Aelita

K tomuto filmu se nedá vůbec, ale vůbec nic říct ani napsat, protože je to zcela zbytečné. ........ Leda jen toto – přetrvává jen krása a přežívá jen čerstvá krev, ale jejích formy se stále mění. Ostatně, tento film je jednoznačně kvantově provázaný s Kubrickovou Vesmírnou odyseou, k níž tvoří zároveň protipól.

"Muži milují ženy, ale ještě víc než ženy miluji auta." ___ James Hunt – příroda, Niki Lauda – civilizace. James Hunt – emoce, Niki Lauda – racionalita. James Hunt – spontánnost, Niki Lauda – cílevědomost. James Hunt – básnictví, Niki Lauda – matematika. James Hunt a Niki Lauda – dva druhy odvahy a životní strategie. ___ Ano, ženy v první řadě hledají v mužích život (neplést s dominanci). A teprve pak, nebo když ho nenajdou, začnou zkoumat, zda muž má intelekt, empatii, zodpovědnost, talent, velkorysost, obratnost, postavení či dobrý dostup ke zdrojům. Samozřejmě hledat v muži primárně životní energii nutí ženy příroda, ale konečná volba je spíše dána civilizačními faktory. Jaké rysy vyjadřují život v muži se nedá jednoznačně popsat ani definovat, ale ženy ten život intuitivně poznají hned na první pohled. Možná se tomu dá říci charismatická osobnost. ___ V porovnání s filmem Le Mans (1971) je Rush spíše sestřihem efektních barevných divadelních výstupů a záběrů à la reklama. Nicméně Chrisovi Hemsworthovi se podařilo vyzařovat ze sebe charisma zřejmě ne nepodobné tomu, jaké doboví svědci připisují Jamesovi Huntovi.

Kapitán James Tiberius Kirk je nakonec dílem jako matrixovský Neo, dílem jako alienovská Ripley. ___ Možná že akční nebezpečí divák prožívá mnohem více a opravdověji, když je emočně spojen s postavou, když k ní má, dá se říci, osobní vztah. Přinejmenším jsem toto zaujetí cítila vůči hrdinům Star Treku, které již nějakou dobu znám. A právě to je největší téma tohoto filmu, který pojednává o vzniku opravdového přátelství založeného na společných prožitcích a vzájemné pomoci.

V každém člověku i v celém lidstvu je založená jak vůle k životu, tak i nezbytnost smrti. Ze všech možných otázek a odpovědí je skutečně důležitá jen otázka – Proč, ta ale nemá odpověď a scestné je již samotné pokládání otázek, protože potřeba odpovědi vzniká jen se vznikem otázky. Svět se neptá, ptají se lidé – sami sebe a navzájem – a zákonitě dostávají pouze lidské odpovědi. A v těch odpovědích vyvstává svět, vnímaný člověkem, jako velká nádhera i velká ničemnost. Svou vlastní nicotnost a ničemnost člověk pak přehlušuje neustálým blábolením. Ach, jak nádherně blábolili Platón, Aristoteles, Kant, Nietzsche a celá plejáda básníků. Že by již ty nádherné bláboly došly? "Došla mi růžová". Naštěstí, když dojde růžová, již tak nějak dojdou i emoce a zůstává jen prakticismus, jenž nestojí za řeč, a sladká nostalgie, občas rozčeřená prchavými emocemi a ještě prchavějšími city. Krásný to divný svět. Nemilovat ho znamená trápení, milovat znamená být schopný přehlížení a zapomnění. Nejlepší je nepokládat tu jedinou otázku. Proč také, když není odpověď, že. ___ Film je naprosto stejný jako jeho hrdinové – předvádí city, emoce a umění, ale sám je přitom starý, unavený, zhýralý, vzdálený existenčnímu živobytí a cynický, – což ho dělá velmi harmonickým. Římské impérium od dob svého úpadku nikdy nepřestalo přepychově a krásně upadat, jen jeho stáří se nepostřehnutelně zvyšuje, podobně jak stáří člověka, jenž překonal hranici 100 let. Medicína se naučila prodlužovat stáří, ale nedokáže udržet mládí. Jak dlouho lze natahovat život a mít přitom svěží naivní dychtivou duši? Právě taková duše je ta největší nádhera.

Opulentní hostina. Přetékající roh hojnosti. Bohatá pastva. Obraz naší doby. Třpytící se bublina. Římské impérium těsně před příchodem barbarů. Nostalgie po nesnesitelné lehkosti bohatství. Pohádka tisíce a jedné noci. Edmond Dantès v americkém snu jako neuskutečněný hrabě Monte Cristo. Sunset Blvd. Sen letní noci mizící k ránu. ___ Australský režisér Baz Luhrmann se rozhodl natočit tento film během světové finanční krize, která začala v roce 2008. V jednom interview Luhrmann řekl: "Pokud byste chtěli nastavit lidem zrcadlo, které říká – Jste opilí penězi –, lidé to nebudou chtít poslouchat. Ale pokud jim ukážete v zrcadle jinou dobu, budou ochotní to přijmout. Lidé potřebují vysvětlit, kde jsme dnes a kde jsme byli, a Velký Gatsby jim může toto vysvětlení poskytnout."

