hellstruck

Čtu zde o absenci poslání, zbytečnosti příběhu, ale pochopili jste, že se jedná o životopisný film? Rasismus v Americe je zajímavé a především na příběhy bohaté téma, které bychom si měli neustále připomínat. Nevidím důvod na takový film koukat, pokud jsem otázky rasové nesnášenlivosti přejedená :) Osobně mě Komorník zaujal více, než opěvovaný 12 let v řetězech. Snad je to lehkost, s jakou příběh plyne, vzdělávací stránka příběhu, očekávání, jak bude ztvárněn další prezident... Všechno dohromady a mnohem víc, což činí Komorníka jedním z nejlepších filmů jednak na téma rasismu a také z příběhů, které napsal život sám. K pozitivnímu dojmu přispěla i scéna s Ku klux klanem (ještě v době, kdy nevytahovali zbraně jen na šváby), kterým jsem tak trochu fascinována - samozřejmě, ne v pozitivním smyslu. Co si budeme nalhávat, mám taky slabost pro utlačované outsidery a menšiny, takže má dušička zajásala. Hodně sympatický počin.

Hustá mlha, půvabná krajiny Vysočiny, tvrdý akcent, kilty, dudy a zkrátka Skotsko jak jej známe a milujeme. První díl je lehce nezáživný, ale jeho těžkopádnost hravě vyváží další díly. Spousta lidí seriál označila za "červenou knihovnu", takže jsem opravdu čekala vyloženě kýčovitou romantiku. A byla jsem příjemně překvapená, protože seriál je protkaný příjemnou skotskou atmosférou a historií, svou roli zde má sex i akce a na nějaké to laškování přijde v podstatě až v sedmém díle. Baví mě sledovat rozpolcenou hlavní hrdinku, která chce na jednu stranu zpět do své doby a k manželovi, ale na druhou se zamilovala do nazrzlého sexy Skota (upřímně, při pohledu na něj bych na manžílka zapomněla do pěti minut). Po několika dílech mi nedá nepozastavit se nad tím, jak chtějí Claire všichni znásilňovat, ale rychle mi došlo, že v té době to tak pravděpodobně skutečně bylo. Jediná moje skutečná výtka směřuje ke znělce, která se podle mě příliš nevyvedla. Jinak jsem na výsost spokojená. MIMOCHODEM NÁMĚT JE OPĚT CELKEM ZCESTNÝ.

Strašně příjemná romantická komedie, kterou trefně vystihuje přívlastek "nenucená". Nenucené herecké výkony, nenucené dialogy, které nešustí papírem a nenucená atmosféra. Ideální na pohodový večer. Jsem ráda, že v Hollywoodu poslední dobou vzniká víc a víc inteligentních romancí o mladých (pro které chovám ve svém srdci zvláštní místečko) na místo neuvěřitelných osudových lásek ve stylu Danielle Steel. Je to příjemná změna. Hlavní hrdinové jsou obyčejní lidé bez bohatých rodičů, střechy nad hlavou a finančního zázemí, takže konečně nedostanete z postav mindrák a nebudete si vyčítat, že ve dvaadvaceti nemáte vlastní auto, pět kreditek a bohatého papá - dokonce se s postavami snadno ztotožníte. Jediným trnem v oku pro mě zpočátku byla Analeigh Tipton, na jejím místě bych si dokázala představit plno dalších hereček, naštěstí se svým otravným projevem a nesympatickým ksichtem do role podivínky a hysterky zapadla. Ambice jsou kravina. Vážně, je to jako chytat páru. Ať už si myslíš, že chceš cokoliv - jako třeba práci, modrou stuhu, fajnovej stůl, pěknou kancelář - jakmile to dostaneš, jsi zmatená, protože nebudeš tak šťastná jak sis myslela, že budeš. Pak tam budeš sedět a říkat si "Proč nejsem šťastná? Vždyť mám tenhle stůl." Protože existuje jinej stůl, vždycky tady bude něco lepšího, než ti tvoje ambice velí mít. Takže je tu ta další věc a když to dostaneš, tak přijde něco dalšího. Je to začarovaný kruh.

Kluk s tiky, anorektička a do třetice všeho divného ten s Obsedantně kompulzivní poruchou. Rozhodně to nejbizzarnější trio, jaké jste kdy viděli na filmovém plátně. A tato nevšední kombinace zaručuje vážně excentrickou podívanou, která ví, kdy má zvážnět a kdy vyvolat salvu smíchu. S přihlédnutím i na výborné herecké výkony a nádhernou americkou přírodu nemůžu jinak, než dát 5 hvězdiček.

Po dlouhé době výborný válečný film. Já těm tankům, dělům a bojům na filmovém plátně příliš neholduji, častěji vyhledávám spíše dramatické příběhy z druhé světové války, než akci na bitevním poli. Fury si mě ale dovedl získat. Brad Pitt opravdu zraje jako víno, čím starší je, tím raději ho mám (a to jsem jej kdysi nesnášela.) Silný film.

