angloumene

Ada patří k vlně moderních hororů a ukazuje, že ti nejděsivější jsou často obyčejní lidé. Lidé, kteří zapadají do běžné společnosti a v rámci svého pohodlí, snad i nevědomky, zraňují ostatní. Možná díky této prosté každodennosti se u Ady rozhodně nebudete bát, za zhlédnutí ale stojí.

Luzzu je takový obyčejný příběh obyčejných lidí a stejně nevýrazný pro mě byl i on sám. Předvídatelný děj, který oživí snad jen zamyšlení se nad nečekanými dopady působení EU.

Rodinné drama, které tak moc hraje do diváckých strun až nudí.

Pro mě asi největší překvapení letošních Varů. Tak nějak jsem se připravovala na to, že ty tři hodiny asi nedám a zbaběle zběhnu. Jenže opak byl pravdou. Autoři dokázali udržet postupně gradující tempo. Strhnout proměnami Strýčka Váni, aby nakonec zopakovali mnohokrát vyřčené v novém a hlubokém významu. Krásný příběh obyčejného života.

Hypnotický Gustáv Dietz snímku hodně přidává. Jinak se jedná o takovou festivalovou klasiku, která je ale hodně divácky přístupná. Sbližování otce s dcerou mezi kterými se tyčí téměř nepřekonatelná propast je vděčné téma. Autorům se ho podařilo zpracovat zajímavě, bohužel ale trochu předvídatelně.

Z hlediska konkrunce na našem českém písečku jsem moc ráda, že Zátopek vůbec vznikl. Konečně zase snímek, který drží pohromadě, dává smysl, a dokonce graduje až do velkého finále. Jenže, stačí to? Na zpříjemnění večera ano, ale že bych z kina odcházela nějak obohacená, to zase ne.

Když zcela pominu polemiku nad ne/vhodností předestřeného téma musím velmi ocenit dokumentární stránku filmu. Autoři nechávají diváka skoro až trpět tím, že se sami nekloní k žádnému hodnocení. Naopak předestírají mnoho různorodých situací, na základě kterých má divák příležitost vytvořit si vlastní názor. Největší slabinou je jedině příliš krátká doba natáčení. Po skončení ve mě zůstal jakýsi pocit prázdnoty a nejistoty. Tak tohle bylo všechno? Může se toho stát přeci ještě tolik s tak velkým dopadem... Doufám, že se po vzoru Heleny Třeštíkové dočkáme pokračování.

Popravdě čekala jsem víc. Ale všechny pozitivní recenze vyšli z úst zarytých pejskařů. Mě jakožto kočkomilce samozřejmě nezbývá než se mírně naježit a poprskat si nad zjevnou a velmi nespravedlivou zaujatostí snímku... Pokud se ale dostanu přímo k tématu, tak Psí ostrov za zhlédnutí rozhodně stojí. Jedná se o prostou road movie pojatou tak netypicky, že byste o ten zážitek rozhodně neměli přijít. Jednoduchý příběh, minimalistická hudba udávající tempo, rychlý střih a komentář děje zajišťují spád a dynamiku. Takhle ano.

Jasný důkaz o tom, že v Británii pořád umí dělat akční filmy. Artuš má spád, má dynamiku, dokáže pobavit a dokonce dává smysl. Prostě ideální jednohubka pro zpříjemnění večera.

Tak tohle byl jeden z nejromantičtějších filmů, co jsem kdy měla příležitost vidět. To že má ústřední dvojice shodné pohlaví jenom svědčí o tom, s jakou citlivostí a nenuceností tvůrci k tématu přistupují. Krásný, opravdu krásný letní film, který poodhaluje lásku v celé její hořkosladké podobě.