Jilda15

V podstatě předposlední epizoda Mr. Robota (poslední budou dva díly naráz). Čekali jsme, že dostaneme odpovědi, ale místo toho se nám dostalo několika desítek nebo stovek dalších otázek. To chce koule, Same, takhle před koncem. Mám v tebe naprostou důveru a jsem přesvědčen, že poslední dva díly budou to nejkrásnější, co svět seriálů kdy spatřil. Bezpochyby to bude ten nejlepší kus kinematografie, děje a mindfucku v historii filmů. Už od pondělí, kdy jsem 411 viděl (mimochodem je to eXit, ne Length Required), nedělám ve volném čase nic, než jen studium teorií. Nedá mi to spát. Jsem momentálně neuroticky posedlý Mr. Robotem, zdají se mi noční můry o ději... stejnou měrou chci abych už věděl, jak to skončí, ale zároveň nechci, aby tato dokonalost skončila. Za 17 hodin bude všechno over. Dozvíme se, jestli je to vše o Elliotově nevědomí, paralelních vesmírech, kvantových tunelech nebo je to všechno simulace v simulaci. NIKDO NEVÍ. Nikdo nemá tušení, co z toho to bude. A to je absolutely mind-BLOWING, s dvěma epizodami do konce....

Nejlepší seriálová epizoda všech dob. Odhalení, které diváka šokuje a traumatizuje. Famozní herecké výkony hlavních postav. Tahle epizoda kompletně mění kontext jejich činů a význam všech předchozích epizod. Díky tomu svoji silou daleko předčí GoT epizody jako Rains of Castamere (Rudá svatba) nebo Bitvu bastardů a v případě BrBa pak epizodu Ozymandias, která až doteď dominovala TOP 5 nejlepších epizod celosvětově. V Mr. Robot tahle epizoda mění úplně vše. A nejlepší na tom je, že si nikdo nevšiml indícií, které zde byly od doslova první scény seriálu.

Oh yeah, konečně zase hardcore hackerský scény!! Plus ten konec... no Sam ví jak člověka udržet v napětí. What a brilliant bastard he is.

“Hard times create strong men. Strong men create good times. Good times create weak men. And, weak men create hard times.”

V této epizodě dostane Elliot malé varování od Dark Army. Dom má přátelský rozhovor s rodinnou kamarádkou.

Zvyky jsou důležité. Nazismus. Gore. Nevěřím tomu co vidím. Bad trip. Lidská zkaženost. Posednutí kolektivním nevědomím. No, Ari Aster fakt není v pořádku člověk. Ale tohle si musím pustit ještě jednou. Jakoby vzal to nejlepší z Hereditary, Witch a Get Out a ještě tomu znásobil znepokojivost a nepříjemnost. Prostě nádhera. Tak krásně špatný pocit jsem dlouho neměl.

