Bál jsem se, že si to příliš nahypuju (hype), a ani jsem moc nesledoval pozdější trailery a veškeré promo, ale teď vím, že jsem vůbec nemusel... Jakkoliv bych si to nahypoval, splnilo by to má veškerá očekávání. Tak vymazlený film tu už dlouho nebyl. Refn se vydal přísně autorskou cestou, kašle na veškeré zvyklosti, a jede si podle svého, což je jedině dobře. Dokazuje zde, že nezáleží ani tak moc na příběhu (který opravdu není moc originální), ale hlavně na zpracování. Prim zde hraje atmosféra, kterou vytváří zejména povedená kamera libující si v detailech a pomalých záběrech (každá scéna se nechá patřičně doznít, jakoby si to režisér užíval) a pak samozřejmě stylová hudba ve stylu osmdesátek, ta tomu dodává hodně. Výborná je i práce s herci, kde se nejdůležitější věci sdělují nikoliv slovem, ale výrazem či gestem, což je vždycky dobře, když si film vystačí s co nejméně kecama. A tuto výrazohru zvládl Gosling perfektně, člověk na něm pozná emoci jen z pohledu očí... Mulliganová je taky obstojná, jediný Perlman si svoji roli naopak spíše vy-fuck-oval. Líbí se mi i ona přímočarost, kdy při vypořádávání si účtů a násilí film neuhýbá - když už, tak pořádně. Abych nezapomněl - film se jmenuje Drive - jsou zde "samozřejmě" i parádní řídící scény a honičky, fandové scén/filmů tohoto typu budou jásat. Nenapadá mě v podstatě nic, co bych tomu vytkl, nic, co by mi připadalo zvláštní, takže nemohu jinak než za plný počet. [Viděno na ČSFD předpremiéře 13.9.2011 v Brně]
Musím říct, že po druhém podívání se mi čtvrtý díl líbí snad ještě víc než ten úplně první, který je vynášen do nebes (protože byl zkrátka první). Na čtvrtý pokus tvůrci opět zvedli laťku grafického provedení, na které je radost se dívat (např. vypelichaný Oslík v alternativní realitě). První Shrek už oproti tomu vypadá notně zastarale, ale tehdy (2001) jsem se na to samozřejmě díval jinak. Příběh sice může na papíře znít jako špatný nápad ze seriálu ve stylu "jumping the shark" (viz http://en.wikipedia.org/wiki/Jumping_the_shark ), ale pro potřeby Shrekova světa postačí výborně - postavy se nám ukáží v novém světle, popř. se objevují postavy nové (zlobři), což působí velice osvěžujícím dojmem. A vůbec mi přijde, že po celou dobu je to příjemná sranda, na rozdíl od rozpačité 3ky. Jen ten polibek z pravé lásky do určitého termínu už je trochu ohraný, to jim však prominu minimálně za výbornou postavičku tlustého klučiny - "Dělej, zařvi!". Potěšily i vymazlené závěrečné titulky rekapitulující stěžejní okamžiky předešlých dílů, které tak udělaly hezký zvonec a konec zelené série.
Při tomhle neobvyklém kousku je třeba se hluboko ponořit do meditativní nálady a nechat sebou proplouvat poklidný rytmus snímku. Větnšina z nás je totiž až příliš nasáklá západní kulturou aby mohla tento typ filmu plně vnímat automaticky bez nějakých problémů(např. pocitu nudy). Když se vám toto naladění a odprostění se od všeho (na západě) zažitého podaří, není problém si Búnmího užít. Mně se to alespoň podařilo.
Bohužel se nedochovala kopie filmu, tak existuje pouze rekonstrukce pomocí fotografií. Ta je musím říct povedená, protože mě to i přes tuto neobvyklou prezentaci chytlo, což je i zásluha výborné podkresové hudby. I z fotografií je poznat, že Lon Chaney nebyl jen mistr přes masky, ale i výborný herec, což dokázal i v dalším Browningově díle - Alonzovi, muži bez rukou. Jeho uhrančivý pohled inspektora Scotland Yardu se nezapře ani v nepohyblivé pozici. Dalším kladem(co se dá poznat) je chytrý scénář, kdy nás film nechává až do závěru na pochybách a v napětí. Režii však zatím bohužel zhodnotit nemůžeme. Nezbývá než doufat, že se nějaká zapomenutá kopie najde v nějakém sklepě či na půdě.
J. Edgar Hoover? The New Testament cigarettes? Woody Allen ve své nejbláznivější podobě - vtípek za vtípkem, kupící se absurdity brané jako samozřejmost, satirické podtóny. Zkrátka všechno to, co na Woodym mám tak rád. V té době by Allen dost dobře mohl tvořit jako obdoba Monty Pythonova létajícího cirkusu, akorát určeného pro americké publikum. Ztřeštěnost některých situací totiž nezná mezí, za všechny jmenujme inaugurační proslov "svobodu milujícího" prezidenta s novými pravidly, skoro až surrealistickou scénu hraní souboru bez nástrojů následující po problémech s účty u oficiální večeře nebo svatební noc v přímém přenosu... "Nechci dosáhnout nesmrtelnost svým dílem, ale tím, že neumřu." Toť známý výrok Allena, nicméně můžu jej ujistit, že tímto dílem dosáhl alespoň prodloužení mnoha jiných životů.
Greenaway vizionář, provokatér a malíř. Člověk, co vidí v kinematografii nevyužitou možnost filmové suroviny zejména co se týče děl, která bychom si dost dobře mohli přečíst i na papíře. V Kuchaři, zloději, jeho ženě a jejím milenci (uff..) si můžem jeho snahy oživit hýbající se obrázky velmi dobře všimnout. Většinu filmu se odehrává pouze v několika místnostech, kdy je každá koncipovaná jako detailně propracovaný obraz, založený zejména na dojmu z barvy.
