Petrasuvicka

Normálně mám Aghátiny detektivky ráda, ale tady... Jak mě nebavila knížka, tak mě stejně nebavil film. Tenhle případ byl prostě taký, volojaký.... divný.

Cameron svůj filmový vrchol už pokořil a teď postupně sestupuje zpět k základnímu táboru. Nikdy jsem nebyla přehnaný nadšenec jeho filmů, ale na snímek postavený z 90 % pouze na digitálních technologií... technika ustupuje herectví jako takovému a pro mně nebyla Alita/Atila ničím jiným, než digi-slátaninou hrající na strunu hezkého Hugova ksichtíku. Ovšem ani tenhle kukuč nezachrání fakt, že film balancuje nad propastí dětského filmu a dospělácké vyvražďovačky. Nehledě na tom, že stopáž už fakt zdržoval a natahoval.

Špatná nuda plná zbytečných scén, plochých, nepropracovaných postav, a jen sotva ji udržuje při životě fakt, že se to odehrává na Havaji, které tam ve výsledku zas tak moc není

Dlouho jsem se filmu vyhýbala, protože mě děsilo skoro tříhodinové životopisné kostýmové drama. Během prvních deseti či patnácti minut jsem si říkala, že jsem udělala chybu a ukoušu se nudou. Naštěstí se stal zázrak, přeskočila tam jiskřička a ve výsledku jsem si několik dalších dní broukala Papagenu a Amadeovi osudné Confutatis. Ale abych to shrnula, film je prošpikovaný vážnou hudbou, scénickými výjevy z operních představení, kde se v podstatě děj nijak neposouvá kupředu, jsme jen svědky klasické opery a přesto to nenudí ani laika, kterému vážná hudba neříká ani "dobrý den". Filmu lze vytknout pouze jedno - a to prosím sypké vápno v dešti. Závěrem pak říkám, že boží mlýny zkrátka melou a Salieri dosáhl dostatečného za dosti učinění.

Paradoxně jsem se fakt zasmála, jen kdyby tvůrce objasnil pořádně konec, tak to bude i za 4*

Dlouho jsem přemýšlela, jestli dát dvě nebo tři, protože příběh byl jako houpačka, jednou nahoře, jednou dole a občas mě zajímal víc, než cokoli jiného, ale opravdu jen občas a u dobrého filmu bych si představovala, že mě většinou bude zajímat film a ne, kde co lítá.

Sice zvláštní, ale vlastně hrozně jednoduchý. Atlas mraků je spousta různorodých povídek s různými vypravěči, kteří spojují minulé životy jako páteř tělo.

Tenhle film mě naprosto pohltl. Vtáhlo mě to do filmu, jako bych tam celou dobu byla s nima. Velmi intenzivní zážitek. Skvělé herecké výkony a obsazení. Bavilo mě to od začátku do konce, i když jsem slyšela jisté ohlasy, že první hodina byla nudná. Podle mě to tak vůbec není. Naprosté uvolnění při filmu, zábava, napětí...bylo toho hodně. Skvělý a šla bych na to do kina znovu a znovu

Indie je bezesporu země plná "nej" - nejchaotičtější, nejabsurdnější, nejšílenější, nejšpinavější, nejrůznorodější... A tak dále. Pro západního člověka je vskutku hlavolam, ale nežije si ten zápaďáček právě tady nejsvobodněji, jak jen může? Indie je k tomu všemu zároveň kraj, kde naše problémy v kontrastu s indickou realitou neexistují. Báječný hotel Marigold je ráj pro nervy a relax. Ačkoli filozofické myšlenky mají tendenci působit jak klišé, jsou prostě pravda. Paní M má vždycky pravdu, to věděl i James Bond. Ani tentokrát se tedy Judi Dench neplete a navíc jak říká Dev Patel "Vše se zas v dobré obrátí a pokud ne, tak to ještě není hotové!"

Víte co, já jsem se docela dobře nasmála :D. V hnusném podzimním počasí s rýmou na krku to kladně zapůsobilo a zpestřilo den. Každá škola má určitý okruh velmi podobných lidí, jako tito ve školním autobusu mířící do Washingtonu, jen se mi zdá, že polovina studentů zemědělky v Praze by přesně zapadala k nim do party. Ve srovnání s podobně ulítlou komedií Bulšit, byla tahle o něco slabší, ale naopak neměla v sobě nechutné scény, takže jsem se pobavila stejně a i stejně ohodnotila :) Dokonce se mi poštěstilo sledovat komedii s potlačeným původním dabingem, o to větší pecka :D