topi80

Je zajímavé, že dějová linka mi u filmů s legendární dvojicí nejednou zcela utekla (a dodnes ji u ani jednoho z těch dvou policajtských filmů nemám nějak podchycenou) a k dostatečnému uspokojení mé vskutku velmi intelektuální hlavy mi stačily jednotlivé epizody. A těch, které opravdu stojí za to, je v tomto filmu nepřeberně.

Neschopný anděl a všehoschopná ďáblice svádějí souboj o duši jednoho taxikáře. Když vám řeknu, že taxikáře hraje Bud Spencer, asi vás nepřekvapí, že onomu taxikáři je to úplně fuk a nejraději by k čertu poslal oba dva. Zajímavé je, že když jsem to viděl poprvé, a to jsem měl ještě daleko do získání občanky, vnímal jsem hlavně boj mezi žlutými a červenými taxíky a onen vyšší rozměr jsem ve filmu vůbec nepostřehl.

Právě tento film považuji společně s Jestli se rozzlobíme za OPUS MAGNUM této legendární dvojice. Je tak infantilní, že není divu, že jsem byl jako malý kluk naprosto uchvácen, kterak Terence neustále rozčiluje a tahá do průšvihů zachmuřeného Buda. Ostatně jako vždycky. Taky jsem snil o tom, že budu chodit po světě, dělat si z lidí legraci jako Terence anebo je mlátit pánví jako Bud. Závěrečná bitka je famózní. Jedna věc mi z filmu zůstala dodnes. Když mají někde pistáciovou zmrzlinu, musím si ji dát, přestože nepatří chuťově k mým nejoblíbenějším... Pak mám ještě jednu vzpomínku na to, kterak si tento film vzal na paškál náš třídní učitel v páté třídě, který zřejmě v návaznosti na to, jak jsme si o tomto filmu s nadšením vyprávěli ve třídě o přestávce, obětoval značnou část hodiny přednášce o tom, že na tak hloupý film se může dívat jenom úplnej blbec. S vidinou, že nás třeba od našeho nadšení pro podobný typ filmů odradí. Jak se zdá, do dnešních dnů se mu to nepodařilo.

Klasická budspencerovka, předvídatelná oddychovka se vším, co od takového filmu očekáváte, zde s bonusem v podobě náhledu do party temperamentní italské mládeže a do party všude vítaných a oblíbených amerických vojáků.

Film, který by rád navázal na geniální Pravou a levou ruku ďábla, ale zaostává bez výjimky ve všech aspektech, a to dost zásadně.

Úplně jsem nepochopil postavu kapitána, kterou hraje Radek Brzobohatý. O Hovorově fanatismu i ušlapování cesty synkovi si mohu myslet svoje, ale i přes chvílemi cennou upřímnost by kapitán měl být chytnut za flígr, vyhozen z budovy přímo do hnoje před ní a následně dokopán až před bránu.

Nemám nic proti proletářskému patosu (viz mé relativně pěkné hodnocení Okresu na severu nebo Muže na radnici), ale zde to byl opravdu pořádný úlet. Co naopak zaujalo, byla taková "časová smyčka", v jejímž centru byla fenomenální paměť Františka Josefa na všechny ty Nedobyly a Hafnery.

Když jsem sledoval seriál poprvé, napadlo mě, že by byl docela zajímavý alternativní konec, kdy by Jasná ani Rival neuspěli a my bychom místo Hovorovy spokojenosti a zadostiučinění viděli jeho běsnění.

Zklamán není jenom Hovora, ale i jeho tchán, který seznává, že by bylo pořád lepší, kdyby měl vnuk sice boty od hnoje, ale zachoval si hrdost.

Úsměvným momentem je fakt, že tvůrci chtěli Janderovu slávu ještě poněkud pozvednout, a tak mu přiřadili praxi u Lékařů bez hranic netušíc, že o pár let později půjde pověst této organizace do kopru :-) Ale celkově seriál docela šlape. Opakují se sice motivy z původní Sanitky, ale musím pochválit režiséra, že scény, které mají být napínavé, opravdu napínavé jsou, tam, kde by měla být nervozita, tam skutečně je, většině herců roli také věřím.