zelvopyr

... od L. Ron Hubbarda. Deset svazků, asi 6.000 stran. Jízlivější knihu těžko hledat.

Objektivně dost slabé a opakující se vata, "nenápadně" propagující scientologii. Taky nejsem rozhodně žádný puritán, ale některé sexuální excesy si mohl stařík -- prasák odpustit (a netvářit se, že je satirizuje). Též se mi nelíbila manipulace čtenářem (dosahovaná první osobou vyprávění, přičemž vypravěč byla 100% amorální zrůda a nejhorší lůzr, co se ho dalo představit, což není nějaká moje ironie).

Po cca 4. svazku jsem to četl zřejmě hlavně ze zájmu o pochopení, jaká nemoc mysli stojí za "mozkovým trustem" scientologie... kterážto není špatně vymyšlená coby církev, z daňových důvodů, a zřejmě jejich tlačení na vymačkání peněz z oveček padá na úrodnou půdu -- protože, jak se ukazuje i v této knize, jsou jich mraky a furt se rodí další a další.

Konečně jsem pochopil, co se tím myslí.... :-)

Pořídil jsem přehrávač s (Blu-ray a) harddiskem a síťovým přístupem na počítače v domácí síti, takže mám teoreticky neomezenou diskovou kapacitu (prakticky teď používám 5TB archivů)...

Likviduji hromady DVDček, co se tu válely. Přepisovatelné mažu, nepřepisovatelné nosím do pryč. 

Taková pohoda -- jak jsem mohl donedávna data nosit z místa na místo na médiích nebo flashkách?

F. Pohl: Gateway

(jedna z nej- klasik)

R. A. Heinlein: Job

(ale nejsem si tím až tak jist, kniha funguje tak skvěle sžíravě asi jen literárně, díky pomýlenému vypravěči)

D. Gerrold: série Chtorr

(uf, ach...)

R. Zelazny: série Amber

(asi jen prvních pět)

B. Bova: Sam Gunn, unlimited

(má oblíbená kniha)

R. Aldridge: Dilvermoon

(ale bez kompromisů)

Strugačtí: Pondělí začíná v sobotu

(no proč ne...)

R. A. Heinlein: Dveře do léta

(největší slaďák z hard-scifi)

I. Asimov: Konec věčnosti

(možná i Nadaci, ale kdoví, jestli by to nebyla nuda -- možná bych si ji raději dal jako hru)

Dal jsem si po pár měsících znovu, bez titulků, nálada a atmosféra na maximu... http://www.csfd.cz/film/223368-koi-kaze/

... samozřejmě počínaje sezónou 1, r. 1963 ...

... je úžasná ...

http://www.animator.ru/db/?p=films&fstat=1

... prohlížel jsem nějaké své starší fotky z Tokya, tehdy mi to připadalo jako všední výjev ...

Byl jsem už párkrát vyzván, tázán...

Musím se přiznat, že jedna z motivací, proč jsem se začal učit, byly filmy. Jelikož mám z japonské produkce nakoukáno asi už i víc než z americké, bylo by docela trapné té řeči nerozumět. Ale ono to tak souvisí se zájmem o kulturu, jinak bych se zase nedíval na ty filmy...

Takže, chcete-li následovat trnitou cestu a učit se tento záludně komplikovaný jazyk, tady je pár postřehů (budu se snažit vtipkovat, ale nejsem začátečník, tak mi to snad kamisama prominou).

Japonsky s prstem v nose za 20 minut během reklam na Nově uprostřed nedělního filmu...

...se nenaučíte.

Dokonce si nejsem jist, zda se dá někdy uspokojivě naučit, pokud nejste v Japonsku trvale od dejme tomu max. 3 let věku. Jazyk je tak starý a tolik frází a slov se skládá na základě kontextu, který musíte znát...

Takže se smiřte s tím, že naivní sen "stanu se japoncem" se nedá uskutečnit. Navíc na vás japonci budou silně koukat skrz prsty. Dokonce i když obloudíte japonku / japonce, oženíte se, a strávíte tam 50 let, budete cizák. I vaši "přátelé" vám budou dokola jako lichotku a připomenutí, kam patříte, říkat, jak roztomile mluvíte. I kdybyste ovládali gramatiku lépe než oni. Vaši potomci do nejméně sedmého kolena budou zažívat ústrky, bude jim předhazován cizácký původ. V dokladech budete mít napsáno "vetřelec" (jestli jste tam už jeli, mrkněte, co vám dali za razítko do pasu).