To, že si lidé nechají líbit za peníze cokoliv, to, že tento "humor" je trapný a upocený, to, že pod povrchem o peníze soutěžících gentlemanů se skrývají dobrodruhové neváhající vystavit sebe, ženu a vztah všeobecnému posměchu, je vidět na první pohled. O čem však svědčí to, že praktičnost převládla nad ideály a peníze nad lidskou důstojností a kultivovaností? Mimo jiné to svědčí o: 1. současné velké nejistotě proměnlivého světa, která nutí lidi chytat se každé příležitosti k přilepšení si nebo k zajištění své situace, 2. proměně myšlení a cílů, kdy peníze, blahobyt a zábava se staly důležitějšími než dobré vztahy a osobní čest, což je důsledek růstu individualizmu, 3. celkovém poklesu úrovně kultivovanosti lidí, což je důsledek rozvolnění mravů v rámci všeobecné tolerance a absence vysokých cílů lidské společnosti. Nietzsche se mýlil – ukazuje se, že pro člověka je přirozenější a proto jednodušší zůstat přízemním tvorem, než se stát bohem alespoň duchovně, neboli příliš tolerance má rozvratné účinky na lidskou společnost. Dodatečná otázka, která je současně odpovědí, zní: Kdo je více neetický, pokrytecký, plebejský, bulvární a trapný – konzumenti výtvorů bezmezné podbízivosti lidskému egoismu a primitivismu nebo ti, kdo pod heslem "lidé to chtějí" tyto výtvory produkují a nabízí? Jinak řečeno: Kdo, když ne slavní a vlivní má vést lidi k výšinám lidského ducha a jít osobním příkladem zdokonalení etiky, vkusu a tvůrčího a kritického myšlení? Tam, kde šaškují králové a kralují šašci, jaká jiná než šaškovská kultura může být?

Večerníček pro děti, staré lidi, romantiky a konzumenty nejjednoduššího new age buddhismu, neboli film http://www.csfd.cz/film/237198-pan-nikdo/ přepracovaný na jemné navoněné kapesníčky, sice různobarevné, ale všechny na jedno použití.