Působivě to vypadá zejména při přejezdech z místnosti do místnosti, pěkně tak vyniká konrast. Připomnělo mi to Rembrandtovy obrazy, nebo kousky z renesance. Zátiší s ovocem, mnoho lidských postav, napadá mě i Poslední večeře, kde by vtipně místo spasitele seděl zosobněný ďábel Albert (výborně zahraný Michaelem Gambonem). Tak či onak, i přes pomalé tempo se je pořád na co dívat, zkoumat detaily, vstřebávat pocit z celku, podobně jako v galerii. Po obsahové stránce se provokatér taky nezapře, od prvních záběrů na nás autor chrlí obrazy hnusu, které se dotýkají "zlodějské" smetánky, podle Greenawaye ne nepodobné Thatcherovskému režimu. S tímto postojem sice nemusím souhlasit, ale přesto nelze neocenit filmařskou kvalitu a krásu tohoto díla.
Provane hodně větru, zemře hodně lidí, ale nakonec bohužel - shit happens. Nakolik je to sprosté vyjádření, docela trefně odpovídá mému dojmu, je to jedno velké neuchopitelné nic. Je například sympatické, že má autor smysl pro humor, ale opravdu musí některé stupidní scény roubovat do atmosférického filmu evokujícího možný zánik lidské rasy?(mj. nešlo si nevzpomenout na Wahlbergovu parodii http://www.4shared.com/video/W6Ao15Zx/Mark_Wahlberg_Talks_to_Animals.html/) Jak už bylo mnohokrát řečeno, téma mělo mnohem větší potenciál, jen to lépe uchopit a nemusela by vadit ani zelená agitace. I autorova jindy silná stránka - atmosféra - zde působí lacině nebo vyznívá do ztracena, stejně jako celý film. Chtělo by se říct, to se stává, Nighte, v pohodě, ale úroveň tvých posledních kousků tomu bohužel moc nenahrává...
Nelze upřít výborné filmařské kvality, kdy zejména psychologizace postav byla neobvykle hluboká, Pudovkin šikovně využil všechny možnosti němého filmu, kdy postavy opravdu skoro vůbec nemusely promlouvat a přesto bylo jasně zřetelné, o co jim jde a co vyjadřují. Dále je hodno zmínit pozoruhodný střih, přesvědčivou symboliku, například v průběhu filmu opakující se motiv ledových ker (a taky ke konci uzavírající se) nebo velkolepé záběry, jako koňská jízda a zejména ubíjející závěrečná scéna. Od čeho jsem se ale nemohl odpoutat, je ideologický podtext, co se tam neustále vtírá a podobá se až propagandě, která mi není sympatická v jakékoliv podobě či politickém směru. Je otázkou, zda vůbec "vinit" na podílu tvůrce filmu, když to pramení už z Gorkého předlohy, ale to nevyvrací fakt, že se to nesmazatelně podepsalo na mém dojmu.
Poprvé jsem Bathory viděl v kině a nevím jestli to bylo tou slavnostní atmosférou, když to uváděl sám Jakubisko (v Uherském Hradišti na LFŠ), ale docela mě to vtáhlo a bavilo natolik, že jsem hodnotil velice slušnými 4*. Když jsem to ale po druhé viděl v televizi, nešlo si nevšimnout nepříjemností a chyb, které mě donutily snížit hodnocení o stupeň (a možná ještě donutí o další). Jde především o celkovou chaotičnost filmu, to jak působí. Velkou 'zásluhu' na tomto dojmu má především chaotický střih spolu s divnou kamerou - rychlé přiblížení a oddálení do nové scény mělo působit moderně? Nevím... Další věc - film měl obrovský rozpočet, ale jak se zdá, vypotřeboval se pouze na kostýmech, lokacích a zahraničních hercích, protože jinak to na něm bohužel vidět moc nebylo, viz např. postsynchrony v dabingu, jedna z dalších otravných věcí na tomhle díle. Člověk často musel použít velkou představivost, aby mluvené sedělo do rtů mluvících. To bych byl schopen tvůrcům odpustit, kdyby ale stálo za to zpracování příběhu, který, jak už tu dost lidí podotýká, rozhodně měl potenciál (tedy až na kixy typu čarodejnice a trampoty s houbami), je to zajímavý úhel pohledu. Je tedy škoda, že i výborné výkony herců, zejména titulní Anny Friel či Karla Rodena, prostě nevyzněly... Juraj aktuálně připravuje další velkolepý projekt, Slovanskou epopej, tak doufejme, že se trochu poučí - což je sice vtipné říkat u takového veterána, ale co naplat...
Jestliže tenhle film nemůžou utáhnout herecké výkony, dělá to za ně výborná audiovizuální stránka. Levá ruka Davida Polonskyho, hlavního designéra animace, se vyznamenala, protože na obraz je radost se podívat, zejména ve snových pasážích, kde je největší prostor pro stylizované záběry. Stejně tak povedený je i zvuk, který tu nehraje druhé housle, ale naopak úměrně svou kvalitou dorovnává obraz, a to nemám na mysli jen zvuk prostředí, ale i hudbu. Co se týče příběhu, jeho síla spočívá hlavně v reálnosti, což je přirozené, když jde o polodokument. Z toho plyne i drobný nedostatek, který se nedá ani moc vytýkat a to ke konci trochu chatrná linie rozpomínání. Naopak geniální byla scéna, podle které byl pojmenován sám film - urputný valčík mezi kulkami. Závěrečná proměna obrazu mě pak uzemnila natolik, že jsem nebyl s to udržet si zavřená ústa. Na mysl mi v tu chvíli přišla hlavně dvě slova - ABSURDITA a ZVĚRSTVO. Valčík s Bašírem nám opět ukázal, že nejdojemnější, nejzávažnější a taky nejabsurdnější příběhy nám většinou dává sám život.
