Oblíbené filmy (10)
Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994)
Škoda slov...;) Ročně aspoň jednou.
Hanebný pancharti (2009)
Quentin je borec, na všechny sere a přitom dá všem nažrat. Z jeho filmů vyzařuje radost, nadšení a láska. Místama je to asi delší, ale u mě se tenhle jev začal dokonale vytrácet po druhym shlédnutí, a pak už mi nezbejvalo nic jinýho než si držet klobouk!!!
Můj nejmilejší bar (1996)
Nemůžu jinak než za plný počet. Měl jsem trochu obavy z nějakýho dramatu, umírání, hlubokej pointy, na kterou jsem neměl ani nejmenší chuť. Splnilo to mé očekávání, mé přání a nejednou jsem se od srdce zasmál.
Pelíšky (1999)
V drtivé většině filmů, dobrých filmů, jde o koncert jednoho, maximálně dvou herců. Tohle ovšem není film, to je koncert. To je koncert muzikantů, umělců, který někdo nasvítil, zrežíroval a sestříhal. Nakonec to všechno vydal na DVD a jednou za rok na vánoce to pouští do televize. Smekám svůj pomyslný klobouk a tleskám.
Dokonalý trik (2006)
Big Lebowski (1998)
Nejlepší z nejlepších. Dokonale podanej příběh absolutně o ničem. Skvělý, ale opravdu skvělý, herecký výkony !!! Pro mě společně s Pelíškama nejlepší komedie (a to nechává Pelechy pořádnej kus za sebou)...
Nespoutaný Django (2012)
Tarantino zraje jako víno !!! A že to není tak uplně western? N o a co.. On snad někdy točil filmy, který měly tak uplně něco bejt ? Waltz opět na jedničku s hvězdičkou a není rozhodně sám. Co se týče chyby s pivem, myslim si, že ta je tam naprosto cíleně a právě ona je jednou z odkazů na westerny a všeobecně na všechny starý filmy. Zkrátka a dobře, když vidím film, po kterým se nemužu dočkat na další od toho režiséra co to natočil, je to nejspíš dobře...
Klub rváčů (1999)
Moc dobře si pamatuju, jak sem před nějakejma šesti rokama zapnul ČT2 a tam zrovna začínal, do tej doby pro mě absolutně neznámej, Klub rváčů. Měl jsem tudíž to štěstí, že jsem nečetl ani knižní předlohu a ani v nejmenším jsem netušil o čem film je a jak dopadne. A to je potom teprve jízda...
Obvyklí podezřelí (1995)
A potom? Myslím, že už o něm nikdy neuslyšíte...
Dvanáct rozhněvaných mužů (1957)
Musím říct, že jsem počítal s tím, že to bude dobrý film. Ale že bude až takhle dobrý a že těch necelých sto minut uteče jako voda, to bych opravdu neřekl.