"Člověk byl stvořen vzpurným; což vzpurní lidé mohou býti šťastnými. ... Žádná věda nedá jim chleba, dokud zůstanou svobodnými, ale skončí se to tím, že ponesou svobodu svou k nohám našim a řeknou nám: "Raději nás zotročte, ale nakrmte nás." Pochopí konečně sami, že svoboda a chléb pozemský a dostatek pro každého jsou zároveň nemyslitelné, neboť nikdy, nikdy nedovedou se mezi sebou poděliti! Přesvědčí se také, že nikdy nemohou býti ani svobodnými, protože jsou slabí, hříšní, nepatrní, buřiči. ... Jsou hříšní a odbojní, ale nakonec právě oni budou poslušni. Budou se nám diviti a pokládati nás za bohy, protože my, kteří se jim postavili v čelo, odhodlali jsme se snášeti svobodu, jíž se polekali a vládnouti jim, - tak strašnou bude jim nakonec jejich svoboda! ... Není pro člověka neustálejší a trapnější starosti, než té: jakmile se stane svoboden, že ihned vyhledá toho, jemuž by se klaněl. Ale člověk usiluje klaněti se tomu, co je již nesporné, a sice tak nesporné, že všichni lidé byli by rázem ochotni všeobecně to uctívati. ... Jsou tři síly, jediné tři síly na zemi, které mohou na věky přemoci a zajati svědomí těch slabých buřičů pro jejich štěstí, - a ty síly jsou: zázrak, tajemství a autorita. ... Svoboda, svobodný rozum a věda zavedou je do takových houštin a postaví je před takové divy a nerozřešitelná tajemství, že jedni z nich nepokorní a sveřepí vyhubí se navzájem, druzí nepokorní ale slabí vyhubí se vzájemně, a třetí zbylí, slabí a nešťastní připlazí k nohám našim a zaúpějí k nám: "Ano, měli jste pravdu, vy jediní vládnete tajemstvím jeho a my se vracíme k vám, zachraňte nás před námi samými." ... Příliš, až příliš ocení, co znamená podrobiti se jednou provždy! A dokud toho lidé nepochopí, budou nešťastni." (F.M. Dostojevskij, Bratři Karamazovi – viz kapitola "Velký inkvizitor": http://www.odaha.com/tomas-odaha/recenze/cetba/fjodor-michajlovic-dostojevskij-bratri-karamazovi ) ___ V podstatě totéž říká i Loki – další "vyvolený", který chce ovládnout lidstvo, aby mu přinesl pravé nebo domnělé štěstí a sobě prospěch. Film Avengers se letmo dotýká množství témat a jak je vidět témata – svoboda, otroctví, zodpovědnost, štěstí, technický progres a jeho kontrola, osobnost vs. kolektiv – se nezrodila dnes a rozhodně se nevyřeší hned zítra, vyřeší-li se vůbec. Očekávat od zfilmovaného komiksu odpověď na bytostné otázky moderní lidské civilizace zdánlivě nelze a přece na ně odpovědi zaznívají – spíše vždy osobní než kolektivní a všeplatné. Každý avenger představuje jiný typ, jiný příběh, jiný konflikt, jiné (možné) řešení a nakonec, jak na to sami přijdou, jejich skutečná síla je v jednotě různorodosti a v různorodosti jednoty. Totéž platí i pro samotný film, který sjednotil v jednom příběhu všechny doteď rozrůzněné superhrdiny. Jako kdyby se všechny nedostatky a minusy dosavadních filmů (Hulk, Thor, Iron Man, Captain America) spojily jako v matematice a daly ve výsledku ne plus, ale rovnou hvězdičku, ve které se z minusů staly paprsky. Kromě hollywoodského předvídatelného sledu seznámení-úkol-konflikt-řešení-up ("zvednutý" konec) filmu nelze nic vytknout – je to svižný, promyšlený, nehloupý a hlavně velice vtipný příběh, kde diváci mohou rozpoznat nejen odkazy na prequely i jiné filmy, ale v některých případech i sebe sama. Odkazů a souvislostí s moderním globálním světem je tu skutečně habaděj – namátkou třeba černošský "prezident" a "OSN-senát-CIA-Fed", Star Wars a Avatar, Aštar Šeran a nezbytní ještírci (viz Vesmírní lidé: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vesm%C3%ADrn%C3%AD_lid%C3%A9 ), The One Tower a 11. září atp. Přes to celé bohatství je hlavním kladem a pokladem filmu jedna jediná postava, které ostatní hrdinové jen asistují – je to star Tony StarK, kde K znamená konstantní kvalitu cool. Všichni včetně něj samotného ho označují za playboye, ve skutečnosti však hraví kluci jsou vedle něj jen chlapečky, co si hrají na písečku. Tony Stark je ve své podstatě spíše zen-playman. Je to moderní člověk, který prošel prozřením a dramatickou proměnou Neo-Krista a přitom neztratil nic z hravosti Kršny a humoru potulných zenových mnichů. Tony Stark je člověk, který odložil růžové brýle i idealistické představy a pochopil, jak svět funguje. Zůstal mu intelekt, vědomosti, ironický humor, statečnost, cílevědomost, odhodlanost, hrdost a velice osobní lidské city, které úspěšně skrývá i sám před sebou. Odmítá se sice pouštět do hurá bezhlavých hrdinských činů, ale pokud se hozená rukavice, něčí bolest nebo urážka dotkne jeho sebeúcty nebo pokud jeho analytický um vypočítá nějaký byť zlomek šance, jak prospět lidstvu, můžeme si být jistí, že Iron Man zapomene na ironii a skepsi, jen hravost mu nesebere ani samotná smrt. Proto jednu hvězdičku speciálně za to, že byl konečně ukázán pravý hrdina naší doby.

Solidní soft mainstream arthouse. Soderbergh konečně natočil SVŮJ film – asi podruhé za svou kariéru. Prvním byl Sex, lži a video, který lze nazvat americkým autorským filmem v evropském duchu. Poté následovala dlouhá řada filmů "jako" – v tom či onom stylu, s těmi či oněmi uměleckými ambicemi, filmů, v kterých pozadí, stylizace, rozhovory a postavy většinou převládaly nad samotným příběhem. V "Magic Mike" Soderbergh nečekaně ukázal duševnost – sice romantickou a na hranici uvěření a ironické skepse, ale přece jen blízkou tomu, o čem sní normální lidé, to jest ti, kdo ještě neztratili schopnost cítit a žít tradiční lidský život. Po závěrečných titulcích sice přichází jistá pochybnost, zda se hrdina opravdu dokáže rozloučit s pravidelnou dávkou testosteronu a adrenalinu a nesnesitelnou lehkostí bytí, ale nakonec proč ne – čas a láska dokáží i to, co nedokáže vůle či přání. ___ Channing Tatum je nejen výstavní mužský model, ale opravdu se umí pohybovat, tančit, což mu slouží ke cti. A Soderbergh tuto řecko-italskou krásu Diskobola-Davida zachytil pro historii. Skutečně je obraz, fotografie a film zvěčněným okamžikem, zapečetěným časem – Tatum se změní, Magic Mike zůstane.

Tolik spěchu ... Kdyby počkal, až za pár týdnů, nanejvýš měsíců z něj vyprchají tzv. hormony zamilovanosti, zjistil by, že se lidé mění i střídají, potřeby zůstávají. Homer Simpson je dobrým příkladem životní odolnosti a nezmaru – nelpět, nezasekávat se na něčem, nepřemýšlet zbytečně a marně, více se radovat každodenním dostupným věcem. Jinak prostěradlo jako nebe? Originální. Jednu hvězdičku za odvahu nazývat to filmem.