tutkaha

Poslední a podle mne bohužel nejslabší článek A. Kaurismäkovy volné trilogie. Největším problémem hrdiny je spíš totální rezignovanost než osamělost. Koistinen je objektem intrik, ale nijak se jim nebrání, pasivně je přijímá a dokonce chrání jejich zprostředkovatelku. Minimalistické dialogy jsou pro Aki Kaurismäkiho pověstné. Zde jsou mnohdy absudizovány, pravidla dialogu záměrně porušovány. Celkově se mne ale film nedotkl tak, jako jiné K. filmy.

Vizuálně i zvukově velmi příjemné. Celkově velmi citlivé a poetické. Vztah nemusíme chápat jako zvrhlou pedofilii, ale naopak jako hluboký, dlouhodobý vztah takřka závislosti jeden na druhém, který je za hranicí normálnosti právě tím, za jakých extrémních podmínek se vyvíjel. Feministky by asi nadšené nebyly, ale koneckonců to pouto bylo vzájemné, což se projevilo v závěru.

Nebýt Leningradských cowboyů a svým způsobem road tripového scénáře, tak bych mne nenapadlo, že režisérem je M. Kaurismäki. Nevím, zda je to dobře či naopak. Vcelku banální příběh, v lecčems i klišé, ovšem celková koláž působí zábavně a nápaditě. Ozvláštněním jsou aluze na Dead Man, již zmínění Leningrad Cowboys, Vincent Gallo. Trochu mne rušilo, že satira hollywoodského způsobu života byla chvílemi až příliš evidentní.

Víceméně sdílím názor: kocabka, Cushing. Na tenhle film není možné zapomenout. Zajímavé pojetí plynutí děje. Dlouhé scény mne nenudily, naopak vyvolávaly napětí. Vincenta Galla zbožňuju, ale nejen kvůli němu to stojí za to. Doporučuju ale pouze ke kritickému zhlédnutí, bez očekávání a předsudků.

Volné pokračování Preludia, které bylo představeno na Febiofestu 2009. Dá se na to dívat, třebaže jste předchozí film neviděli. Na druhou stranu jeho znalost je výhodou, protože můžete sledovat, jak se postavy změnily a dále vyvíjí. Jak uvedl sám režisér: film je o příbězích, každý máme své příběhy a třeba nás inspiruje, abychom hledali příběhy v nás/o nás... (něco v tom smyslu:). Dodal také, že tento snímek je na rozdíl od předchozího sestříhaný a je obohacen o dávku magična. Ano, je o něco barvitější než první, i když jsem zpočátku měla pocit, že Preludium bylo lepší, tak nakonec musím konstatovat, že si Melin a jeho parta udrželi laťku.

Velmi zajímavý počin. Nevěřila jsem, že film natočený bez jediného střihu udrží moji pozornost. A ono jo! Díky za to Melinovi jeho partě.

Jak už někteří psali dříve: těžko škatulkovat hvězdičkami. Mám ráda stylizovanost, i manýrismus, když je v rozumných mezích. Tady už mnohdy tvůrci zacházeli za ty vytyčené hranice, to ovšem neznamená, že je to špatně. Ty scény vás nemají nechat klidnými, mají za účel šokovat a přitom současně kritizovat, zesměšnit etc. Rozhodně na tento film nelze jen tak zapomenout... Škoda jen, že měl klesavou tendenci. Alespoň mne čím víc ke konci, tím míň bavil. Přitom práce vycpavače by se dala ztvárnit tak skvěle morbidně.

Na začátku bylo rozhodnutí dvou spořádaných lidí civilizovaně se rozvést. Příběh se začíná odvíjet slibně především díky H. P. Björkmanovi (Juhani) a Elině Knihtilä (Tuula) a jejich velmi autenticky podaným hádkám plynoucích z naschválů, které si vzájemně provádějí. Ti, kdo trochu znají finskou povahu n. finské filmy, ti se budou ohromně bavit. Já pevně doufám, že i ti ostatní, protože film skýtá opravdu spoustu skvělých, byť tu a tam hyperbolizovaných situací a hlášek. Trochu slabší linií je prezentace rodinných problémů Juhaniho bratra. Preferovala bych víc se soustředit na ústřední dvojici. Částečně to v závěru vyvažují policisté. Zápletka je také vydařená - až na jednu věc: Kati Outinen! Jinak výborná herečka ovšem jako boss finského podsvětí? To opravdu ne! A to by bohužel nebylo to nejhorší. Úplně zbytečně patetické mi přišlo setkání Tuuly (Eliny Knihtilä) s Kati Outinen a jeho okolnosti. Konec se prostě nepovedl. A je zbytečné se v tom víc šťourat. Ale kvůli již zmíněným humorným scénám a hláškám, stojí ze to se na film podívat. Garantuji, že se budete tři čtvrtiny filmu ohromně bavit.

První série výtečná - originální prvky ("Circle"), spousta vtipných momentů a hlášek (některé mají potenciál stát se klasikou, např. BURN! :) a v neposlední řadě narážky na dobové trendy (emancipace, disco etc.) Následující série jsou poněkud sinusoidní, tu a tam nějaká klišé (je to přeci jen americký seriál, byť většinu času převažuje poměrně střízlivý sebeironický postoj vůči tamější společnosti), občas bohužel nuda (proč skoro každý musí zákonitě chodit s každým?!). Celkově ale příjemná oddechovka, u které se fakt nasmějete.

Jeden z nejslabších Bergmannových snímků, které jsem zatím viděla. Stylizovanější a povrchnější než některé pozdější psychologické studie manželství a vztahů ženy a muže vůbec. Charaktery jsou příliš plytké, u mladé slečny sice dochází k deziluzi, ale za nějaký vnitřní vývoj se to považovat nedá. Vedle toho mne nudila i zápletka a prostředí modelingu... Bergmann se ale nezapře - je to mistr v umění vystavět napětí i zdánlivě banálním dialogem muže a ženy, zde např. rozhovor muže a jeho bývalé milenky v hotelovém pokoji.