1. Něžný vetřelec; Tady převládá hlavně bezchybný výkon Tatiany Vilhelmové, byla radost se na ni dívat. Bylo to dobře napsané, s uvěřitelným příběhem, prostředím(zajímavé mikroklima kanceláře) i charaktery. Jestli SP v dalším díle udrží laťku, tak se mám na co těšit... 4*
1,5* za výborný vizuál, který je to nejoriginálnější, co jsem za poslední dobu viděl. 1* za celkem slušnou hudební vložku. Víc si u mě Distrikt nezaslouží, protože kromě těchto dvou věcí není co obdivovat, příběh je až moc šílený, aby byl vtipný a spolu s postavami je navíc povrchní, aby mohl působit satiricky. Narážek ze světové / domácí (tady nesoudím, nejsem Maďar, ale uplácení je aktuální i u nás) politiky je tam naplácano tolik, až to působí účelně - jakoby tam bez ladu a skladu byly jen pro to, aby šokovaly. Tak nebo onak, na mě to bohužel nepůsobilo.
Začínám pochybovat, že Yates byl správnou volbou pro režii posledních dvou dílů(Cuarón či Newell by byl podle mne ideální), protože po slušné 5ce přichází o třídu horší díl. Co se týče režisérova umu, chybělo mi jakékoliv napětí nebo gradace scén, ne že by k tomu nebyla příležitost... Přesto je tu několik výborných scén, které stojí za to zmínit, a to počáteční odpálení mostu, efektní pronásledování v obilném poli či výprava Harryho s Brumbálem pro viteál(a její zakončení). Největším mínusem filmu je scénář. Puberťácké scénky byly sice leckdy vtipné, ale bylo jich až příliš na úkor dějové linie, která byla ve výsledku rozkouskovaná. Linii nepřispělo ani chabé zakončení, sestávající jenom z důležité smrti. Říkejte si co chcete, že v 7. dílu bude podobný boj, ale závěrečná bitva ve filmu zkrátka chyběla. Co se týče herců, kromě obvyklých(Gambon) byl výborný zejména Broadbent jako svérázný profesor Křiklan, mladý Voldemort(nahánějící strach) nebo taky překvapující Felton. Princ dvojí krve nefunguje jako samostatný film, a jde vidět, že bez znalosti knížky by člověk nebyl úplně v obraze(pomrkávání na čtenáře jako např. bezvýznamné ukazování Fenrira), zařazuje se tak mezi nejslabší díly série, škoda.
Těžko říct, jestli by se tohle dílo Erbenovi líbilo, ale rozhodně mu nelze upřít pěknou vizuální stránku. F.A. Brabec si s ní opravdu vyhrál, od různých filtrů až po rozmanité šaty. Sice se básně většinou nedají přesně intepretovat a pro každého jsou originálem v jeho vlastní fantazii, ale tohle beru jako dobrý pokus. 3,5*
Obstojný dovětek k seriálu, kde se využilo nápadu ženského vězení(původně zamýšleného jako spin-off Cherry Hill). Na rychlosti, v jaké se všechno vyvíjí, jde poznat, že normálně by si vystačili i na celou sérii. Zvrat za zvratem nás tak udrží v pozoru, ale v duchu slabé 4. série to už zkrátka není ono. Ostudu si Final Breakem ale neudělali, na konci si určitě leckdo pobrečí :).
Mám pocit, jakoby se v tom filmu nic nestalo. Pořád to je jen nějaké hučení, ohromující přistání mimozemské koule střídá další ohromující přistání mimozemské koule, dále ustaraná tvář Jennifer Connellyové v hádce s otravným Smithem Jr. a nicneříkající Klaatu v podání Keanu Reevese. Ten strnulého emzáka zahrál dobře, chyba bude spíše ve scénáři, protože mu předepsal maximálně jednu působivou scénu - při výslechu, jinak je to jen zmatené pobíhání. Hlavní myšlenka filmu, která nám říká, že se nechováme k Zemi dobře, jakoby vyzněla do ztracena, čekal jsem že to bude předloženo velkolepěji. Je to škoda, protože námět je to výborný, a tajemných sci-fi k přemýšlení je jako šafránu, přesněji řečeno, nějaké novější není skoro žádné.
Co tu stojí za řeč je famózní výkon Kate Winslet, těžko byste do této role hledali lepší herečku. Ralph Fiennes, ač měl málo prostoru, jí zdatně sekundoval. Nicméně příběh a film samotný se mi zdál nevyrovnaný, neměl údernost, jakou bych očekával. Zvraty jsou tak nějak rozmělněny do roztahaných scén, které jsou sice řemeslně zvládnuty výborně(za zmínku stojí kamera), ale to není všechno, že ano. Nakonec tedy dávám 3,5*.
Sexy bestie je pomalý film. Člověk tak nějak pořád čeká, že se něco stane, dojde na nějakou větší akci, ale ono nic. Je to opravdu jenom o tom, že jeden gangster ve výslužbě je vyrušen z odpočinku gangsterem stále aktivním. A následně nám roztáhle ukazují, jak je manželka naštvaná, jak je i přítel Aitch naštvaný(ten spíše vystrašený), a co víc, dokonce i Aitchiho Jackie je rozrušená, když přijede Don Logan alias Ben Kingsley. Přesto dávám zasloužené 3 hvězdy, které jsou za dobrou kameru, hudbu a hlavně vytříbená herecká čísla. Jenže ono je to těžké když máte výborné herce, ale nemáte s nimi pořádně co dělat...
Tento film poslouží dobře, když si chcete dát Josefa Mánese do podvědomí nebo pro ilustraci jeho života, ale jinak bohužel nemá co nabídnout. Paleta lásky jako film sám o sobě postrádá nějaké dramatičtější momenty, a když už se k nějakým schyluje, jsou většinou zkratkovitě odbyty. Tomuhle nedostatku nepomáhají ani slušné výkony titulního Petra Kostky nebo Luďka Munzara.
Velmi zajímavý počin, který chytne a nepustí zejména svým syrovým, dokumentaristickým stylem, až mi to trochu připomělo Let číslo 93. Kamera jen nervózně přihlíží hrůznostem dějícím se před objektivem a nechává na nás jak se s tím poperem. Sympatický je přístup k tématu, kdy nám autoři všechno podávají jakoby nezaujatě, a nenuceně nás tak "vzdělávají". Na tyhle události je vždycky třeba upozorňovat.
