Kaka

Úvodní představovačka pomyslné seriálové legendy. Je to syrové, realistické a dobové. Přesně to, co vyžaduje série o historii drog a narkobaronů. Nelze si nevšimnout výborné práce se scénářem ve stylu Haggisova Crash (vzájemně zdánlivě náhodné míjení dvou klíčových postav na ulici, toaletě apod.), ale vše zvládnuto s bravurou, ku prospěchu věci. Zatím vynikající intro a vstříc dalším dílům.

Působí to jako příprava na pořádná jatka. Předlouhá expozice svatby, která bude mít velmi pravdědoboně zásadní roli v dalším rozvíjení příběhu a jeho postav. Navíc je pak už je jedna drzá novinářka, která si vyložene koleduje. Pozvolněji plynoucí epizoda, po níž obvykle příchází peklo.

Díl složený z části střípků vzpomínek Felixe plus se podíváme na jeho emocionální stránku osobnosti. K tomu jedna zásadní vražda, ale jinak nijak objevná epizoda.

Zajímavě zrekonstruované přestřelka na Guadalajarském letišti, které byla svého času ve všech světových médiích a moc pozadu nezůstává ani zápletka přetahované mezi hlavními drogovými gangy. Po šílených osmdesátkách a kostrbatém začátku devadesátých let se zde rýsuje potenciální kooperace, která z drogových dealerů vlastně udělá normální byznysmany. Klíčové body příběhu se docela obstojně drží v mantinelech "based on true story".

Trojka začíná postupně více a více rozvětvovat příběh, přičemž x dalších sekundárních postav se postupně zapojuje do hry. Zároveň velmi hbitě a dynamicky poodkrývá složitost a komplexnost s jakou byl celý tento megalomanský obchod s drogami vytvořen a zdatně ukazuje provázanost jednotlivých figur a departmentů na pomyslné šachovnici, potažmo problémy které vyvstávají při interakci mnohdy nesourodých postav a roztodivných charakterů. Hlavní prim samozřejmě jako vždy hrají rivalita a peníze.

Akorát vyvážená pětka, epizoda která parádně rámuje velký příběh a dodává mu potřebné proporce. Vše odsýpá na 100 procent, dominuje pak závěrečná přestřelka a pochopitelně schůzka s Pablem.

Začně to famózně provedenou scénou výslechu s ultracharizmatickým záporákem a končí ve chvílí, kdy bohyně (Teresa Ruiz) přijde navštívit klub. Navazování nových partnerství a snaha ukončování starých uprostřed nejsou až tak zajímavá.

Stylový Fuentes s čokoládou, násilí, pomsta, výhružky - nic nového pod sluncem. Kdyby tenhle díl nebyl, divák to v podstatě ani nepozná. Výplň prostředku série, sbírání nábojů před finále.

Jediná zapamatovánihodná scéna po dvou dnech je ta, kde jde mladá ambiciózní novinářka ke svému autu. Skvěle zahraná scéna, která dokáže rozvibrovat. Zbytek klasika, sledovačky, naháněčky. Technicky precizní, výpravou poctivé, zároveň dost stejné a opakující se. Jedeme dál.

Desítka uzavírá košatý příběhový spletenec tak na pů - logicky kvůli pokračování. Samozřejmě nechybí neočekávané scény plné zvratů a intrik, zároveň rozuzlení vazeb hlavních postav celé série. Technicky opět na solidní úrovni, zaujme pak především přepadovka u moře ve slo-mo za podpory vynikající hudby. Někeré scénáristické zákruty nejsou tak úplně čitelné, takže to chvílemi může působit zkratkovitě a dojmem, že se něco přeskočilo, ale to se u těhle velkolepých příběhů holt asi občas stává.