SVotM

Možná můj postoj k filmu pramení z nepříliš velkého nadšení z road movie obecně, ale při první polovině filmu jsem se musela nutit k udržení pozornosti, ani Susan Sarandon, ani Geena Davis mi nebyly nijak sympatické, děj mi přišel příliš předvídatelný (např. události okolo J.D.). Všechna tato negativa se definitivně zlomila až v poslední třetině – film dostal spád, napínavost, dokonce nějaký ten humor a začala jsem oběma hlavním hrdinkám držet palce. Minimálně ½ hvězdy je za Thelmino poslední přání: „Já chci jet dál!“ , které v sobě obsahuje veškerou touhu po vnitřní i vnější svobodě člověka (tím ani tak nehodnotím herecký výkon, ale myšlenku samotnou). Jedna z nejpodařenějších složek filmu je hudba.

Jeffa Bridgese mám ráda, Coen Brothers vcelku také, podobnému humoru se též nebráním. Ale Dude mi prostě nesedl. Co víc, nudil natolik, že byl pro mě na jeden zátah neshlédnutelný. Přitom Lebowski / Bridges byli sympaťáci, Goodman i Buscemi zahráli své „hňupy“ taktéž na výbornou, snad to byl ústřední příběh, co mě odradilo. Takže pro mě jediná schůdná varianta – Coenové natočí „dvojku“ se stejně obsazenými hlavními postavami, ale s naprosto jinou, několikanásobně promakanější story.

Srovnávat s Šifrou či ne? Stejní tvůrci i hlavní protagonista, ale zaměřením trochu jiný film. Upuštění od konspiračních teorií a zjednodušených vyvracení katolických dogmat (kteréžto už dávno předestřeli fundovanější historici než populistický Brown) udělalo ze snímku poměrně příjemný thriller odvíjející se po spíše méně než více akční lince, bez příliš fantasktních úskoků, majících ohromit diváka. Tom Hanks si drží svůj příjemný standard, dobrým tahem je též obsazení Ewana McGregora. Film mě potěšil vysvětlováním jinde než na stříbrném plátně těžko uvěřitelných skutečností – nemám ráda hrdiny bez zjevných příčin (=chlápek, který žil běžným životem najednou dokáže zlikvidovat bandu nepřátel, skoky jako z Matrixu a samozřejmě okouzlit všechny ženské účastnice) – vědec je ve formě, protože se věnuje plavání; muž, který ohrožuje na životě celý Vatikán, je nájemný profesionální vrah a ne náboženský fanatik, který by podobné zabijácké kousky bez pomoci stěží dokázal; camerlengo se dokáže vznést ve vrtulníku, protože sloužil u letectva... Stejně jako Šifra si i tento film u mě vysloužil tři hvězdičky.

Filmy na motivy knih u mě většinou ve srovnání s předlohou prohrávají, zde nemohu soudit, jelikož davové nadšení pro jakýkoli druh umění mě spíše odrazuje. Shlédnutí snímku dopadlo dobře, extrémně nepřekvapilo, ale nijak nepohoršilo. Dávání mysteriózních tajemství do logických souvislostí mě baví, to nic ale nemění na tom, že filmů plných konspiračních teorií bylo natočeno více a i lepších. Toma Hankse mám ráda a byl pro mě základním kamenem filmu. Pokud měli kritici neodbytnou potřebu vypískat tento snímek, měli by začít trénovat, protože v tom případě mají k pískotu spoustu důvodnějších příležitostí. Moje hodnocení se ubírá střední cestou.

Velmi originální variace jinak otřepaného tématu. Oproti filozofující 25. hodině měl Spike Lee tentokrát v úmyslu hlavně bavit. Tuto ideu skvěle naplnil neoblomný (-jak jinak) vysmátý detektiv Denzela Washingtona i téměř geniální antimilitaristický lupič Clive Owen. Postava Jodie Foster dostala méně prostoru než by bylo hodno velké herečky, ale adekvátně k úloze elegantně všehoschopné potvory. Není překvapením, že mister Lee neopomenul zmínit něco souvisejícího s útoky ze září 2001, já spíše (jako v jakémkoli jiném filmu) oceňuji připomenutí děsivé skutečnosti holocaustu, ač zde není primárním tématem – je správné nezapomínat!! A škoda by také byla zapomenout na tento snímek:) Možná bych pozměnila příliš prozrazující původní název... i když od jisté části začne pointa příběhu tak jako tak vykukovat na povrch.