Na Valkýru jsem se do kina těšil už nějakou dobu, a Singer mne nezklamal. Povedlo se mu zkombinovat pravdivé historické fakty s napínavou dějovou linkou, což se v Hollywoodu ne vždy povede, hlavně co se týče té historické věrnosti. Asistuje mu k tomu výborné obsazení, od B.Nighyho, T.Stampa přes T.Wilkinsona, K.Branagha až po T.Kretschmanna(šéf policie). Jo, ti všichni stojí za zmínku, často jde o menší role, ale zahrány jsou bezchybně. No a co se týče Toma Cruise; dokázal bych si představit lepší volbu, ale bylo znát, že ze sebe vydal maximum, a výsledek je víc než slušný. A to samé vlastně platí o celém filmu.
Audiovizuální balada, kde je zvuk a obraz alfou a omegou filmu, vás zasáhne jak kladivo do hlavy. Klaním se tvůrcům, zejména D. Aranofskému za výbornou režii a C. Mansellovi za geniální hudbu. Zároveň díky Projektu 100, že jsem si to mohl na poprvé vychutnat v kině. Z téhle rány mi bude dunět hlava ještě dlouho.
Zas jednou proti většině, ale aspoň jsem v téhle záplavě hozené špíny trochu originální. U Supermana 3 jsem se totiž výborně bavil. Já námět ani příběh tohoto komiksového superhrdiny nějak moc neprožívám, takže když se hlavně v první polovině film zvrhl v humornou eskapádu, vůbec mi to nevadilo, jenom jsem se smál. Úplný začátek byl slabší a je pravda, že Eiffelovka byla v 2. díle lepší otevírací scéna, ale tento nedostatek se mnohými věcmi později vylepšil. Richard Pryor. Nominovaný na Zlatou malinu za nejhorší výkon? Haha, naopak zahrál výborně, bylo vidět, že si svou roli užíval, a tak trochu nahradil absentujícího Lexe Luthora(svou humorností, na zlovolné plány tu byl herecky slušný R. Vaughn). Je pravda, že scénář je opět slabý, zvraty jsou občas trochu nucené a o faktických věcech ani nemluvě(superpočítač, satelit co mění počasí - na druhou stranu co čekat ve filmu o létajícím člověkovi v červených slipech, že). Kladné věci ale převažují: zajímavé postavy(kromě Pryora třeba ne až tak hloupá blondýna), dobré nápady(zlý Superman) a scény(schizofrenní souboj na vrakovišti, faux pais v Pise), toť důvody, proč dávám 3,5*.
Od jedničky nám tu přibylo záporáků, lásky i akce. Ubylo humoru, který zachraňuje akorát Lex Luthor jako takový sidekick hlavních záporáků("Vždyť to říkám, jsou to burani"). Čeho ubylo hodně, je chytrost a kvalita scénáře. Zajímalo by mě od kdy se prezident Spojených států bere jako vůdce celého světa, a ten konec s US vlajkou radši ani nebudu komentovat. Nicméně když přehlédnete tyto a mnohé jiné naivity v ději, můžete se i dobře bavit.
Bezpochyby zajímavý příspěvek Hynka Bočana do zlatých šedesátých, který v kontextu naší kinematografie nemá obdoby. Na takovou depresi u nás jen tak nenarazíte. Kromě sugestivní atmosféry musím vyzdvihnout kameru, která zabíráním detailů či pohledů z první osoby zajímavě dotváří dojem. A nikdy by mě nenapadlo, že mladý Jiří Krampol může vypadat tak zlověstně :). Jediné co mi trochu nesedělo je fakt, že na celý ústav byl jediný vychovatel, což snad nebylo možné ani v tehdejší době...
Zručně natočený dokument o pornofilmu, který to všechno začal. Za všechno mluví aktuální statistika ke konci, hovořící o počtu natočených filmů za rok - zhruba 400 normálních filmů natočených v Hollywoodu, a ve stejné oblasti natočeno přes 11000(!) pornofilmů. Dnes je to obrovský bussiness těžící taky z mohutné distribuce na internetu(tady by ty statistiky pro "normální" stránky dopadly ještě mnohem hůře), což je přesný opak, o co se snažil režisér Hlubokého hrdla Gerard Damiano. Jeho idea byla propojit porno s normálním filmem a udělat z toho více umění, jenže paradoxně tím nevědomky nastartoval obrovskou mašinerii na peníze, která s uměním rozhodně nemá co dělat. Zákon proti pornografii schválený Nixonem, přes který bylo Hluboké hrdlo zakazováno, dnes pořád platí, což je zajímavé, vzhledem k tomu jaké popularitě se dnes porno těší. Jinak předlohu tohoto snímku jsem neviděl, ale nevidím to jako mínus, protože všechno důležité je v dokumentu, dokonce i slavná hrdlová scéna, i když kostičkovaná. Film tedy neberte jako materiál pro fandy, ale jako zábavný průlet historickým pozadím prvního porna a s ním USA tehdejší doby(sex. revoluce, cenzura, feminismus).
Na Babysitters jsem narazil úplnou náhodou a po zhlédnutí mohu říci, že toho nelituji. Má to odvážnou a originální zápletku, slušné herce i scénář*. Ano, scénář je s hvězdičkou, protože bohužel funguje pouze do dvou třetin, závěr je podle mého nezvládnutý. Čekal jsem trochu dramatičtější vyvrcholení, celkové vyznění snímku je velice slabé a působí nereálně.(Každý máme svůj tajný život - ale dělat z organizovaného šlapání jen takovou boční tajnůstku, na kterou se bude vzpomínat?). Je tu ale i přesto dost silných scén, a ty 3* si to zaslouží.
