F.I.L

Moje dřívější zanícení k hudbě post-rockových Sigur Rós upadalo do postupné apatie do doby, kdy jsem náhodu shlédl emotivní akustické provedení jejich písní, na DVD Heima. A volám tisíckrát Hurá, nad tak precizně a do detailu odvedenou prací nejen hudebníků, ale i režiséra. Jediné varovaní: Po shlédnutí tohoto skvělého dokumentu/koncertu, plného dech beroucích okamžiků, si nebudete jisti tím, zda plakat smutkem, či radostí... 10/10 a pár hvězdiček navíc.

Into The Wild má právo honosit se na svůj účet spoustou superlativů. Pro mne získal na ceně především lidsky vystavěným příběhem člověka, který se vnitřně nedokáže ztotožnit s některými "pilířy" současného světa a našel v sobě odvahu a způsob, jak se jim postavit. A pokud navíc sami vyhledáváte jakýsi druh samoty třeba touláním se po horách, film Vás možná zasáhne víc, než by jste si dokázali přiznat.

Stěžejní síla tohoto filmu pokojně nedřímá ve scénáři, brilantní režii, či bůh-ví-jakých hereckých výkonech. To čím Once oslovuje masové publikum, je především v jeho civilnosti a jak jinak, v osobnosti Glena Hansarda, který právě v tomto filmu dostal možnost ukázat se světu ve své nejpřirozenější podobě, prostřednictvím své magické hudby. Proto můžete filmu uvěřit každičké jeho nadechnutí, každou zazpívanou slabiku, či tón klavíru, na jehož pozadí se odehrává česko-irská milostná romance. Který jiný film nám v poslední době nabídnul alespoň z části něco takového?

Musím se přiznat že u tohoto filmu, který si hraje na neskutečně drsnou akci, v čele s nepřemožitelným Arniem, jsem se málem zadusil smíchy. V první hodině jsme svědky nejen absolutně ulítlých hlášek, ale především nedpřirozených akčních scén, z kterých mě nejvíce rozesmál přímý střet ze sloupem v 80kilomtrové rychlosti, po němž Arnie i jeho spolujezdkyně bez sedadla, či zapnutých pásů, jen trochu pocukli hlavou. Korunu tomuto filmu pak dává závěrečný masakr, v kterém filmový Matrix postřílí snad stovku nepřátel a sám odejde pouze s naraženým žebrem a průstřelem ramene. Konečné zabítí svého dávného nepřítele jakousi trubkou mě už jen srazil do křečí smíchu. Perfektní komedie na sobotní půlnoc.

Odjakživa, nebo alespoň od chvíle, kdy byla moje ústa schopna dát dohromady smysluplnou větu, jsem miloval krajíc chleba, namazaný hrubou vrstvou ironie a sarkasmu...(na svých přátelích nic takového už praktikovat nemohu). Není se pak čemu divit, když je pro mne to, co v tomto seriálu předvádí Hug Laurie, jako "pohlazení" po duši. Zápletka každého dílu je sice dopředu známá ( Pacient se nakazí neznámou nemocí, která je odhalena až k samému závěru a jejíž pravděpodobnost výskytu je více než mizivá.), i tak ale dokáže zaujmout. To by ovšem k mým pěti v hodnocení nestačilo. To co tento seriál posouvá z moře průměru snad až někam za ústí řeky, je způsob, jakým dokáže dr. House glosovat situaci humorem ostrým jako břitva, promíchaný s neskutečnou arogancí a cynismem vynikajicího doktora, nemluvě o hereckém výkonu a světe div se, i kvalitnímu dabingu. Dr. House je vlastně přesně takový, jakým by byl každý z nás bez své malé, společenské šibenice A to je přece vzrušující...