Von Kempelen

Stará škola. Sadistickej zloduch, třináct proti všem, jeden mladíček, komickej blázen, obyčená vesnice předělaná v okamžiku v Takeshiho hrad a závěrečná nekonečná rež. Přes všechny zmíněný tisíckrát omletý stereotypy je to slušnej film. Jen už nemá ten feeling starejch samurajskejch masakrů. Nebo je chyba ve mně a v tom, že si v tomhle žánru už pochutnávám spíš na trochu odlišný tvorbě Yôjiho Yamady

Film měl možná potenciál, ale ten se podařilo naprosto promrhat. Ačkoliv se jedná o téma osudu, předurčenosti a svobodě volby, tak se divák nedočká byť minimálního mysteriózního rozsahu. Přiznám se, že nehrát tam Matt Damon, možná bych i film směle zařadil do kategorie B. Potencionální americký prezident, který se kvůli lásce žene v půjčeným klobouku(!) skrze prostorové dveře. To opravdu ne...

Samurajskej film jak víno bez nutnosti lít na kameru litry krve a házet do vzduchu atrapy useknutých hlav. Spíš než o svalech je o vnitřní síle, skutečných hodnotách a zodpovědnosti k životu vlastnímu i těch druhých.

Podmanivá japonská poetika prostupuje celým filmem, kterej stojí na klasickým příběhu, v němž se odráží tradiční hodnoty jako láska a čest. A jestli už nikomu jinýmu, tak Japoncům to prostě věřím. O tom se skutečně nedá psát, to se musí vidět. Věčná škoda toho, že film Yamazakura uvidíte v českých kinech asi jen stěží a pokud nejste aspoň průměrně zdatní ve stahování z netu, tak můžete jenom doufat, že se někdy objeví na ČT2. A to si pak určitě nenechte ujít...

Hrůza a hlavně naprostá zbytečnost. Na tohle je škoda plýtvat celuloidem i slovy. Nezlobím se na Američany, ty už asi jiný nebudou, ale na Brity, že prodávají licence na svoje klenoty, aby se z nich za mořem staly popkulturní primitivní sitcomy.

Film si zcela odpustil moralizující rovinu a namísto řečiček o etice nabídl drsný hlášky. Jinde by to asi působilo spíš trapně, ale jelikož se jedná o norskej film, tak to sedlo jak poslední MS na Holmenkollenu. Jak už tady ale bylo výše napsáno, jedná se (bohužel?) pouze o skandinávský průměr, který sice hravě strčí do kapsy kompletní českou porevoluční tvorbu, ale s odpovídajícími soupeři ne jedničku určitě neobstojí. A to i přesto, že Stellan je prostě boží...

Ač trochu zdlouhavý, místy klišovitý a bez výraznějších momentů, tak to přesto výborně funguje a výsledek je až intimně hřejivý. Jedna hvězda navíc za G. Butlera; kterej kluk by někdy nechtěl za tátu takovýho námořníka. Kdo ne, tak kecá...