Moje komentáře
Drive (2011)
Bál jsem se, že si to příliš nahypuju (hype), a ani jsem moc nesledoval pozdější trailery a veškeré promo, ale teď vím, že jsem vůbec nemusel... Jakkoliv bych si to nahypoval, splnilo by to má veškerá očekávání. Tak vymazlený film tu už dlouho nebyl. Refn se vydal přísně autorskou cestou, kašle na veškeré zvyklosti, a jede si podle svého, což je jedině dobře. Dokazuje zde, že nezáleží ani tak moc na příběhu (který opravdu není moc originální), ale hlavně na zpracování. Prim zde hraje atmosféra, kterou vytváří zejména povedená kamera libující si v detailech a pomalých záběrech (každá scéna se nechá patřičně doznít, jakoby si to režisér užíval) a pak samozřejmě stylová hudba ve stylu osmdesátek, ta tomu dodává hodně. Výborná je i práce s herci, kde se nejdůležitější věci sdělují nikoliv slovem, ale výrazem či gestem, což je vždycky dobře, když si film vystačí s co nejméně kecama. A tuto výrazohru zvládl Gosling perfektně, člověk na něm pozná emoci jen z pohledu očí... Mulliganová je taky obstojná, jediný Perlman si svoji roli naopak spíše vy-fuck-oval. Líbí se mi i ona přímočarost, kdy při vypořádávání si účtů a násilí film neuhýbá - když už, tak pořádně. Abych nezapomněl - film se jmenuje Drive - jsou zde "samozřejmě" i parádní řídící scény a honičky, fandové scén/filmů tohoto typu budou jásat. Nenapadá mě v podstatě nic, co bych tomu vytkl, nic, co by mi připadalo zvláštní, takže nemohu jinak než za plný počet. [Viděno na ČSFD předpremiéře 13.9.2011 v Brně]
Shrek: Zvonec a konec (2010)
Musím říct, že po druhém podívání se mi čtvrtý díl líbí snad ještě víc než ten úplně první, který je vynášen do nebes (protože byl zkrátka první). Na čtvrtý pokus tvůrci opět zvedli laťku grafického provedení, na které je radost se dívat (např. vypelichaný Oslík v alternativní realitě). První Shrek už oproti tomu vypadá notně zastarale, ale tehdy (2001) jsem se na to samozřejmě díval jinak. Příběh sice může na papíře znít jako špatný nápad ze seriálu ve stylu "jumping the shark" (viz http://en.wikipedia.org/wiki/Jumping_the_shark ), ale pro potřeby Shrekova světa postačí výborně - postavy se nám ukáží v novém světle, popř. se objevují postavy nové (zlobři), což působí velice osvěžujícím dojmem. A vůbec mi přijde, že po celou dobu je to příjemná sranda, na rozdíl od rozpačité 3ky. Jen ten polibek z pravé lásky do určitého termínu už je trochu ohraný, to jim však prominu minimálně za výbornou postavičku tlustého klučiny - "Dělej, zařvi!". Potěšily i vymazlené závěrečné titulky rekapitulující stěžejní okamžiky předešlých dílů, které tak udělaly hezký zvonec a konec zelené série.
Strýček Búnmí (2010)
Při tomhle neobvyklém kousku je třeba se hluboko ponořit do meditativní nálady a nechat sebou proplouvat poklidný rytmus snímku. Větnšina z nás je totiž až příliš nasáklá západní kulturou aby mohla tento typ filmu plně vnímat automaticky bez nějakých problémů(např. pocitu nudy). Když se vám toto naladění a odprostění se od všeho (na západě) zažitého podaří, není problém si Búnmího užít. Mně se to alespoň podařilo.
Příšerné stíny (1927)
Bohužel se nedochovala kopie filmu, tak existuje pouze rekonstrukce pomocí fotografií. Ta je musím říct povedená, protože mě to i přes tuto neobvyklou prezentaci chytlo, což je i zásluha výborné podkresové hudby. I z fotografií je poznat, že Lon Chaney nebyl jen mistr přes masky, ale i výborný herec, což dokázal i v dalším Browningově díle - Alonzovi, muži bez rukou. Jeho uhrančivý pohled inspektora Scotland Yardu se nezapře ani v nepohyblivé pozici. Dalším kladem(co se dá poznat) je chytrý scénář, kdy nás film nechává až do závěru na pochybách a v napětí. Režii však zatím bohužel zhodnotit nemůžeme. Nezbývá než doufat, že se nějaká zapomenutá kopie najde v nějakém sklepě či na půdě.
Banáni (1971)
J. Edgar Hoover? The New Testament cigarettes? Woody Allen ve své nejbláznivější podobě - vtípek za vtípkem, kupící se absurdity brané jako samozřejmost, satirické podtóny. Zkrátka všechno to, co na Woodym mám tak rád. V té době by Allen dost dobře mohl tvořit jako obdoba Monty Pythonova létajícího cirkusu, akorát určeného pro americké publikum. Ztřeštěnost některých situací totiž nezná mezí, za všechny jmenujme inaugurační proslov "svobodu milujícího" prezidenta s novými pravidly, skoro až surrealistickou scénu hraní souboru bez nástrojů následující po problémech s účty u oficiální večeře nebo svatební noc v přímém přenosu... "Nechci dosáhnout nesmrtelnost svým dílem, ale tím, že neumřu." Toť známý výrok Allena, nicméně můžu jej ujistit, že tímto dílem dosáhl alespoň prodloužení mnoha jiných životů.
Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec (1989)
Greenaway vizionář, provokatér a malíř. Člověk, co vidí v kinematografii nevyužitou možnost filmové suroviny zejména co se týče děl, která bychom si dost dobře mohli přečíst i na papíře. V Kuchaři, zloději, jeho ženě a jejím milenci (uff..) si můžem jeho snahy oživit hýbající se obrázky velmi dobře všimnout. Většinu filmu se odehrává pouze v několika místnostech, kdy je každá koncipovaná jako detailně propracovaný obraz, založený zejména na dojmu z barvy. Působivě to vypadá zejména při přejezdech z místnosti do místnosti, pěkně tak vyniká konrast. Připomnělo mi to Rembrandtovy obrazy, nebo kousky z renesance. Zátiší s ovocem, mnoho lidských postav, napadá mě i Poslední večeře, kde by vtipně místo spasitele seděl zosobněný ďábel Albert (výborně zahraný Michaelem Gambonem). Tak či onak, i přes pomalé tempo se je pořád na co dívat, zkoumat detaily, vstřebávat pocit z celku, podobně jako v galerii. Po obsahové stránce se provokatér taky nezapře, od prvních záběrů na nás autor chrlí obrazy hnusu, které se dotýkají "zlodějské" smetánky, podle Greenawaye ne nepodobné Thatcherovskému režimu. S tímto postojem sice nemusím souhlasit, ale přesto nelze neocenit filmařskou kvalitu a krásu tohoto díla.