Skutečně mě překvapilo, jak nízká hodnocení zde Skřítek obdržel. Osobně totiž neznám nikoho, mě nevyjímaje, kdo film viděl a nelíbil by se mu. Nepodivuji se proto, že by film snad neměl chyby, jako například občas příliš násilné navazování scén nebo nevyváženost humornosti jednotlivých skečů, také hudba Mig 21 mohla být o něco kreativnější, ale jsem toho názoru, že je třeba obdivovat odvahu toho, kdo téměř po sto letech od vzniku grotesky oprášil tento nevyužívaný žánr a ještě si troufl na stopáž celovečerního filmu. A myslím, že málokdo je na to dostatečně šílený jako Vorel, a málokdo by své gestikující a převážně mimikou ztvárněné postavy zahrál jako Polívka s Holubovou a další zúčastnění herci, z nichž se z mého pohledu blýskla v podstatě většina.

Tak tahle verze Sherlocka ví, co je pravý rock´n´roll! Aby ne, když slavného detektiva ztvárňuje Robert Downey jr. , Law-Watson mu zdatně, i když, vzhledem k chystanému vstupu do chomoutu, umírněně, sekunduje. Takže ústřední dvojice je OK; to, co v tomhle vpravdě hollywoodském snímku postrádám, je Ritchieho typický britský rukopis (Rock´n´rolla, Podfu(c)k). Při vyslovení jména režiséra si tedy pravděpodobně zrovna tento film nevybavím jako první, ale rozhodně je mi příjemná nová představa akčního šarmantního Holmese více, než dosavadní „strejda s lulkou v kostkovaném kabátě“ bez špetky jiskry.

Vzhledem k triu McDormand, Linney a Norton jsem od tohoto filmu očekávala poměrně příjemný divácký zážitek. Jenže – buď už jsem viděla příliš mnoho filmů s vyšinutými psychopatickými vrahy a s jen o trochu méně mazanými právníky nebo se jedná o jeden z nejpředvídatelnějších snímků vůbec. Možná, kdyby zde „neokouzloval“ Richard Gere, film by působil uvěřitelněji. Ony tři hvězdy jsou pro tři v úvodu jmenované.

Pějme chválu dokola... na Winslet a Di Capria. Slova, jež bych v dobách Titaniku nevypustila z úst. Hrají velmi sladěně, nahrávají si a přes Di Capriův trochu nevhodně mladický vzhled jim jejich manželský tandem věříte (jen jsem se nedobrala toho, v čem ona žena viděla manželovu vyjímečnost?). Téma příběhu je několikrát probrané z různých úhlů pohledu, když vzpomenu na film Hodiny, stačil tvůrcům k řečení téměř téhož ani ne třetinový čas. To neznamená, že by Mendesova sonda do života frustrované americké manželky-matky-hospodyně 50. let nestála za to, ponořil se do problému s poctivostí, a pokud neočekáváte, že svým tvůrčím počinem překročí „stín“ Americké krásy, mohli byste být s podívanou spokojeni a do filmu se vcítit. Pochvala samozřejmě za hudbu.

Skvělý příběh, který by mohl stejně dobře fungovat i v jiných uměleckých formách – film, kniha... ale v tomto ztvárnění vidíme, kolik zbytečných slov a dialogů ušetří výstižná animace s dávkou nadsázky. Svých přátel si mimořádně vážím, proto jsem pociťovala velkou empatii k chování a citům obou hlavních hrdinů. Z postavy Maxe jsem nabyla dojmu, že si Australané dělají ne-zlou legraci z neurotických Newyorkčanů Woody-Allenovského typu... nakonec, proč ne?