kaylin

Po dlouhé době jsem se zase dostal k japonskému filmu a „Pazuru“ mi připomnělo, proč mám filmografii země vycházejícího slunce tak rád. Je jiná, ale je mi nesmírně blízká. Násilí ne jen pro násilí samotné, ale pro to, aby bylo něco sděleno. A tohle je případ filmu „Pazuru“, který je prostě dobrý a chce ukázat, že násilí má někde své kořeny, ať už je to ve vyšinuté mysli, anebo v tom, co se stalo.

Zajímavý pohled na to, jaký byl život na Tchaj-wanu a že rozhodně němečtí nacisté a sovětští komunisté nebyly první, kdo dobře zvládal propagandu. Japonci to uměli také skvěle, což asi tak překvapivé není. Oni jsou fanatici. Jenže tenhle snímek mi i přes zajímavou formu přišel prostě strašně utahaný.

Tohle bylo jedno velké zklamání. Čekal jsem, že to bude snímek odvážný, ale on se vydal spíše cestou psychedelické podivnosti, která ale vlastně v konečném důsledku není ani tak moc ujetá. Za zmínku pak stojí jedině Rita Calderoni, která má tělo, na něž se chcete klidně i tu hodinu a něco dívat. Jinak nic.

Přál jsem si, aby to bylo ještě divnější, anebo ještě vtipnější, ale nedočkal jsem se. Také jsem si trochu přál, aby tam některé postavy byly více, protože byly skvělé, hlavně Boaz, i když ten měl prostoru dost. Jenže po skončení snímku jsem se nemohlo zbavit jednoho pocitu. A to pocitu, že to vlastně bylo o hovnu.

Můžete si o filmu myslet, co chcete, můžete rovnou odsoudit téma a jeho pojetí, jenže se tomu prostě nedá vzít, že je to sice trochu naivní - jak v zobrazení nemoci, tak i v obrácení Denzelovy postavy "na pravou víru" lidskosti - pořád zde budete mít primárně silný příběh se skvělými herci, kteří z prvoplánové podívané dělají pořádné drama.

Film se mi líbí svou formou a tím, že i když má tři hodiny, tak skutečně nenudí, protože se prostě pořád něco děje. Děje se to tolika lidem, kteří jsou ale navíc propojeni, takže pořád zůstáváte ve střehu, aby vám neunikly nějaké souvislosti. V tomhle je snímek dobrý. Celkově mě ale nedokázaly některé příběhy tak zasáhnout.

Hororová komedie „I Survived a Zombie Holocaust“ mi padla do noty, i když si jsem téměř stoprocentně jistý, že už se na ni asi nikdy nepodívám. Není to ten z filmů, které si budete chtít připomínat, možná hlavně proto, že na druhé pokoukání by vám přišly skutečně blbé. Takhle ale na první podívání zafungovaly a já jsem se sem tam zasmál. Ne zase moc, ale ke spokojenosti to stačilo.

Takový pěkně průměrný film, kde je to, co jsem od něj očekával. Menší role pro známé tváře, které ani v jednom případě nejsou tak malé, že by to byl jen štěk. Trochu akční scénář, který má nakonec i fantastické/sci-fistické prvky, no a do toho ještě trocha té trapnosti a ne tolik nudy. Jo, za mě průměr určitě.

Takový ten klasický vánoční filmy, kdy má rodina trable, většinou mezi sebou navzájem, ale nakonec to skončí tak, že jsou všichni šťastní. Takový ten obrázek o nevyrovnaných magorech, kteří se alespoň na jeden den v roce dovedou srovnat. Ale to herecké obsazení se mi líbilo natolik, že mě to i chvílemi bavilo.

Tohle je důvod, proč se na natáčení hororu raději vykašlat. Krásná ukázka toho, jak udělat hororový film naprosto nehororový, nudný a s jediným zářným okamžikem - to když tu uvidíme prsa. Děsivost se řeší modrýma očima, jinak se zde skutečně nic děsuplného nestane. Další film s ouija deskou už asi nezvládnu.