rakovnik

"Krásná" vzpomínka na hospodaření soudruhů, jež dodnes za nemalé prostředky napravujeme. Stekník máme hned za humny. Byli jsme tam mnohokrát,  nepravidelně. Poprvé před lety, kdy na studené chodbě byla expozice kočárků. Od té doby se hodně změnilo k lepšímu. Naposledy jsme navštívili opravenou kapli. Nové interiéry neznáme a jistě to brzy napravíme. Opravdu skrytý skvost.

Počasí věru horské, což znemožnilo nádherné výhledy, jež z Jeseníků znám. Kus jsem jich prošel. Proto mě potěšili Šerák, Červenohorské sedlo i Praděd. Dál jsem se nedostal, tak děkuji za ukázání pěkných míst mimo hlavní lákadla těchto hor. Jen mi dnes chyběl ten osobní vztah k cestě  - stezkaři či andělé stezky.

Pořád ne. I tento díl poukázal spíše na slabiny vyšetřování. Viz skútr, pouzdro, účtenka, zbraně. A ten vyzdobený pokoj určitě nikdo neviděl, neuklízel. Závěr byl sice s ohledem na okolnosti citlivý, ale snad příliš okleštěný. Vedlejší linka s mladým Černým mě vůbec nebaví. Snad jen podrobně ukázaný nástup byl spíše vzácný, byť působil jako vata.

Jak jsem již psal v komentáři u jednoho dílu. Mohli bychom zde mít krásný nový mysteriózní seriál, něco ve stylu Vašíčka. Tvůrci se ale rozhodli pro kombinaci napětí a záhad s fraškou a u mě na tuto sázku nejvíce doplatili. Případy by totiž byly i zajímavé, natočené byly hezky a nejen v posledním dílu bylo vidět, že filmaři své řemeslo zvládají dobře. Ale shazování děje na úroveň parodie mě bohužel spíše zklamalo.

Po posledním dílu mám rozporuplné pocity. Popisek sliboval téměř fantastický závěr. Atmosféra byla místy opravdu skvělá. Jenže ve finále se potvrdilo jen to, co víme z minula. Humor byl na úrovni a nepadal do parodie. Celkově konec dobrý, ale zázrak se opět nekonal.

Zámek Hořovice pro nás není vůbec skrytý.  Dost často kolem jezdíme, na prohlídce jsme byli a Starý Zámek pro nás není neznámá. Trochu mi přijde, že filmové záběry vypadají lépe, než realita. Ale krásné umělecké dílo zvenku i uvnitř to jistojistě je.

Zapomenutý kout naší země. Ideální pro duševní očistu. Zelené hory, liduprázná krajina, pitné prameny, památky na doby dávno i nedávno minulé. A také dobří lidé.

"Můžu bejt upřímnej?" Chudák podpantoflák, který má doma semetriku v podání řízné "Janžurky" se nechá blbě nachytat a jen a jen svoji situaci zhoršuje. Pěkný příběh s vtipným dějem i pointou, který nenudí.

Ani ve druhém dílu druhé série nepřekročí seriál stín průměrnosti. Případ je zajímavý, hezky se vyvíjí, dokonce je i umně natočený. Ale scénárista si neodpustil několik přebytečných momentů a jeden zásadní chyběl. Zásahovka - střih - výslech. Happy ending. A pak najednou zase jakoby bomba nakonec. Dívat se na seriál lze, ale občas kroutím hlavou.

Smutný příběh, jehož téma se nejen ve filmu opakuje. Starý člověk je v horším případě na obtíž, v lepším jej "pouze" zazdíme, hlavně že dědictví je doma. Hamižné dětičky se ale nechají nachytat na další odměnu za čas strávený s tatínkem. Konec je vlastně veskrze pozitivní, ale s pachutí nezájmu dětí o staré rodiče.