tutkaha

Dvě třetiny příjemného retra z citlivé a vyvíjející se dívčí perspektivy. Carey Mulligan mne rozhodně oslnila, ať už vizáží Katie Holmes či Audrey Hepburn. Jsem zvědavá, zda o ní ještě uslyšíme. Vše se pokazilo na stanici Essa. Od té chvíle takřka všechen potenciál filmu mizí vniveč. Ne že bych čekala jiný konec, to ne, dalo se to přirozeně předvídat a na tom ještě není nic špatného. Bohužel ale to, co mi bylo v závěru doslova naservírováno na podnosu, bylo neslané nemastné, nudné. Buď to mělo být nějak useknuto nebo podáno trochu okořeněnější formou. Škoda. * pro Carey, * za výtvarný počin a kameru (mj. scény odražené na skle automobilu) a * za ony první dvě třetiny filmu komplexně.

Zimního hosta jsem viděla, když měl kdysi v ČR premiéru a dodneška si vybavuji jeho atmosféru, přestože je tomu už přes 10 let. Byl to jeden z mých nezapomenutelných filmových zážitků. Rickman ukázal, že má nejen herecký talent. Ema Thompson byla naprosto výtečná jako vždy. Studené scenérie vyvolávaly paradoxně hřejivé dojmy. Propletenec mezilidských vztahů. Břitký britský humor, i černý. Nemám co bych vytkla, tohle je citová záležitost.

Výborná zábava, herci a hudba!

Možná jsem příliš propadla baladičnosti krajiny švédského Laponska, a proto film hodnotím tak vysoko :) Přesto si nemyslím, že by scénář byl nějk neoriginální. Ano, jde o vztahy, tak jako už po tísiceré. Vztah dvou bratří, jejich vztah k otci, alkoholikovi, který většinu času není doma, vztahy s dívkami... Oceňuji i ping-pongový background, to mě bavilo. Zdánlivě nepopulární sport v kombinaci s tělnatým hlavním hrdinou působí samo o sobě komickým dojmem. Už jen ten název - skvělé :) Přitom je to podáno s příjemným nadhledem. Sympatické mi bylo, že mezi bratry vládla soudržnost a respekt, které přetrvaly i nenadálé peripetie s otcem apod. Myslím, že se tvůrcům povedlo nastínit chlapeckou mentalitu - alespoň co mohu jakožto příšlušnice opačného pohlaví soudit :)

Clint ještě lakoničtější, ač se nechce věřit, že by to ještě šlo. O to působivější. Minimalistický časoprostor – prakticky se nehneme ze sousedství. Ačkoliv postava starého mrzouta, který zanevřel na svět; jeho sblížení se s někým mladším ani ochranářský, až dědečkovský přístup není nic z toho, co by tu už nebylo, přesto v tom eastwoodovském balíčku je to naprosto dokonalé! Čím to, že patos v Eastwoodově režii nepůsobí přehnaně? Pro někoho možná ano, pro mne Clint balancuje přímo na té hraně a drží se na ní výborně. Jedna samostatná * pak za ústřední píseň Jamiemu Cullumovi a Clintu Eastwoodovi.

Z nějakého důvodu se ve Švédsku vedle oněch drásavých psychologických dramat, které mám jakožto fanoušek severských filmů tolik ráda, točí čas od času milé, melancholií prodchnuté rodinné komedie (za všechny jmenujme např. oblíbený Můj život jako pes, 1985). Dá se říci, že tohle je další z nich. Konečné vyznění filmu je poněkud sentimentální a idealistické, ovšem Nejlepší léto má minimálně dva argumenty, proč mu lze takové ukončení odpustit. Je to jednak černý humor - často související s povoláním pana Johanssona, a jednak břitký cynismus pana Johanssona, pod nímž se ve skutečností skrývá empatie. S obojím souvisí spousta vtipných scén.

Těžké norské drama o vině, trestu a odpuštění. Oceňuji především dvojí perspektivu, kdy vidíme konflikt z dvou možných a odlišných úhlů - v podstatě dvě vnitřní interpretace události. Právě v momentech, kde se pohledy liší, vzniká napětí. Myslím, že by neuškodilo film trochu prostříhat, protože byl chvílemi rozvláčný. Na druhou stranu mnohé z těch méně napínavých scén (např. když matka chystá ráno děti do školy apod.) jsou relevantní pro dokreslení vztahů a situace v rodině, takže vybrat scény k vypuštění by bylo asi obtížné. Samostatnou hvězdičku věnuji varhannímu výkonu, který byl velmi nevšední a příjemně se poslouchal.