Stalo se (2008)
Provane hodně větru, zemře hodně lidí, ale nakonec bohužel - shit happens. Nakolik je to sprosté vyjádření, docela trefně odpovídá mému dojmu, je to jedno velké neuchopitelné nic. Je například sympatické, že má autor smysl pro humor, ale opravdu musí některé stupidní scény roubovat do atmosférického filmu evokujícího možný zánik lidské rasy?(mj. nešlo si nevzpomenout na Wahlbergovu parodii http://www.4shared.com/video/W6Ao15Zx/Mark_Wahlberg_Talks_to_Animals.html/) Jak už bylo mnohokrát řečeno, téma mělo mnohem větší potenciál, jen to lépe uchopit a nemusela by vadit ani zelená agitace. I autorova jindy silná stránka - atmosféra - zde působí lacině nebo vyznívá do ztracena, stejně jako celý film. Chtělo by se říct, to se stává, Nighte, v pohodě, ale úroveň tvých posledních kousků tomu bohužel moc nenahrává...
Matka (1926)
Nelze upřít výborné filmařské kvality, kdy zejména psychologizace postav byla neobvykle hluboká, Pudovkin šikovně využil všechny možnosti němého filmu, kdy postavy opravdu skoro vůbec nemusely promlouvat a přesto bylo jasně zřetelné, o co jim jde a co vyjadřují. Dále je hodno zmínit pozoruhodný střih, přesvědčivou symboliku, například v průběhu filmu opakující se motiv ledových ker (a taky ke konci uzavírající se) nebo velkolepé záběry, jako koňská jízda a zejména ubíjející závěrečná scéna. Od čeho jsem se ale nemohl odpoutat, je ideologický podtext, co se tam neustále vtírá a podobá se až propagandě, která mi není sympatická v jakékoliv podobě či politickém směru. Je otázkou, zda vůbec "vinit" na podílu tvůrce filmu, když to pramení už z Gorkého předlohy, ale to nevyvrací fakt, že se to nesmazatelně podepsalo na mém dojmu.
Bathory (2008)
Poprvé jsem Bathory viděl v kině a nevím jestli to bylo tou slavnostní atmosférou, když to uváděl sám Jakubisko (v Uherském Hradišti na LFŠ), ale docela mě to vtáhlo a bavilo natolik, že jsem hodnotil velice slušnými 4*. Když jsem to ale po druhé viděl v televizi, nešlo si nevšimnout nepříjemností a chyb, které mě donutily snížit hodnocení o stupeň (a možná ještě donutí o další). Jde především o celkovou chaotičnost filmu, to jak působí. Velkou 'zásluhu' na tomto dojmu má především chaotický střih spolu s divnou kamerou - rychlé přiblížení a oddálení do nové scény mělo působit moderně? Nevím... Další věc - film měl obrovský rozpočet, ale jak se zdá, vypotřeboval se pouze na kostýmech, lokacích a zahraničních hercích, protože jinak to na něm bohužel vidět moc nebylo, viz např. postsynchrony v dabingu, jedna z dalších otravných věcí na tomhle díle. Člověk často musel použít velkou představivost, aby mluvené sedělo do rtů mluvících. To bych byl schopen tvůrcům odpustit, kdyby ale stálo za to zpracování příběhu, který, jak už tu dost lidí podotýká, rozhodně měl potenciál (tedy až na kixy typu čarodejnice a trampoty s houbami), je to zajímavý úhel pohledu. Je tedy škoda, že i výborné výkony herců, zejména titulní Anny Friel či Karla Rodena, prostě nevyzněly... Juraj aktuálně připravuje další velkolepý projekt, Slovanskou epopej, tak doufejme, že se trochu poučí - což je sice vtipné říkat u takového veterána, ale co naplat...
Dr. Jekyll and Mr. Hyde (1920)
Viděno s hudebním doprovodem skupiny Narcotic Fields na 36. LFŠ.
Fantom opery (1925)
Viděno s hudebním doprovodem The Autumnist na 36. LFŠ.
Valčík s Bašírem (2008)
Jestliže tenhle film nemůžou utáhnout herecké výkony, dělá to za ně výborná audiovizuální stránka. Levá ruka Davida Polonskyho, hlavního designéra animace, se vyznamenala, protože na obraz je radost se podívat, zejména ve snových pasážích, kde je největší prostor pro stylizované záběry. Stejně tak povedený je i zvuk, který tu nehraje druhé housle, ale naopak úměrně svou kvalitou dorovnává obraz, a to nemám na mysli jen zvuk prostředí, ale i hudbu. Co se týče příběhu, jeho síla spočívá hlavně v reálnosti, což je přirozené, když jde o polodokument. Z toho plyne i drobný nedostatek, který se nedá ani moc vytýkat a to ke konci trochu chatrná linie rozpomínání. Naopak geniální byla scéna, podle které byl pojmenován sám film - urputný valčík mezi kulkami. Závěrečná proměna obrazu mě pak uzemnila natolik, že jsem nebyl s to udržet si zavřená ústa. Na mysl mi v tu chvíli přišla hlavně dvě slova - ABSURDITA a ZVĚRSTVO. Valčík s Bašírem nám opět ukázal, že nejdojemnější, nejzávažnější a taky nejabsurdnější příběhy nám většinou dává sám život.
Soukromé pasti (TV seriál) (2008)
1. Něžný vetřelec; Tady převládá hlavně bezchybný výkon Tatiany Vilhelmové, byla radost se na ni dívat. Bylo to dobře napsané, s uvěřitelným příběhem, prostředím(zajímavé mikroklima kanceláře) i charaktery. Jestli SP v dalším díle udrží laťku, tak se mám na co těšit... 4*
Distrikt! (2004)
1,5* za výborný vizuál, který je to nejoriginálnější, co jsem za poslední dobu viděl. 1* za celkem slušnou hudební vložku. Víc si u mě Distrikt nezaslouží, protože kromě těchto dvou věcí není co obdivovat, příběh je až moc šílený, aby byl vtipný a spolu s postavami je navíc povrchní, aby mohl působit satiricky. Narážek ze světové / domácí (tady nesoudím, nejsem Maďar, ale uplácení je aktuální i u nás) politiky je tam naplácano tolik, až to působí účelně - jakoby tam bez ladu a skladu byly jen pro to, aby šokovaly. Tak nebo onak, na mě to bohužel nepůsobilo.
