betyn

Černobílý film se sníženým obsahem emocí, bez napětí. Složení: Černá 45%, bílá 45%, 5% dobré herecké výkony, 4% příjemné lokace, 1% emoce. Osobně bych tento film přirovnal k Americkému sniperovi. Též životopisný film, který stroze vezme kupu faktů a splácá to dohromady. Když si o Percy Fawcettovi přečtete na wikipedii, budete mít přesnější informace získané namísto za 141 minut za minuty 3. Nejsmutnější je fakt, že pakliže by se v obou těchto filmech vystřihla jakákoliv část, výsledek je stejný, možná dokonce lepší, protože budete moci dřívě dělat konstruktivnější věci.

Spíše takový experiment než plnohodnotný kraťas. Bohužel pro mě i přes koncentraci zhlédnutí bez ztráty kytičky. Pro nadšence možná příležitost vyzkoušet si reakce pod vlivem různých psychotropních látek.

Skvěle zahrané, reálné drama, které nabízí v jednom filmu dva pohledy na daný problém. No neberte to!

Film Film by se dal charakterizovat jedním slovem a to jest slovo neotřelé. Neotřelé zpracování ať už v podobě pohledů kamery z první osoby nebo úplné absence zvuku, neotřelá pointa a v neposlední řadě neotřelé poselství. Bohužel to třetí neotřelé mi tak jaksi uniklo a z celé té neotřelosti mi šla hlava kolem. Snad časem plně docením...

Nebýt některých zcela debilních otázek typu „kolikátý díl seriálu Ulice vysílala TV Nova ve dne 1.1.1991“, akcie pořadu by zase o něco stouply. Především pak díky Vladimíru Čechovi je pořad Chcete být milionářem na míle vzdálen od ostatní produkce Novy.

Dokument o rytířích templářského řádu si přímo vyžaduje pojmout alespoň jeden díl mimo známé skutečnosti a trochu si zafantazírovat, nebo alespoň dané teorie uvést a vyvrátit. Tento dokument však nabízí pouze konstatování těch nejdůležitějších faktů. Ano, sice přehlednou a věcnou formou, ale nikterak zábavnou.

Povedený film o Janu Janském, který naráží jen na rozkouskovanost, protože vybírá pouze nejdůležitější části z života českého neurologa a psychiatra a poté nefunguje jako celek. Ve všem ostatním tento šestatřicetiletý dědeček předčí dnešní českou produkci.

Boj starce s rybou si zasloužil větší intenzitu a gradaci. Celé je to takové společensky korektní - podle pravidel, moc pěkné, ale strojené a indiferentní.

Vynikající první polovina, která perfektně vyvažuje klasický příběh s dobou 21. století a moderní animace s velmi vkusným zpracováním pohádky o Malém princi. Do obou těchto rovin přenáší cit a křehkost tolik obdivovanou na předloze. A to (samozřejmě) i zásluhou perfektní hudby Hanse Zimmera. Polovina druhá už tak skvělá není. Je trochu vynucená, protože předloha není klasickou pohádkou boje dobra a zla. I přestože tam asi musí být, alespoň dětem obratně ukazuje, že charaktery z předlohy 72 let staré přebývají dodnes.

Ne že bych si potřeboval vylít ego a už ze zvyku tomu vrazit odpad. To ne. Když jsem ale se zděšením koukal na archivní pořady vysílané na stanici Telka, říkal jsem si, jestli to opravdu lidem v té době stačilo. Jestli to opravdu bylo pro ně zábavné. Uklidňoval jsem se, že tato doba je už pryč a tyto nevkusnosti a trapnosti vymizeli. Po včerejšku ale váhám, zdali jsem si něco sám sobě nenamluvil...