Akret

Propojení tří příběhů, kdy se těžko ztotožnit s kteroukoli ze svým způsobem šílených hlavních hrdinek, které zvládl zničit jeden zlý pán. Skoky v čase a vše směřující k nad očekávání neočekávanému konci…no a dohromady v podstatě nuda.

Hvězdně obsazený film, který neměl ale vůbec smysluplný obsah (v podstatě obdivuji toho, kdo sepsal obsah filmu do úvodu, neboť já bych to nesvedla). Občas se mluví něco o vesmíru, satelitech a raketách (je tam asi nějaký problém) a jelikož raketa na konci vybuchne (tím, že do ní nahrajete program s dost starými písničkami), tak tam asi problém byl. Občas se mluví nesmyslné věty o místním božstvu a legendách, zakončené slůvkem „Aloha!“ (když se teda film odehrává na Havaji) a pár naprosto zbytečných osobních zápletek do toho. Žádná scéna nenavazuje ani dějem ani myšlenkou, takže když dojdete v půlce filmu, nebude vám předchozí část nijak chybět.

Minulý týden jsem viděla dokument, včera film. Tuto kombinaci vřele doporučuji, neboť dokument ukazuje (aspoň pro mě) povrchnost Lídy Baarové. Film už je jen pohádka, ve které se sice občas objevní nějaký střípek z reality, ale v celku jde jen o uhlazený příběh, který zjednodušuje, příliš straní hlavní hrdince a je vůči ní velmi nekritický. Rozhodně nejde o žádný velkofilm a bohatě stačí vidět jej jednou, ale zase ta kritika mi přijde přehnaná. Řada hereckých výkonů není špatná (Procházková, Stašová) a film se dá bez problému dokoukat dokonce, aniž by člověk usnul nebo byl znuděný. No a ten Hitler, to je problém...ono to možná nebylo špatně zahrané...ale Kříž je přece Štěpánek z Básníků a vidět ho v roli Hitlera..to prostě rozesměje.

Malý princ je srdeční záležitost, takže jsem měla, stejně jako řada jiných, od filmu velká očekávání…A rozhodně nejsem zklamaná. Vizuálně jde o jednu z nejhezčích pohádek, co jsem kdy viděla. Hudba k filmu je povedená. A ani nápad vložit pohádku do pohádky není špatný…snad jen pasáž o dospělém Malém princi mě moc nenadchla. Ačkoli chápu její záměr (vysvětlit dětem konkrétněji děj knihy), nemyslím si, že to bylo nutné, neboť Malý princ je kniha na celý život právě proto, že se v každém věku dá uchopit a pochopit trochu jinak. Nejlépe je pak ve filmu zpracovaná, pro mě osobně stěžejní myšlenka knihy: „Pokud někomu dovolíme, aby si nás ochočil, budeme plakat, až odejde.“

Od šestnácti brala antidepresiva. Z domova se odstěhovala, aby mohla hulit a pít. Měla neuvěřitelný talent. Ale i když jí chyběla opora v rodině i manželství, její osud nestál pouze na této podpoře, což se dokument snaží trochu prvoplánově ukázat. Ona sama byla sebedestruktivní typ, kterého Vám bude líto, protože měla velmi milou povahu, ale její smrt byla souhrou v podstatě celého jejího života. Chybou dokumentu je, že je až příliš zaměřen na osobu Amy a ani okrajově nerozvede postavy z jejího okolí, především osud jejího manžela, matky a otce.

Dokument popisující několik stěžejních skutečností renesanční Florencie, které pomohly odkrýt nebo vysvětlit moderní technologie. Možná až přehnaně každé nastíněné téma prezentuje jako obrovské tajemství. Tím, že se jedná o několik spolu úplně nesouvisejících témat, jsou prezentovány velmi zjednodušeně.

No podle obsahu je to vlastně strašná hloupost. Ale je to prostě italská komedie…hádky, italský temperament, výrazná gestikulace. Některé postavy opravdu úsměvné, hlavně otec Massimo. A když to celé bere člověk navíc jako výuku italštiny…ideální komedie.

Na tenhle film by se dalo napsat spoustu vtipů a stejně tak mnoho kritiky. Ale zase proč? Osobně se mi film velmi líbil. To že pět vojáků v tanku zabilo hodně Němců, no to je sice pohádka, ale tak nějak mi mimořádně nevadila. Asi za největší klišé považuji hodného Němce v závěru filmu, kdy i přes ztotožnění se s myšlenkou, že všichni Němci prostě nebyly špatní, mi v této fázi přišlo, že žádný voják by se takto nezachoval poté, co před jeho očima umře spousta jeho spolubojovníků. To že Pitt hraje klaďase každým coulem je prostě jasné, je to přece Brad, všichni ho známe, je to gentleman za všech okolností.

Vizuálně opět velká podívaná o tom žádná. Ale při porovnání s trilogií Pán prstenů, by asi bylo nutné hrát hru, najdi pět rozdílů, aby si člověk uvědomil, že nekouká na stejný film. Neboť téma je v podstatě stejné. Vychází se ze shodného bodu A, jde se, jde se a jde…až se dojde do cíle, který ovládá temná síla. Budu-li mít pár poznámek k dobrodružstvím během cesty, pak mě osobně pobavilo, že když potřebuje přečíst tajné písmo na mapě a to jde jen jeden den v roce, je pecka, že to zrovna řešíte v ten správný den. Skřeti by jednoznačně neměli zpívat, nikdy! Glumeček mě neobyčejně překvapil svou chytrostí. Gandalf je hrozně nedůvěryhodná postavička, jeden až neví co si o něm myslet. On tak nějak všechno ví, ale nikomu nic neřekne, všechno si nechává pro sebe a všechno si ovlivňuje jak je podle něj nejlepší…a klidně by mohl víc čarovat, když už to jednou umí. Osobně mě nejvíc pobavil vtip o tom, že trpaslíky ukradené nádobí je made in Roklinka. A nejvíc nejhorší je posledních 10 minut, které působí fakt kýčovitě.

Neobyčejný příběh o člověku, kterého životní zkušenosti dovedly k přesvědčení, že jedině zapření vlastního původu, a tím i rodiny, mu může zajistit lásku a životní štěstí. Silné morální hodnoty mu nedovolily přiznání pravdy ani ve chvíli, kdy mohla pomoci lehce vyvrátit obvinění, které mu nakonec zničilo život. Až skličující osud ženy, (Nicole Kidman svou roli zahrála opravdu velmi věrohodně) do které se zamiluje, mu umožní odkrýt před někým sebe samého. Příběhem zajímavý film, jen ten Wentworth Miller mi tam neseděl.