Harry Potter a Princ dvojí krve (2009)
Začínám pochybovat, že Yates byl správnou volbou pro režii posledních dvou dílů(Cuarón či Newell by byl podle mne ideální), protože po slušné 5ce přichází o třídu horší díl. Co se týče režisérova umu, chybělo mi jakékoliv napětí nebo gradace scén, ne že by k tomu nebyla příležitost... Přesto je tu několik výborných scén, které stojí za to zmínit, a to počáteční odpálení mostu, efektní pronásledování v obilném poli či výprava Harryho s Brumbálem pro viteál(a její zakončení). Největším mínusem filmu je scénář. Puberťácké scénky byly sice leckdy vtipné, ale bylo jich až příliš na úkor dějové linie, která byla ve výsledku rozkouskovaná. Linii nepřispělo ani chabé zakončení, sestávající jenom z důležité smrti. Říkejte si co chcete, že v 7. dílu bude podobný boj, ale závěrečná bitva ve filmu zkrátka chyběla. Co se týče herců, kromě obvyklých(Gambon) byl výborný zejména Broadbent jako svérázný profesor Křiklan, mladý Voldemort(nahánějící strach) nebo taky překvapující Felton. Princ dvojí krve nefunguje jako samostatný film, a jde vidět, že bez znalosti knížky by člověk nebyl úplně v obraze(pomrkávání na čtenáře jako např. bezvýznamné ukazování Fenrira), zařazuje se tak mezi nejslabší díly série, škoda.
Kytice (2000)
Těžko říct, jestli by se tohle dílo Erbenovi líbilo, ale rozhodně mu nelze upřít pěknou vizuální stránku. F.A. Brabec si s ní opravdu vyhrál, od různých filtrů až po rozmanité šaty. Sice se básně většinou nedají přesně intepretovat a pro každého jsou originálem v jeho vlastní fantazii, ale tohle beru jako dobrý pokus. 3,5*
Prison Break: The Final Break (TV film) (2009)
Obstojný dovětek k seriálu, kde se využilo nápadu ženského vězení(původně zamýšleného jako spin-off Cherry Hill). Na rychlosti, v jaké se všechno vyvíjí, jde poznat, že normálně by si vystačili i na celou sérii. Zvrat za zvratem nás tak udrží v pozoru, ale v duchu slabé 4. série to už zkrátka není ono. Ostudu si Final Breakem ale neudělali, na konci si určitě leckdo pobrečí :).
Den, kdy se zastavila Země (2008)
Mám pocit, jakoby se v tom filmu nic nestalo. Pořád to je jen nějaké hučení, ohromující přistání mimozemské koule střídá další ohromující přistání mimozemské koule, dále ustaraná tvář Jennifer Connellyové v hádce s otravným Smithem Jr. a nicneříkající Klaatu v podání Keanu Reevese. Ten strnulého emzáka zahrál dobře, chyba bude spíše ve scénáři, protože mu předepsal maximálně jednu působivou scénu - při výslechu, jinak je to jen zmatené pobíhání. Hlavní myšlenka filmu, která nám říká, že se nechováme k Zemi dobře, jakoby vyzněla do ztracena, čekal jsem že to bude předloženo velkolepěji. Je to škoda, protože námět je to výborný, a tajemných sci-fi k přemýšlení je jako šafránu, přesněji řečeno, nějaké novější není skoro žádné.
Předčítač (2008)
Co tu stojí za řeč je famózní výkon Kate Winslet, těžko byste do této role hledali lepší herečku. Ralph Fiennes, ač měl málo prostoru, jí zdatně sekundoval. Nicméně příběh a film samotný se mi zdál nevyrovnaný, neměl údernost, jakou bych očekával. Zvraty jsou tak nějak rozmělněny do roztahaných scén, které jsou sice řemeslně zvládnuty výborně(za zmínku stojí kamera), ale to není všechno, že ano. Nakonec tedy dávám 3,5*.
Sexy bestie (2000)
Sexy bestie je pomalý film. Člověk tak nějak pořád čeká, že se něco stane, dojde na nějakou větší akci, ale ono nic. Je to opravdu jenom o tom, že jeden gangster ve výslužbě je vyrušen z odpočinku gangsterem stále aktivním. A následně nám roztáhle ukazují, jak je manželka naštvaná, jak je i přítel Aitch naštvaný(ten spíše vystrašený), a co víc, dokonce i Aitchiho Jackie je rozrušená, když přijede Don Logan alias Ben Kingsley. Přesto dávám zasloužené 3 hvězdy, které jsou za dobrou kameru, hudbu a hlavně vytříbená herecká čísla. Jenže ono je to těžké když máte výborné herce, ale nemáte s nimi pořádně co dělat...
Paleta lásky (1976)
Tento film poslouží dobře, když si chcete dát Josefa Mánese do podvědomí nebo pro ilustraci jeho života, ale jinak bohužel nemá co nabídnout. Paleta lásky jako film sám o sobě postrádá nějaké dramatičtější momenty, a když už se k nějakým schyluje, jsou většinou zkratkovitě odbyty. Tomuhle nedostatku nepomáhají ani slušné výkony titulního Petra Kostky nebo Luďka Munzara.
Buenos Aires 1977 (2006)
Velmi zajímavý počin, který chytne a nepustí zejména svým syrovým, dokumentaristickým stylem, až mi to trochu připomělo Let číslo 93. Kamera jen nervózně přihlíží hrůznostem dějícím se před objektivem a nechává na nás jak se s tím poperem. Sympatický je přístup k tématu, kdy nám autoři všechno podávají jakoby nezaujatě, a nenuceně nás tak "vzdělávají". Na tyhle události je vždycky třeba upozorňovat.