Že přítomnost nemůže změnit minulost? Moje vnímání Tarantina se po tomhle filmu dost změnilo. Jeho filmy mám rád pro over the top komediální násilí, dialogy, jeho filmařský talent, no prostě celkově. S tímhle filmem však v některých věcech šlápl dost vedle. První půlka filmu byla v podstatě jen jeho masturbace nad 60. léty, ke kterým divák nemá žádný vztah pokud mu není 50 a není filmový fanatik té doby. QJT tady jen ukazuje věci co se mu líbí, i když nemají žádnou spojitost s příběhem, a upřímně to byla nuda. Je tu pár scén, které jsou zpracované dobře a dodávají tomu trochu zábavnosti.. mezi ně patří např. scéna s Brucem Leem, kterého ale QJT tak nehorázně dokurvil, že by se měl za sebe stydět. Člověk, co zná Bruceův životní příběh a jeho filozofii ví, že byl velmi skromný člověk, který neměl potřebu si honit ego a od mala byl uprostřed bojů pouličních gangů, kterým se musel bránit, a proto vypracoval Jeet Kune Do (kterým by se dost pravděpodobně ve své váhové kategorii dnes dostal do TOP 5 v UFC - kdyby měl potřebu si něco dokazovat). Byl zastáncem taoismu a cesty "wei wu wei", tedy "konej bez konání" - jakékoliv arogantní provokování protivníka je u něj nemyslitelné (pěkně vyobrazené je to v Enter the dragon, kdy ho provokuje muž na přepravní lodi do souboje, a Bruce mu řekne, že si dají souboj na ostrově poblíž. Muž souhlasí a nasedne si do loďky, kterou Bruce hned spustí do moře a nechá tam muže vycukat. Vyhnul se tak souboji, o což se inteligentní MMA bojovníci vždy snaží. Bez námahy, "konal bez konání"). Scéna s Cliffem je tedy produktem pokroucené vize Tarantina (a pravděpodobně i pravého sentimentu vůči Bruceovi v té době, považovali ho za niemanda). Je to z jeho strany velký fail, jak po filmové tak lidské stránce. A to že řekl, že by porazil Aliho - v jeho biografii se podle všeho zmiňuje o Alim, ale skromně - akceptuje že je malý číňan a má malé ruce a že by ho Ali zabil. Tarantino si něco přečetl a interpretoval si to jak chtěl, přitom to prezentuje v interview jako fakt. Arogance. Divácky je to scéna dobrá, bežný divák neznalý Bruce, se tomu zasměje, ale celkově je to urážka Bruceova života a charakteru. I když, nemyslím si, že kdyby žil, tak by se tomu nějak bránil, spíš by se jen pousmál a neřešil to dál (unlike me). Každopádně - První půlka filmu se neskutečně táhla, dlouhé děj-nepodporující záběry, Tarantino to se cpaním nohou do ksichtu teď už docela přehání (namáčknuté nohy na skle pro jeho sexuální potěšení, wtf man). Vykupuje to jen poslední scéna s ultranásilím, ale čekat 2 hodiny na to, než se něco stane... to za to opravdu nestálo. QJT natáčel filmy tak, aby byly zábavné pro něj i pro diváka. S věkem a tím jak senilní a vyfetovává si mozek kokainem, neurony umírají a už mu to nemyslí, filmy jsou pomalejší a horší. Ztrácí přehled o tom, co bude zábavné. Tohle ale fakt nebylo, 2 hodiny vnitřní sexuální a nostalgické fantazie Quentina fakt nestálo za to čekat na poslední půlhodinu. Ta ale vyzdivhla 3 hvězdy na 4.

Srdeční záležitost. Tenhle dokument nádherně prezentuje svět indie vývojářů, kteří se vášnivě věnují vývoji svých mistrovských děl. Korporátní kultura by zabila jejich kreativitu a uhasila jejich zápal, proto pracují na vlastní pěst. S každým z hlavních tvůrců velmi soucítím, obzvlášť s Edmundem. Jeho Super Meat Boy pro mě byl roky zábavou a hlavně inspirací pro vývoj vlastních her (inspirovat druhé, jak sám říká ke konci dokumentu, bylo i jeho záměrem). Nesmírně inspirativní lidi. Jonathan Blow, vývojář Braid - a to myslím v dokumentu řečeno nebylo - vyvinul tuto hru jako analogii ke vztahovým problémům a něčemu co jí řekl a nemohl ta slova vrátit zpět. Tak ten pocit manifestoval do hry - jenže se setkal s velkým nepochopením. Naštěstí byl jeho Braid startujícím bodem rozkvětu indie gamedev světa. Pak jsou tu Edmund a Tommy, vývojáři z Team Meat. Edmund od mala zvrácený horory jako Toxic Avenger a brutálností křesťanství (sám popisuje mrtvého ježíše krvácejícího na kříži na zdech u jeho babiček) byl nucen se nějak umělecky projevit. Udělal hry jako Time Fcuk a tu hru, kde je cílem ejakulovat masivním penisem do monstrozní vaginy. Jo, to pro něj byly časy. Pak se uklidnil, a udělal Super Meat Boye. Hra, kde velmi zranitelný kluk bez kůže potřebuje holku dělanou z obvazů, která ho nádherně doplní. Bohužel, pokaždé když ji získá, unese ji Doktor Fetus. Vydělal miliony dolarů za pár týdnů (po cca 600 dnech každodenního holocaustu pod nátlakem kontraktu s Mrkvosoftem) a až se vlny uklidnily, udělal hru o Oedipovském komplexu, kde malý Isaac přežívá ve sklepeních, dělá dealy s démony a anděly a kráčí vaginální stěnou svojí matky. Prostě, Edmund a lůno jdou k sobě. V dokumentu je vidět poklidnost vztahu s jeho přítelkyní, a to, jak k sobě pasují přesně jako Meat Boy a Bandage Girl. Tommy je jeho kamoš a programátor, zodpovědný za kódění naprosto dokonalého ovládání pro meat boye, pro které napsal vlastní engine, a za převádění Edmundovy tvůrčí vize do C#. Borec. Borec! A pak je tu .. jak se jmenuje? Zapomněl jsem. Na netu se mu běžně přezdívá "That faggot who wrote FEZ". 7 let vyvíjel FEZ, graficky a implementačně dokonalou hru o 2D klukovi, co si uvědomil, že žije ve 3D světě. A tohle jeho osvícení, jež nastane na počátku hry, zapříčiní fragmentaci celé reality té hry. Hráč pak musí dát celý vesmír zase do pořádku a nastolit rovnováhu. Byl do svého díla/dítěte tak investovaný, že na otázku, co by dělal, kdyby se nějakým nedopatřením hra smazala nebo zanikla, bez zaváhání odpověděl "I would kill myself... yeah. I would kill myself". Hluboká sonda do světa indie vývojářů, kteří jsou ochotni (jako správní umělci, kteří musí zvládat vše od programování, grafiky, pixel artu, přes nějaké to audio a video až po marketing) pracovat o samotě a v sociálním odloučení měsíce či roky, jen aby dokonale vyjádřili svoje niterné pocity. Prostě - krásný dokument, který navíc mapuje i životy, které hlavní hrdinové ovlivňují. - Pokud si někdy chcete napsat vlastní hru nebo jste už v indie, tenhle dokument je skvělý pro inspiraci, ale i uklidnění v těžkých nebo depresivních časech.

