal, co si myslí, neznáme ani jeho jméno. Naopak o vedlejších (sakra skvělých) postavách máme informací habaděj. Příběhu to celý přidává na kouzlu, který je ještě umocněný perfektní kamerou a detailama, vymakanejma scénama (a nemám na mysli jenom ty akční, ale i napětí zralý k nakrájení v některých momentech, však vy víte), a fantastickou hudbou. Gosling to celý táhne jako jeden velkej magnet. Nemohlo by se do Hollywoodu vydat víc Dánů, prosím?