Nenechali jste se odradit? Prima. Začneme.

Potřebujete trpělivost a kázeň. Nejlepší metoda je samozřejmě partner z Japonska, nebo pobyt tam. Pokud ne, potřebujete kvalitního lektora. Lektora potřebujete pro kázeň, aby vás dokopal do učení, když už to nenávidíte. Abyste se tomu věnovali pravidelně, ne abyste si hledali výmluvy, proč to odložit.

P.S. jedna zásada: Nemusíte tomu hned ze začátku rozumět. Musíte se to naučit.

Tohle není jazyk pro samouky. Nefunguje Schliemannova metoda (koupit si knihu, kterou znáte, v jazyce, který se chcete naučit, a skrze to se naučit bez slovníku).

Proč nefunguje? Trochu z historie a o Japoncích... Japonština existovala v poměrně ustálené podobě, a stále neměli písmo. Importovali čínské znaky pro dvorní zápisy, a nějakou dobu se i úřední jednání vedla čínsky. Nebylo to moc praktické. Rozhodli se tedy aplikovat znaky na japonštinu. Ta ovšem tehdy byla zásadně nevhodná pro zápis znaky. Jenže japonci jsou totálně tvrdohlavý národ, tak strávili cca 1100 let adaptací čínských znaků na japonštinu, i když to šlo fakt špatně. Poznamenalo to i japonštinu samotnou, nyní by se naopak odklon od znaků neobešel bez značných těžkostí.

Písmo

Výuka japonštiny začíná úplně od základu. Nejspíš první, co vám lektor řekne, je "do příště se naučte hiraganu". To je slabičná "abeceda", sloužící k částečné kompenzaci nevhodnosti znaků (kanji) pro japonštinu, ale také k fonetickému přepisu. Jelikož je to jen kolem padesátky znaků (co tvoří cca 130 slabik), naučíte se to za dvě hodinky. Nebo pro mě za mě za dva týdny, ale když se to nenaučíte, asi to zabalte už tady.

A nyní se pomalu můžeme dostat k tomu, proč je japonština na čtení nejtěžší jazyk vůbec. Zájemce o studium čínštiny je ohromen tím, že se bude muset naučit několik tisíc znaků. Jenže... proti japonštině je to pohůdka. V čínštině se vždy čte každý znak stejně. Jeden znak, jedna slabika, nehledě na kontext. V japonštině byly znaky aplikovány dle významu na existující slova. Jeden znak (a jsou jich tisíce) se může číst klidně více než dvaceti způsoby! (obvyklé jsou tak 4-6). Prostě musíte znát japonské slovo, a pamatovat si, jakými znaky se zapisuje. 

Například nejprostší příklad -- kandži 手 (ruka), TE, hiraganou て. Kanji 上 (nahoře), UE, hiraganou うえ. Tyhle dva znaky dohromady 上手 znamenají podle kontextu (zručný) DŽJÓZU nebo DŽJÓTE nebo DŽÓŠU, (horní část) UWATE nebo KAMITE, (šikovný), doplněné hiraganou 上手い UMA(i), v přehozeném pořadí 手上げ (ruce vzhůru) TEAGE. Čínsky můžou mít taky dost významů, ale v prvním pořadí se čtou vždy ŠÁNGŠÓ, v druhém ŠÓŠÁNG. Máte už představu?

Zpět k hiraganě. Jelikož japonština přilepuje částice ke kořenu slova, používá se hiragana. To je docela praktické, obyčejně se dá orientovat v textu -- kandži znamená začátek slova, hiragana jeho uvedení do kontextu. Pak existuje další abeceda, kterou taky furt používají, a ta se jmenuje katakana. Má naprosto stejné slabiky jako hiragana, slouží jen ke zvýraznění. Citoslovcí, zkomolených slov z cizáckých jazyků (pásy v autě seat belt jsou ŠÍCU BERUTO - シーツ ベルト - a tak). Ale mimo jiné taky ke zvýraznění, že jste vetřelec -- vaše jméno se píše z principu katakanou.