Tenhle díl byl libovka. Představ si neuronovou síť, která se dokáže naučit tvoje nejtemnější strachy, implantovanou přímo do mozku (vůbec, ty Black Mirrory si vychutnávají průzkum morální špinavosti technologie, nebezpečí ztracení se ve svojí hlavě (epizoda USS Calister to vyobrazila krásně) a problematiku VR/AR. Jeden z mála seriálů, který dobře rozumí IT hrozbám budoucnosti). Jakmile se tahle neuronka naučí tvoje nejhlubší strachy, manifestuje je do tvojí reality. Ale neboj, jde jenom o AR/VR hru... až na to, že nemá otestované všechny use-casy a opravené všechny bugy. Nečekaně hororová epizoda, ze které mrazí.

Nepříjemný pocit se nádherně stupňuje od začátku až do konečného finále. "Creepy" feeling z hlavní postavy Charlie přímo emituje, a nejen kvůli jejímu vzhledu. Postupně se děje jedna hrozná událost za druhou, až se mozek dostane do konstantního modu stresové reakce - bylo to VELICE krásně nepříjemné... Když už si myslíte, že tohle je všechno, "all is fucked up beyond repair" .... tak vám film prokáže, že se dá jít ještě dále. Není cesty ven, a je to ještě horší, než jste si dokázali představit. Rodina se rozpadá. Proces, který hlavní postavy neumějí ovládat, je spuštěn, a nejde zastavit. Kontrolu nad vším má někdo jiný než si původně myslíte a vaše nekalá podezření se vyplnila, jen v tom nejhorším možném scénáři, co mohl nastat. Stane to nejvíc neočekávané a všichni začnou upadat do panické depresivní apatie, pokud to lze takto nazvat. Všechno je zničeno. Není návratu. A je tu jedna psychiku devastující rána za druhou. Nastala neopravitelná chyba. Přichází smrt.. nebo hůř. A vše je provedeno tak bezchybně!!! Kamera, herecké výkony.... zvuk!!! Charlie od začátku dokážete identifikovat podle hnusného zvuku "klok", co vydává jako tik. Tenhle zvuk vás bude děsit a bude předzvěstí temnoty napříč filmem. Jakýkoliv jump scare, co jste kdy viděli ain't got shit on this.. Absolutní zoufalství. Tak bych popsal hlavní feeling filmu. Absolutní demonické sebevražedně depresivní zoufalství. U hororového filmu si snad nelze přát nic krásnějšího :) zajímavosti/spoilery: Paimonova značka byla už na sloupu před "tou" scénou. Jsou teorie, že Charlie vydávající zvuk "klok" byla vždy Paimon. Babička kojila Charlie místo matky - manipulace od dětství. Démon Paimon je král vidění do budoucnosti a "šprýmař" (podobně jako polobůh Loki) - proto při spálení deníku začíná hořet otec - v ten moment je proto matka tak psychologicky narušena, že se jí v záběru na moment změní výraz z teroru na klid - posedl ji Paimon. Další cíl je psychologicky narušit Petera - sebe-dekapitace, která navíc dodá kongruenci s tělem Charlie.