Cong

Jestli chcete svoji babičku přesvědčit, že když posloucháte ten "nelidskej řev a blití do mikrofonu" automaticky to neznamená, že patříte do subkultury neonácků, gaunerů, úchyláků a satanistů, zařiďte aby se k ní nikdy nedostal tenhle film. Fascinace brutalitou, sexem a dekadencí dovedená ad absurdum.

Takhle nějak to vypadá, když paříte "dračák" ( dungeons and dragons ), hrát solidně vás už moc nebaví a tak neustále zpestřujete hru oplzlým a infantilním humorem. A někdo má ještě to štěstí, že k tomu paření dostane do ruky mnohamilionový rozpočet, Natálku Portman a balíček hulení pro každýho.

Takový malý přídavek ke čtyřem sériím černé zmije, pár povedenejch nápadů a vtipů se tu najde, ale nevidět už dřív všechny zmiňovaný čtyři série, tak du asi s hodnocením níž.

Brutálně ateistické, extrémně vtipné, zkrátka boží...pardon vlastně antiboží.

Nový Conan rozhodně nemá auru mytologické osudovosti, kterou se honosí původní Miliusův snímek, ani nemá temnou a špinavou atmosféru nedávného Solomona Kanea, tady se to prostě takřka dvě hodiny v kuse akorát bezmyšlenkovitě rube, prostě spousta "samoúčelného" násilí v překvapivě solidních fantasy kulisách. Takže vše OK, Robert E. Howard se kvůli tomu rozhodně v hrobě neobrací, pojetí filmu stylem z akce do akce celkem odpovídá jeho knížkám ( takovou Martinovu píseň ledu a ohně by asi považoval za pekelně rozvleklou a užvaněnou : ), prostě pulpovej spisovatel, zakladatel energického a nenáročného podžánru fantasy literatury - sword and sorcery.

V čem spočívá dlouholetý a patrně největší trumf Woodyho Allena? Jako intelektuál se nebojí servírovat životní moudra a myšlenky s lehkostí, bez povýšenecké sofistikovanosti, většinou s nadhledem a vtipem. Od diváka se samozřejmě očekává určitý, někdy menší, někdy větší kulturní rozhled ( v případě Půlnoci v Paříži rozhodně ten větší, nejsem si jistý, kolik lidí ocení třeba odkaz s luisem buňuelem a jeho filmem Anděl zkázy ), zároveň se však Woody nebojí pozérům a intelektuálům s až příliš velkým kulturním rozhledem vysmát do obličeje - postava arogantního poučovatele Paula v podání Michaela Sheena to tady schytává za všechny.

Pár natuněnejch auťáků, několik namakanejch drsňáků, k tomu nějaký "hot chicks". I takhle jednoduchá objednávka někdy vyjde ( naposledy třeba u Rallye smrti ) a vznikne lehce stravitelný "fastfood furious" béčkově akční menu.

Je jasné, že James Spader je patentovaný sexuální úchylák a podivín. Třináct let od sexu, lží a videa se vrací jako právník a "dominátor" a opět vítězí na celé čáře za asistence submisivní a neméně skvělé Maggie Gyllenhaal. Vítaná progresivita na poli romantické komedie.

Scénář prošpikovaný životními moudry, zručná režie, sympatičtí herci a slzopudný závěr. Taková sázka na jistotu made in hollywood, podobně jako třeba nedávné Než si pro nás přijde. Téměř matematická definice průměru.

Chápu ty okolní rezervovaný hodnocení. Nenáročný publikum zřejmě čekalo akčně-oduševnělý komiksový výplach, trailery a značka "od tvůrců Matrixu" by tomu taky napovídaly. Náročnější publikum by zase zřejmě chtělo konkurenta pro Gilliamův Brazil nebo Radfordovo 1984 ( mimochodem fajnový odkaz s obsazením Johna Hurta do role kancléře ), ale Vendeta ani jedno pořádně nesplňuje. Jeden tábor tak skuhrá na nedostatek akčních scén, druhý pak na nedostatečné prokreslení totalitní společnosti a přebytek patetických projevů. Oba tyto tábory jsou však zcela mimo, protože tady skutečně nejde o akční komiksovku ani o meditování nad dystopií, kouzlo filmu leží v hlavní postavě ( geniální Hugo Weaving pod maskou si naprosto vystačí s hlasem a gesty ) a atmosféře těžící ne z budoucnosti a sci-fi ale z historie a staromilské romantiky a noblesy šermířských filmů. Takže ve výsledku je Vendeta taková fajn kombinace Hraběte Monte Crista, na kterého je v samotném filmu nejednou odkazováno a protibushovské agitky, varující před zneužitím strachu z teroristických útoků vládnoucí mocí o něco méně doslovnou formou než třeba takový Fahrenheit 9/11 Michaela Moorea.