Systém písma přetěžuje mozky školáků, kteří jsou prakticky gramotní, že si mohou číst noviny, až cca v 15 letech. Taky přispívá k sebevraždám a tak... ale to je prostě Japonsko. Když budete mít trpělivost a rozumnou paměť, za pár let už budete schopni slabikovat jednoduché texty.

Výslovnost 

Dobrá zpráva je, že co se američan učí měsíce až roky (a zpravidla má vždy těžký přízvuk), je pro nás velmi příznivé. Japonština má výslovnost dobře pro... slovany... zvládnutelnou. Měkké i se čte vždy měkce. I cizí slova se čtou měkce. Dobrý příklad je japonský Nissan, čte se Ňissan.

Zdvojené písmeno se v japonštině zapisuje malým znakem CU (っ , ッ). Výslovnost je jako kdybyste na tom místě na chvíli počkali. Poté, co to párkrát uslyšíte a zkusíte, už vám to bude připadat samozřejmé. 

r / l resp. f / h ... rozdíl není pro japonce žádný, proto anglická slova jako lyric a real jsou pro ně nepochopitelná... Ale to neznamená, že byste je měli vyslovovat libovolně. Jak se čtou zpravidla slabiky (první "RA" nebo "LA" i japonci vyslovují individuálně, jak se to naučili od rodiny): ら la (tvrdší)　れ re (nikdy le)　り špatně vyslovené ri　ろ ro (velmi měkké)　る ru (velmi měkké)　は (ha, nikdy fa)　へ (he, nikdy fe)　ひ hi (nikdy fi)　ほ ho　ふ (spíš fu). Pokud chtějí zapsat neexistující hlásky, dovedou to zvýraznit v katakaně (fax je ファクス -- hu/a/kusu).

Gramatika

Krom toho, že je stejně jako japonci velmi "jiná", je proti písmu docela jednoduchá. Akorát někdy jak napotvoru logiku dává, jen když chápete ty znaky, ze kterých se slova skládají... pak to dává najednou smysl.

Skloňování -- není. Zájmena -- raději nepoužívat, takřka vždy jsou urážlivá, nutné je opsat nebo doplnit zdvořilostmi na vyvážení.

Rozlišování osob -- je jen relativně nepřímé, podle toho, zda mluví žena nebo muž, a o kom a kdo mluví, v jakém jsou vztahu nadřízenosti a podřízenosti, kdo je starší a mladší. Jednoduché.... :)

Jednotné a množné číslo -- víceméně není, ale dá se obejít.

Časování -- jednoduchý minulý čas, přítomný a přítomný průběhový. To je vše (ano, japonci nemají budoucnost). Dá se tím kupodivu leccos vyjádřit, budoucnost např. v přítomném neprůběhovém čase. Legrační je, že do minulého času se správně uvádějí i přídavná jména. Byla zima neřekneme SAMUI DEŠITA, ale SAMUKATTA DESU. Je zimobyvší.

Nepravidelná slovesa nebo cokoli jiného takřka neexistuje. Jakmile se naučíte jedno pravidlo, skoro na 100% ho jde použít na jakékoli slovo.

A teď ty složitější věci... Zatímco indoevropské jazyky používají pomocná slovesa, japonci mají moře slovesných způsobů pro různé děje a vztahy. Prakticky neexistují např. modální slovesa, vše je příponou ke slovesnému kořenu (anebo přídavným jménem!). Velmi často je nutné zvládnout je správně. Například věta typu "chtěl bych se stát moudřejším" vztahující se ke mně, plus v pasivu, potenciálu, změnu stavu, a ještě v různém stupni zdvořilosti... je docela na našrotování...

Další obskurností je třeba klasifikátor. Cokoli počítaného jej musí mít. Například -- "koupil jsem 4 knihy" je v japonštině "knih 4x svazek koupil jsem". Potud OK, ale každý drobný typ počítaného má jiné klasifikátory. Navíc, zde jsou relikty starojaponštiny a přejaté čínské číslovky. Někdy se používají čísla starojaponská, někdy nová, přejatá z čínštiny, někdy tak nějak napůl. (ale trochu to známe z češtiny -- raz, dva...). Klasifikátorů je několik tisíc (!) druhů. Používá se v praxi ale spíš jen několik set. 1x, 2x, 3x -- ikkai, nikai, sankai je pravidelné čínské, předměty třeba v obchodě starojaponské hitocu, futacu, miccu, ale třeba lidi -- hitori, futari, sannin je příklad hybridu starého a nového počítání. Bohužel, v datumech se neobejdete bez toho se tyhle obskurnosti pořádně naučit.

