MaMitti

Very English, very funny, very James Bond ("in nappies" of course). Ladies and gentleman, will anybody clap your hands please? Thank you... And what about the end? Well, not only Mr. Holmes needs to work... Well done boys (Sherlock, John and Guy) - for this time.

Zapadákov je přesně to místo, kde bych chtěla žít. Jsou to přesně ti lidé, kterými bych tam chtěla být oblkopena. Zapadákov je prostě jedna velká pohoda, harmonie, slunce v duši. Nic podobného jsem od Zapadákova neviděla, těžko kdy ho pro mne co překoná, ze seriálů číslo 1.

Už během tohoto filmu (ne až po něm) má duše hořce zaplakala…Proč musí být všechny bestsellery převáděny na plátno? Proč nemůžou zůstat jen na stránkách knih, ať si je čtenáři filmují sami a po svém? Takhle ne…ne pro mě. Mám moc ráda Audrey Tatou, ale tady mi neseděla. Mám ráda Toma Hankse, ale ani on mi tady neseděl (i když on mi pasoval víc než Audrey) – ale to jsou ty nejmenší věci, které bych mohla vytknout…Pro mě prostě tudy cesta nevede a film už znova vidět nechci, raději se vrátím časem opět ke knize…Zklamání.

Film? Ne, lehkost vážky, která se dotkne vodní hladiny jakoby jí pohladila a pošimrala zároveň. Závan svěžesti, průzračně čistý vzduch, který se nám z nádechu do plic šíří do celého těla, do každého póru naší bytosti, aby nás (snad jako tu vážku) povznesl malinko nad úroveň země a my mohli na okamžik létat. Tento filmový drahokam je jako živel vzduchu – éterický a přesto je v něm víc než dost toho, co v životě nazýváme plností, smyslností, bohatostí. Amelie je člověk, který se stejně tak rád noří do pytle s fazolemi, jako do srdcí svých bližních, není povrchní (jakým živel vzduchu bývá), její hloubka je tak veliká, jak jen si můžeme přát – a přeci bude znova a neustále začínat (pokračovat) tam, kde naše představa bude chtít končit…Nepoznat Amelii bych považovala za svou osobní prohru, tenhle film je totiž o oslavě života, dobroty, laskavosti a optimismu :-)

Film o „vaření“ s Meryl Streep – docela jsem se na něj těšila a docela bída…I já ráda vařím a kuchtím, ale tohle teda dvakrát láskou ke gurmánství nepřekypovalo, alespoň ne podle mého gusta (a proti gustu žádný dyšputát!). Ze začátku to vypadalo slibně, čekala jsem, co se z toho vyvine, ale pak přišla nuda a trochu zklamání. Film mi vlastně nic nedal, ani hezký příjemný pocit, který si občas odnáším ze snímku, který je takřka o ničem. Tady mi to přišlo nějaké plytké, i když někdo by mohl říct, co čekáš z filmu o jídle a vaření. No víc… Doteď jsem nepochopila, o čem pak vydávala a psala knihu ta „novodobá“ Julie na konci filmu – knihu o receptech (knihu receptů?), o kterých si přečetla v jedné starší knize receptů?? O tom, jak vařila recepty? Navíc Meryl, která mi jinak nevadí a mám ji celkem ráda, mi tady přišla nějaká nemístně afektovaná, na jednu stranu jsem si chvílema říkala, že se do toho hezky ponořila a hraje fakt výborně, na druhou stranu jsem si někdy říkala, že je to zoufalství ( hrála ženu, která neví coby, tak se přes všelijaké pokusy dopídí toho, že by jí vlastně bavilo vařit – na to, že tam nehraje žádnou mladici, na to přišla docela pozdě). Vrcholnou scénou celého filmu navíc má být zřejmě vykostění kachny – ano, malá osobní dramata všedního dne – takových mám denně několik a nikdo o tom film netočí, proboha ještě aby! Takže – film na sobotní odpoledne na ČT 1 ano, jinak ne. Filmy o vaření a lásce ke všemu, co s požitkem z jídla přichází (dle mého lepší než toto): Chilli, sex a samba (nějakým způsobem kouzelné, ačkoliv stejně o ničem jako Julie a Julie), Čokoláda (naprosto bez diskuze), Křidýlko nebo stehýnko (jídlo a humor v jednom), Postřižiny (film o lásce k jídlu, pivu, životu), Slavnosti sněženek (nezapomenutelné dva tábory – na šípkové omáčce x se zelím!)