Freemind

Všechno špatně. Jedině kamera ušla, úspěšně maskovala fakt, že jde vlastně o velmi levnou, poloamatérskou záležitost, která si hraje na temný thriller. První polovina ještě se ještě jakž takž držela na nohou, ale od okamžiku prostřihu zpět - tedy od klíčového zvratu - to jde všechno k zemi jako olověný zepelín. Kašlete na to.

Na Woodyho filmy můžete chodit jako na večeři do oblíbené restaurace - prostě víte, jakou kvalitu můžete čekat. Allen se posté vrací k postavě starého kozla, který si natrká mladou samičku (nejvíce styčných bodů najdeme asi u Mighty Aphrodite), v roli moulovatého dědouše se překvapivě blýskl Anthony Hopkins. Nikdy bych nečekal, že mu ty roztržité dialogy tak sednou. Woody se taky nenuceně otřel o téma esoterických šarlatánů, aby nakonec rezignovaně rozložil ruce se zjištěním, že nejšťastnější jsou právě hodní blbci, kterým se žije dobře ve vlastních fata morgánách. Uhrančivě krásná Freida Pinto. Jako vždy precizní Josh Brolin. Chuťovka.

Divočina a cílená provokace, která si z diváků místy nepokrytě střílí. Nejnovější Herzogův film sice dokáže pěkně lézt na nervy, mást a nezřídka zklamat, ale přesto zůstává zvláštním způsobem poutavý. Geniálně zahrané, bizarní postavy - Michael Shannon předvádí úžasnou jemnohru gest a mimiky, krásně zneklidňující je jeho labilní matka v několika nesnesitelně natahovaných scénách, ve kterých pocit trapnosti doslova téměř teče z obrazovky. Ano, to je kompliment! Herzog perlí, vydatně krmí své diváky drobnými detaily a "random" okamžiky. Úder blesku uprostřed Shanonova proslovu. Dlouhé jízdy přes kalifornské pseudomodernistické bungalovy s kaktusy a plameňáky. Vizuálně úchvatné outro a brilantní práce s kamerou ve scéně na eskalátorech. Střípky všedního života z několika koutů světa. Ruční kamera, která se cpe do obličeje statistům tak drze, že v jedné scéně (mexická venkovní hospůdka) dokonce jako by zapomněla na herce. Místy je těch podivností trochu moc, Herzog sklouzává do samoúčelného vrstvení prázdných symbolů, neudrží strukturu, postavy jen chrlí nesmysly a vnášejí nové a nové zmatky. Tady mi smrdí rukopis Lynche - Herzog ale na rozdíl od Pana Mystifikátora nikdy nesklouzává až do tak prázdné karikatury, je v tom určitá dřevitost, charakter. Můžete ten film milovat nebo nenávidět - zcela jistě o něm ale nelze říct, že by byl banální. Je to výzva. Troufnete si?

Ne, nežeru to. I přes výbornou Whoopi, moc hezkou kameru a songy s pěveckými výkony, které mi sevřely hrdlo. Dotěrný, širokým masám poplatný režisérův rukopis je snesitelný v dramatických okamžicích (pokud nesklouzne k plytkému patosu a sladkým dětským tvářičkám). Co mě ale naprosto odpuzuje, jsou jako vždy scény, ve kterých se Spielberg pokouší o vtip, který je plytký, takřka pubescentní. Dějová linka zmateně krouží kolem epizod bez nějaké silnější návaznosti a gradace, silné scény visí v naprosté prázdnotě, divák je dojat, ale vlastně neví proč, režisér ho konfrontuje pouze se srdceryvným výjevem, ale neobtěžuje se dodat k němu nějaké souvislé podklady, bázi. Natočit dlouhatánské dvě a půl hodiny obrazů lidského příkoří a nepřidat k nim žádnou pointu nebo hlubší poslání - to dokáže jen pravý mistr.

Film, který vám nabídne všechno, co postrádají vykleštěné, schématické americké střílečky. Syrovost, nekompromisní podání násilí se všemi jeho důsledky, téměř citelné, lepkavé stříkance krve a špíny a nakonec naprosto přirozeně vyvstávající úvahu o smyslu pomsty a odvěkého oxymorónu - "války za mír". Vytknout lze snad jen místy trochu rozpačitou, roztěkanou dějovou linku, závěrečná dravá jízda ale vše opět soustředí do jednoho, konečného bodu. Klenot žánru.

Něco asi nezafungovalo tak, jak mělo. Napětí a slušnou, dusivou atmosféru bohužel kazí příliš doslovné, místy prostě směšné efekty (útok vycpané kočky). Napsané je to ale hezky a rytmicky, za samotný závěr by se dodnes nemusel stydět žádný tvůrce horrorů.

Joj, takové hříčky miluju - proto také to vysoké hodnocení, které do jisté míry ignoruje několik velmi špatných herců (profesor biologie a profesor-motorkář) a prakticky nulovou hodnotu technického zpracování. Ne, nejde o umělecký záměr, asketickou strohost, je to prostě viditelně nízkorozpočtový film. S brilantním scénářem. Synopsi jste si přečetli, takže to nebudu rozmazávat - skvělé, minimalistické, konverzační drama s nenásilně vpletenými otázkami, které se určitě mnohým z Vás potulovaly lebkou za nějaké bezesné noci. Scénárista se trochu utrhl ze řetězu u scénky s Biblí, také závěr mohl být trochu citlivěji rozehraný, ale to už je jen takové mé hnidopišské kňučení. Invenční, důvtipné, chytré. P.S. Nikoho nenapadlo proklepnout Kromaňonce z jazyků?

Opět jsem byl pokořen mým dlouholetým úhlavním nepřítelem, který na mě číhá ve filmových klubech a na postech různých žebříčků "nej" - italským neorealismem. Základní kostra příběhu je zajímavá, Delon a Girardotová excelují, celkový dojem mi ale jako vždy ubily scénky z rodinného života plné ječení, pošťuchování a zalamování rukama. Jako kniha by to bylo skvostné, v podání groteskní partičky afektovaných Jižanů se to ale dalo snést jen stěží.

Nešťastná výjimka z pravidla, které říká, že Španělé "umí horror". Béčko podložené příšernými, syntezátorovými houslemi.

Nic, dámy a pánové - je na čase pohlédnout pravdě do očí. Wes Craven, ikona horroru, je špatný režisér. Hodně špatný. Na jeho nejnovější počin se prostě nedá koukat - širé pláně nudy a hlouposti. Jeden z mála horrorů, u kterých bych byl schopen usnout.