Formální a neformální, zdvořilé a nezdvořilé, ponížené a povyšující (či ponižující)

Myslím, že základní nepochopení Japonska bývá často v tom, když si pletete zdvořilost a slušnost. Být nezdvořilý býval hrdelní přečin, i proto se tak ritualizovala spousta úrovní mluvy. Nicméně být zdvořilá, nepřívětivá a neslušná svině, to se vůbec nevylučuje. Pokud se zajímáte o rozdíly v mluvě jako začátečník, buďte v klidu, pár let to počká.

Nejjednodušší je mluvit formální, tedy zdvořilou, neutrálně neponíženou formou, ženským jazykem. Tak málokoho urazíte (ani přehnanou zdvořilostí). Některá oslovení jsou ritualizovaně v ponížené pozici a nikoho to netrápí, protože původní význam to už nemá. Například ARIGATÓ GOZAIMASU -- gozaimasu je silně povyšující výraz, něco jako u nás "račte". ITADAKIMASU, prakticky nutnost před jídlem, znamená "přijímám" v poníženém tvaru.

Ve skutečnosti jako začátečník zažijete i od japonců obrovskou trpělivost. Dokonce vám prominou i strašlivé urážky, jako třeba oslovovat někoho křestním jménem, nebo používat familierní formu na učitele.

Tak... kdyby to někoho dál zajímalo, tak můžu doplnit...

Poslední dobou to asi přeháním, 14 filmů o Nemuri Kjóširovi, 3x Itami Hanzo (Razor) a do toho nějaké drobnosti... no, snad mě to moc nepoznamená :)

... i s pointou:

(jak pozitivního, tak negativního)

...sekačky uklidňují, a ani nemusí chlístat krev :)

Mahō shōjo Madoka Magika - 4/13 (celkem dobrý dojem)

Ranma ½: Nettō-hen - cca 100/143

Chambara ... za poslední měsíc a půl cca 35 filmů (mj. komplet Zatoichi) a 2 seriály

Sayonara Zetsubō sensei 3/iks

Baccano! - cca půlka (VADÍ mi tam ten uřvaný chlapeček úplně animózně...)

podle nálady se bude v něčem pokračovat, hihihi

... to je stejně drzost, uprostřed 13. dílu z 26 to vypadá, že jsou všichni zabiti a tohle je uprostřed epizody falešný konec, jedinkrát zahraná písnička o krutém údělu génia a jedou přes to závěrečné titulky :)

... škoda, že jim to nevydrželo

http://takahisa.blog.ocn.ne.jp/saien/2010/03/post_1eb3.html

Před časem mě okouzlila Taniyama Hiroko, co umí složit a zazpívat... ale už jsem od ní slyšel i kýčovitě přeslazené hrůzy s dementním textem. Což ale není tento případ... zvláštní, takovéhle věci psát už na střední škole, ne?

Můj milý

Můj milý, jakožto pilot

Poprvé letěl oblohou

Aby při výbuchu v zářivě rudém ohni

Zemřel při nárazu

Od té doby až doteď dál žije

Je mi stále nablízku

A bude i nadále jako vždy

Hladit mne po vlasech

Vím, že o něm budu

Každou noc ve spánku snít

Za chvějícího se větru onoho dne

Kdy můj sen chytil plamenem

Až budu probuzena ze sna, znovu si povzdychnu

Připoutaná ke svému tělu

Místo světla chci společný žár (doslova temný pot)

Místo větru se s tebou chci líbat

Miluji tě... miluji tě

Do smrti tě budu mít při sobě

Vše kolem tebe, vše, co se tě týká

Budu mít do smrti při sobě

... mais parlon d'autre chose ... tahle chvíle je pro mě nepřekonatelný vrchol jakéhokoli přednesu... auvajs :-/  

戀風を見たばかりので、哀しい。。。何でもすれば、六日後で、哀しいよ。。。