Nezáleží na tom, jestli je klient vinen nebo ne, záleží pouze na tom, co lze dokázat... Ďábelská právnička a její stážisté si mě omotali kolem prstu ihned v prvních vteřinách - a to se mi už dlouho nestalo. Nadšení vydrželo až do posledního dílu, jen škoda, že na dech beroucí finále musela doplatit má nejmilejší postava. Jednoznačně nejlepší krimi za hodně dlouhou dobu.

Kdyby si v Downton Abbey rozhodli otevřít Zoo nebo vnést do děje nějakou strukturu, vypadalo by to takhle. Strašně mě potěšilo, že na toto téma vznikl seriál, jelikož od oné "první Zoo bez mříží" nebydlím daleko. O to víc mě fascinuje příběh válečného veterána, který si domů z čisté dobroty srdce přivede opici, papouška a velblouda a rozhodne se převrátit život celé rodině naruby, aby mohl pomoct zvířatům a zároveň sobě překonat smutek z války. Nemám jedinou výtku.

Zatímco v Evropě oslavovali konec války, v tehdejší Palestině vznikal konflikt, který se táhne až do dneška - a The Promise se zabývá právě vypuknutím bojů ve čtyřicátých letech a jejich vývojem v dnešní době. Obvykle nejsem fanoušek dvou dějových linií, většinou mě dokáže zaujmout jen jedna z nich. Tady mě vyloženě nadchnul seržant Len a jeho slib, ale i příběh jeho vnučky. Respektive dění kolem ní, protože samotná postava Erin je dosti problematická a dá se říct, že je to jediná vada na jinak dokonalém příběhu. Její charakter byl vykreslen dosti nešťastně - nemyslící bytost, která se vrhá do všeho po hlavě, bez ohledu na ostatní (kteří musí skákat, jak ona píská) a na následky. Kromě toho, její představitelka mi svým jediným výrazem po celé čtyři díly až nebezpečně připomínala Bellu ze Stmívání. Na Christiana Cookea si naproti tomu dám odteď rozhodně pozor. Seriál také vyplnil i nějaké ty mezery v mém vzdělání, o Izraelsko-palestinském konfliktu se rozhodně chystám informovat více. Stručně a jasně, už to bude nějakou dobu, co jsem byla z nějakého počinu tak nadšená od první vteřiny, aniž by během sledování euforie vyprchala. Prostě znamenité, úžasné, intenzivní. "A co Židé a jejich zakrvácená zem, za kterou tak tvrdě bojovali? Před třemi lety jsem si říkal, ať jim dají po čem touží. Zaslouží si to, po tom všem čím si prošli. Teď už si nejsem tak jistý. Tahle jejich vzácná zem byla zrozená z násilí a krutosti vůči jejich sousedům."

Trailer příliš nenavnadil, ale filmy s Keirou jsou pro mne zkrátka milou povinností. A když si od věci příliš neslibujete, leckdy vás příjemně překvapí. Jako v tomto příběhu o hledání sebe sama a svého místa v životě... S Keiřinou postavou jsem se opravdu ztotožnila; vím, jaké to je, když si připadáte jako násilně hozeni do světa dospělých a přitom vůbec nemáte ponětí, co dělat. A všichni kolem vás jsou úplně někde jinde. Předpokládám, že kdo se nedokázal do hlavní postavy vcítit, u toho film příliš nepochodil. Ale přesně to vystihovalo spoustu mých myšlenek, postojů a emocí. Mimo to je to neskutečně příjemná jednohubka s nenásilným příběhem, sympatickými herci a pohodovou atmosférou. Keira jako vždy úžasná, jen si občas říkám, kdo jí proboha dělá stylistu. Její oblečení a líčení bylo dost 1990 :) Mimochodem, vážně mě nebaví číst u každého jejího filmu o jejím afektovaném úsměvu. Zkuste si třeba pustit nějaké rozhovory s ní, vy idioti. Každý má nějakou mimiku. (Ale souhlasím, že americký akcent jí nesluší.)

Pomaličku rozehraný hon na sériový vraha, který je se svým charismatem, rodinným zázemím, snad i chvilkovými sympatiemi a sex-appealem (co si budeme..) zdatnou konkurencí Dexterovi. The Fall začíná pozvolna, proto chvíli trvá, než si omotá diváka kolem prstu. Čím více však atraktivní Gillian Anderson utahuje pomyslnou smyčku nad Jamiem Dornanem, tím oddanější seriálu jsem. Psychologické hrátky na kočku a na myš v miliontém podání s tak výraznými a zajímavými herci tedy nenudí. Hutnou atmosférou lehce připomíná Hannibala, přičemž The Fall má naštěstí vyvážený poměr dialogů a akce a ví, kdy psychologické řečičky utnout. Druhá série se vyvrbila skvěle, přestože zamrzí absence dalších Specterových útoků. Na druhou stranu je nahradilo pouto mezi šestnáctiletou Katie a Specterem, podobně zvláštní vztah a unikátní nápad jsem dosud nikde neviděla. A konfrontace a konečné setkání tváří v tvář s agentkou Gibsonovou bylo zkrátka třešničkou na dortu, za které si The Fall jednoznačně zaslouží plný počet.