P.H.

Furt jsem čekal, že najednou udělají do kamery BAF a řeknou něco v tom smyslu jako "To jste se báli, že to myslíme vážně, žejo?" No, neudělali a neřekli. Ale herce bych nehaněl. Hypotéka se sama nezaplatí, žejo.

Tak jsem se nemýlil. Oproti prvnímu dílu se nám příběh rozplizl až homeopatickým způsobem. Což je sice škoda, ale zase z tohoto veledíla plyne pár důležitých poučení, aneb Několik postřehů, které si musíte osvojit, pokud chcete přežít v postapo světě: Klid, strážný v megazabezpečeném areálu si půl dne nevšimne, že mu zmizela ID karta. Zabezpečeným okruhem lze pohodlně projít krs nezabezpečenou ventilaci. Vycvičení vojáci s technikou děti putující pěšmo nepolapí, přestože tyto přelezou sotva dva kopce. Když se skrýváte, je nejlepší v celém areálu (o kterém vojáci nevědí, páč je moc blízko základně) nahodit elektřinu (která je samozřejmě stále dostupná všem) a zapnout všechna světla, působí to nenápadně! Honí-li vás zombíci (či něco takového), schovejte se do kouta a schrupněte si. Pokousaného vezměte s sebou, bude švanda. Máte-li zásadní informace, nechte si je co nejdéle pro sebe. Vyžvaňte je až v nějakou nudnou chvilku. Tyto informace sdělujte srozumitelně a jednoznačně. Příklad: "Pamatuju si to. Co? No to, co se stalo. O čem to mluvíš? O tom, přece. A to je co?" (následně se nechte přerušit a nějakou dobu se k tématu nevracejte) Unikáte po poušti? Zapalte v noci oheň. Mezi ostatními ohni se tak pronásledovatelům snadno ztratíte. Dojde vám v lahvi voda? Lahev zahoďte, jiný zdroj už přeci nemůžete najít. Při bouřce na volném prostranství hodně běhejte. Nepřímou masáž srdce provádějte technikou "žmoulání oděvu". Natrefíte-li na bubáky (znovu), stůjte na místě a ohrožujte je světlem baterky. Pokousaného vezměte s sebou, zase. A nikomu se o jeho stavu nezmiňujte. Pohonných hmot je všude hafo - pořiďte si káru! Továrny na munici taktéž jedou bez přerušení, mají dostatek kvalifikovaných zaměstnanců a dodávají rovným dílem všem stranám sporu. A co je nejdůležitější - kadeřníci zjevně přežili a jsou v jednom kole.

Z nostalgie... :)

Poprvé jsem Craigovi uvěřil, že je Brit...

Pět, jasně. Ale někde v koutku duše stejně vím, že nebýt tam Bruce a Lucy, nedal bych tomu ani půl prvního dílu...

Mno... S animací si tvůrci vyhráli, oddělení slzopudných scén pracovalo na plné obrátky, zaměstnanci sekce humoru se sice nepřetrhli, ale výkon obstojný - a zatímco všichni tihle lidé činorodě pracovali, scénárista s dramaturgem v parku cvrnkali kuličky a popíjeli krabicák. Ale co už... Dcera se bavila, takže vše odpuštěno. P.S. Bylo to naše první 3D a musím uznat, že ta technologie už je hooodně dobrá. Skoro jsem tomu přišel na chuť.

Ale jo, docela to trefili, tím názvem. Příště si místo tohohle zločinu dám plzeň (resp. dvě až osm plzní) a bude mi líp.

Ačkoli děj v pravém slova smyslu absentuje, bavil jsem se ještě o kousek víc, než u jedničky. A dabing je v pohodě :)

Dvakrát jsem u toho usnul :(

Tři a půl. Druhá řada by skutečně neměla smysl, jelikož jednotlivé díly mrskali podle stejného kopyta a ono by se to rychle okoukalo. P.S. Jsem jedinej, komu Ryan připomíná mladší klon Nicka Slaughtera? :) Z některých úhlů jsou k nerozeznání.