Cong

Až do shlédnutí Ligy výjimečných jsem si myslel, že neexistuje větší velkorozpočtová slátanina než Van Helsing. A vida, přeci jen existuje. Van Helsing je však výrazně sympatičtější a hlavně zábavnější než celá tahle Liga chabáků dohromady a nic na tom bohužel nemůže změnit ani můj oblíbenec Sean Connery. Ani se nedivím, že po tomhle filmu praštil nadobro s herectvím.

Superman jako téma si už od začátku říká o to, aby z toho ve výsledku byl nechutně naivní, klišovitý, kýčovitý, uslazený a uslzený humus. Ani mě nenapadlo, že však nový superman bude oplývat tímto výčtem filmových negativ, když se režie ujal Bryan Singer. A aby bylo ještě hůř, celá zápletka s rostoucíma krystalama je extrémní blbost, a to dokonce i v rámci komiksových filmů, kde se fantazii meze příliš nekladou. Finále, ve kterém Superman všechno zachrání, je pak snad největší nelogičností a zhovadilostí v hollywoodském velkofilmu za poslední léta. Kevin Spacey se nemusí ani moc namáhat, aby byl mezi prkennými hereckými kolegy nejvýraznější, ale ani jeho výstupy nejsou zdaleka tak zábavné, jak by měly být. Asi jediným pozitivem je astronomicky vysoký rozpočet, který na filmu naštěstí vidět je, triky a akční scény jsou na velkém plátně vskutku působivé. Nic to však nemění na faktu, že takhle nespokojen jsem snad z kina ještě neodcházel. Kromě hořekování nad samotným Supermanem se však ještě musím ptát, proč, pro všechno na světě, opustil Singer X-Meny kvůli tomuhle hezounkovi v červených slipech ???

Po vizuální stránce mistr Ridley opět nezklamal, jeho velkofilm je patřičně velkolepý, plný velkých armád a velkých kulis. Atmosféra středověku, doby křížových výprav, králů, rytířů a hrdinství, ze snímku úplně čiší a už jen díky tomu jsem se nenudil ani u řady rozvláčnějších scén. Kladem je také přítomnost celé řady velkých herců ( Jeremy Irons, Liam Neeson, David Thewlis, Edward Norton a také pro nás neznámý ale velice charismatický Ghassan Massoud v roli Saladina). Skutečně velkým filmem ale v celkovém souhrnu Království nebeské bohužel není, protože zde selhává to nejpodstatnější - hlavní hrdina. To je také největší mínus v porovnání s předchozím Scottovým historickým spektáklem. Takového Russella Crowa sice osobně moc nemusím, za Gladiátora bych mu oscara nedal ani náhodou, ale jeho generál Maximus byl pořád stokrát charismatičtější a přesvědčivější než Balian v podání Orlanda Blooma. Bloom se sice snaží a asi opravdu podává svůj nejlepší výkon, ale to pořád zoufale nestačí, což je nejvíce patrné ve společnosti již zmíněných vynikajících herců. Abych všechnu vinu neházel jenom na chudáka Blooma, musím podotknout, že s takhle napsanou postavou by si důstojně neporadil ani herec mnohonásobně větších kvalit. Hlavní hrdina Balian se totiž musí mnohem více než šiky nepřátel probíjet skrz banální dialogy, případně patetické monology.

Odmítám věřit, že tuhle zhovadilost natočil můj oblíbenec Tim Burton. Kdybych měl být spravedlivý k původní Planetě opic, musel bych tenhle remake rovnou cestou poslat do odpadu, ale z milosti k Timovi a také z milosti k poctivé práci maskérů ( masky jsou tak asi jediná věc, co se dá na tomhle filmu skutečně pochválit ) dám nakonec celé 2**.

Nic od Kitana jsem předtím neviděl, a tak jsem možná k filmu přistupoval s velmi mylným očekáváním, faktem ale zůstává, že Samuraj pro mě byla nuda k pos...í. Až budu někdy v budoucnu trpět nespavostí, tak se opět naskytne příležitost pro tenhle film.

Nemám nic proti mozaikám proplétajících se lidských osudů, filmy jako Láska nebeská nebo Crash patří mezi mé oblíbené. Magnolia mě však nechala naprosto chladnou. Možná mám k tomuto filmu špatný přístup, ale celý mi přišel jako precizně avšak zcela chladně zkonstruovaná ždímačka emocí. Pokud si tohle člověk uvědomí, samozřejmě už z něj film žádné emoce nevyždíme a naopak ještě víc naštve tou úpornou snahou o geniální vyvrcholení, které má za úkol všechny položit -SPOILER- žabím deštěm. Příště by mohl Anderson natočit film o homosexuálním vozíčkáři umírajícím na AIDS, který má trauma z toho, že ho v mládí zneužíval jeho adoptivní dědeček. Z takového filmu bych měl totiž asi tak podobný pocit jako z Magnolie.

Škola superhrdinů je naprosto předvídatelná a vesele si vykrádá koho chce, od Úžasńákových, přes X-Meny a SpyKids, až po Harryho Pottera. Kupodivu to však není nestravitelný hybrid výše zmíněných titulů, ale velmi příjemně působící oddychová zábava. Zásluhu na tom mají především mladí herci v hlavních rolích, zejména sympatický Michael Angarano a velmi dobře vypadající Mary Elizabeth Winsteadová.

Poctivá oddychovka, u které jsem se nenudil, a tak v podstatě splnila svůj účel. Na svých bedrech drží film nečekané spojení Chow Yun-Fata s Seanem Williamem Scottem, a když se ještě přičte záporák zoufale přehrávajícího Karla Rodena, vychází z toho celkem sympatické béčko, které si však víc než 2** nezaslouží.

X-Men 2 je jeden z mála případů, kdy sequel překonává originál ( a ten nastavil laťku hodně vysoko ). Vyšší rozpočet totiž pro Singera neznamená jen velkolepější akci ( za kterou se ale rozhodně nezlobím ), ale naštěstí dbá i na další podstatné, u sequelů tak často opomíjené věci, jako jsou smysluplný příběh a propracovaná psychologie postav. Je strašná škoda, že třetí X-Meny už nerežíruje Bryan Singer , protože jak už jsem se zmínil v komentáři jedničky, problematice mutantů ( a menšin obecně) skutečně rozumí jako málokterý jiný režisér.

Naprostá špička mezi komiksovými adaptacemi. Celá řada charismatických herců ( zejména Jackman, Stewart a McKellen ), inteligentní scénář, skvělé triky, výborná hudba a především režisér Bryan Singer, který svým mutantům vskutku rozumí.