Valkýra (2008)
Na Valkýru jsem se do kina těšil už nějakou dobu, a Singer mne nezklamal. Povedlo se mu zkombinovat pravdivé historické fakty s napínavou dějovou linkou, což se v Hollywoodu ne vždy povede, hlavně co se týče té historické věrnosti. Asistuje mu k tomu výborné obsazení, od B.Nighyho, T.Stampa přes T.Wilkinsona, K.Branagha až po T.Kretschmanna(šéf policie). Jo, ti všichni stojí za zmínku, často jde o menší role, ale zahrány jsou bezchybně. No a co se týče Toma Cruise; dokázal bych si představit lepší volbu, ale bylo znát, že ze sebe vydal maximum, a výsledek je víc než slušný. A to samé vlastně platí o celém filmu.
Requiem za sen (2000)
Audiovizuální balada, kde je zvuk a obraz alfou a omegou filmu, vás zasáhne jak kladivo do hlavy. Klaním se tvůrcům, zejména D. Aranofskému za výbornou režii a C. Mansellovi za geniální hudbu. Zároveň díky Projektu 100, že jsem si to mohl na poprvé vychutnat v kině. Z téhle rány mi bude dunět hlava ještě dlouho.
Superman 3 (1983)
Zas jednou proti většině, ale aspoň jsem v téhle záplavě hozené špíny trochu originální. U Supermana 3 jsem se totiž výborně bavil. Já námět ani příběh tohoto komiksového superhrdiny nějak moc neprožívám, takže když se hlavně v první polovině film zvrhl v humornou eskapádu, vůbec mi to nevadilo, jenom jsem se smál. Úplný začátek byl slabší a je pravda, že Eiffelovka byla v 2. díle lepší otevírací scéna, ale tento nedostatek se mnohými věcmi později vylepšil. Richard Pryor. Nominovaný na Zlatou malinu za nejhorší výkon? Haha, naopak zahrál výborně, bylo vidět, že si svou roli užíval, a tak trochu nahradil absentujícího Lexe Luthora(svou humorností, na zlovolné plány tu byl herecky slušný R. Vaughn). Je pravda, že scénář je opět slabý, zvraty jsou občas trochu nucené a o faktických věcech ani nemluvě(superpočítač, satelit co mění počasí - na druhou stranu co čekat ve filmu o létajícím člověkovi v červených slipech, že). Kladné věci ale převažují: zajímavé postavy(kromě Pryora třeba ne až tak hloupá blondýna), dobré nápady(zlý Superman) a scény(schizofrenní souboj na vrakovišti, faux pais v Pise), toť důvody, proč dávám 3,5*.
Superman 2 (1980)
Od jedničky nám tu přibylo záporáků, lásky i akce. Ubylo humoru, který zachraňuje akorát Lex Luthor jako takový sidekick hlavních záporáků("Vždyť to říkám, jsou to burani"). Čeho ubylo hodně, je chytrost a kvalita scénáře. Zajímalo by mě od kdy se prezident Spojených států bere jako vůdce celého světa, a ten konec s US vlajkou radši ani nebudu komentovat. Nicméně když přehlédnete tyto a mnohé jiné naivity v ději, můžete se i dobře bavit.
Pasťák (1968)
Bezpochyby zajímavý příspěvek Hynka Bočana do zlatých šedesátých, který v kontextu naší kinematografie nemá obdoby. Na takovou depresi u nás jen tak nenarazíte. Kromě sugestivní atmosféry musím vyzdvihnout kameru, která zabíráním detailů či pohledů z první osoby zajímavě dotváří dojem. A nikdy by mě nenapadlo, že mladý Jiří Krampol může vypadat tak zlověstně :). Jediné co mi trochu nesedělo je fakt, že na celý ústav byl jediný vychovatel, což snad nebylo možné ani v tehdejší době...
V Hlubokém hrdle (2005)
Zručně natočený dokument o pornofilmu, který to všechno začal. Za všechno mluví aktuální statistika ke konci, hovořící o počtu natočených filmů za rok - zhruba 400 normálních filmů natočených v Hollywoodu, a ve stejné oblasti natočeno přes 11000(!) pornofilmů. Dnes je to obrovský bussiness těžící taky z mohutné distribuce na internetu(tady by ty statistiky pro "normální" stránky dopadly ještě mnohem hůře), což je přesný opak, o co se snažil režisér Hlubokého hrdla Gerard Damiano. Jeho idea byla propojit porno s normálním filmem a udělat z toho více umění, jenže paradoxně tím nevědomky nastartoval obrovskou mašinerii na peníze, která s uměním rozhodně nemá co dělat. Zákon proti pornografii schválený Nixonem, přes který bylo Hluboké hrdlo zakazováno, dnes pořád platí, což je zajímavé, vzhledem k tomu jaké popularitě se dnes porno těší. Jinak předlohu tohoto snímku jsem neviděl, ale nevidím to jako mínus, protože všechno důležité je v dokumentu, dokonce i slavná hrdlová scéna, i když kostičkovaná. Film tedy neberte jako materiál pro fandy, ale jako zábavný průlet historickým pozadím prvního porna a s ním USA tehdejší doby(sex. revoluce, cenzura, feminismus).
Holky na hlídání (2007)
Na Babysitters jsem narazil úplnou náhodou a po zhlédnutí mohu říci, že toho nelituji. Má to odvážnou a originální zápletku, slušné herce i scénář*. Ano, scénář je s hvězdičkou, protože bohužel funguje pouze do dvou třetin, závěr je podle mého nezvládnutý. Čekal jsem trochu dramatičtější vyvrcholení, celkové vyznění snímku je velice slabé a působí nereálně.(Každý máme svůj tajný život - ale dělat z organizovaného šlapání jen takovou boční tajnůstku, na kterou se bude vzpomínat?). Je tu ale i přesto dost silných scén, a ty 3* si to zaslouží.
ROMing (2007)
Někdy zkrátka pičující Bolek nestačí.