Rocco a jeho bratři

Každá bratská láska v sebe ukrýva diablika Kainovej túžby po odstránení milovanej a milujúcej konkurencie. Či už násilím, manipuláciou so slovami alebo empatiou. Visconti túto blízkosť protikladov pochopil a okolo nej vystaval príbeh piatich bratov a ich matky. Po smrti otca sa vydávajú do veľkého mesta, aby sa nejako pretĺkli. Vzťahy medzi bratmi diktované podmienkami, ktoré im pre život a prácu ponúka mesto a ich dôsledky sú ústredným motívom celej ságy. Veľká kinematografia! (28.07.2015)

Moc jsem se těšil na tento snímek, ale nakonec musím konstatovat určité zklamání. Ano, motivace jednání postav (snad až s výjimkou Nadi) je krásně vykreslená, ale celkový dojem mi pokazilo tempo vyprávění, které působilo příliš rozvláčně. A finále sklouzlo do nehorázného patosu. Promiňte signor Visconti, ale natočil jste lepší filmy. (12.06.2012)

Vrcholný zážitek letošní LFŠ. Vzhledem ke stopáži a k jistým nejasným očekáváním stran mého prvního Viscontiho (pozdě, já vím...) jsem očekával pomalou inteleguání záležitost, kterou se bude nutné trochu prokousávat. Ale dostal jsem napínavý, jímavý a zároveň hloubavý film od první minuty. A bože - to snímání. Viscontiho dvorní kameraman Guiseppe Rotunno natočil Rocca tak, že by se dalo každé políčko filmu zarámovat a věšet na zeď. Namontování Dostojevského a Bible (jak o tom trefně ve svém komentáři hovoří Vypravěč) na příběh ze současné Itálie z filmu sice trochu čouhá, ale funguje to. Visconti ve svém vrcholném snímku hledá a obnažuje kořeny lidského zla, ale zároveň měří každé postavě i podíl na něm. Na svém divákovi pak nechává, jak rozřeší úvahu, zda je horší pasivní přístup Victora, Simoneho hrubiánská touha po přepychu, Roccovo (aka Aljošovo) věčné ustupování nebo celoživotní slabost prostitutky Nadi. (02.08.2016)

Film se sociální tématikou, který mě oslovil v několika směrech – výměna tradičního způsobu života lidí z vesnic za život ve městech. Oslnění neóny, transparenty, manipulativní reklamou a další pozlátková lákadla mohou zlomit i nejtvrdší muže a jiné postavit vynuceně do rolí, o kterých by dříve ani neuvažovali. Působivě na mě působila sepjatost rodiny, což je dnes spíše archaismus. Třetím momentem bylo pojetí dobra, které vynikajícím způsobem ztvárnil AlainDelon, který svou nekonečnou dobrotou zaváděl celou rodinu na pokraj propasti. V té souvislosti mě napadlo rčení „Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly“. Neuvěřitelná stopáž už mi v závěru začínala trochu vadit, ale jsem rád, že jsem vydržel. Nicméně jsem se trochu nemohl zbavit dojmu, že film není natolik nadčasový, aby dokázal svým sdělením oslovit současného diváka přimět ho k zamyšlení. (07.02.2010)

Nástrahy velkoměsta jsou nevyzpytatelné. Jednomu bratrovi můžou prachy, chlast a děvky zničit slibnou kariéru, život i charakter, u druhého se může naopak projevit jeho gigantický altruismus, který však s sebou paradoxně nakonec přináší sebedestrukci a více zla než užitku (ne nadarmo všichni starověcí a středověcí světci končí ukřižovaní/ rozčtvrcení/ bez hlavy atd.). Samotný závěr filmu však nepatří ani jednomu z nich ( i přes tragické vyvrcholení jejich milostného trojúhelníku), ale nenápadnému bratrovi vzadu, jež byl do té doby asi nejnevýraznější figurou celého dramatu. Právě on nese poselství, které bylo pro tehdejší Itálii v jejích těžkých poválečných "neo-realistických" časech velmi užitečné - zůstat u poctivé práce, nevymýšlet riskantní pokusy na zbohatnutí, neztratit vůli a naději, nezapomínat na rodinu, zatnout zuby a čekat až přijde ten lepší svět. (12.06.2012)