Silblade

Pro horory natáčené jakože amatérskou kamerou jsem měl vždycky slabost. Působí to reálněji a mnohem lépe to člověka vtáhne do děje. Odpočinete si tak od detailně zobrazovaných uřízlých lidských údů a hektolitrů krve, které dnes už nikoho neděsí. Ukazovat méně znamená zároveň více. Záhada Blair Witch, Deník mrtvých a nyní i REC (ne však Karanténa). Cením si naprosto dokonalé atmosféry, zprvu jsem vážně pochyboval, že by se nevinné natáčení reportáže u hasičského sboru mohlo zvrhnout v noční můru. A ejhle, stačí jeden telefon a vás ani nenapadne, že dnes budete utíkat a skrývat se před posedlými (škoda, že ne nemrtvými :(). Jižanský temperament sem výborně pasuje a podle mě se postavy chovali naprosto reálně a přirozeně, žádné "tady se rozdělíme" nebo "půjdu se tam sám podívat" (snad kromě scény, kdy se Pablo díval kamerou na půdu, za jeho zvědavost bych ho pleskl přes ruce :D). Stále nemohu zapomenout na záběr, kdy je už celý dům zamořen a Pablo se dívá kamerou přes zabrádlí do nižších pater. Je to jak záblesk ze zlého snu, kdy se po schodech k vám řítí krvežíznivé zrůdy a vy nemáte kam utéct. REC můžu vřele doporučit, ale proboha, nekažte si zážitek tím, že prvně shlédnete Karanténu, tedy nevydařenou kopii RECu!!!

Ve filmu je nepsaným pravidlem, že každý následující díl je aspoň o stupeň horší než ten předchozí. Vzpomeňme si, kolikrát jsme po shlédnutí pokračování, na které jsme se hrozně těšili, pronesli: "Není to už takové, jako první díl." Ne tak Ip man 2. Příběh není možná tak strhující a naléhavý jako v případě prvního dílu, avšak akčnost, efekty, charaktery, hudba atp. to plně vynahrazují. Možná bych trochu pozměnil ten boj na stole, kdy se mi zdálo, že film sklouzl k té dnešní moderní podobě bojů, kde postavám pomalu narůstají křídla, jak umí provádět různý akrobatický kousky. Nicméně, finální zápas s Twisterem je úžasným vyvrcholením filmu. Je to poprvé, kde Ip man nemá tak jasnou převahu nad svým soupeřem. Oba dva bojovníci využijí maximum svých schopností (box vs wing chun), aby toho druhého pokořili a vůbec se nedrží zpátky. Samozřejmě, dá se představit i konfrontace zajímavějších stylů, jako wing chun vs muai thai, ale box byl v té době aktuální a podle mě nanejvýš reálný (vždyť co jiného na západě za styl znali). Soundtrack k boji je vynikající a rád si ho poslechnu i bez filmu. Dojal mě i konec, kde se objeví malý Bruce Lee, chlapec uměl zahrát jeho typická gesta bravurně.

Nevěřil jsem, že se v dnešní době ještě může natočit skutečně kvalitní kung-fu film, který by byl aspoň zpoloviny dobrý jako ty Bruce Leeovy. Film Ip man mě vyvedl z omylu. Koneckonců, je to jeho učitel, a nebýt Ip mana, nezrodila by se ani legenda jménem Bruce Lee. Pominu-li filmy Bruce, starý dobrý old-school kung-fu typu 36.komnata Shaolin, Nepřemožitelný shaolin atd., nebo filmy, které se staly kultovkami (Krvavý sport, Karate Tiger, Kickboxer), dlouhou dobu jsem v posledních deseti letech nenarazil na žádný kung-fu film, který by mě nadchl. Byl to samý Tygr a drak, Hrdina, Klan létajících dýk, ale všechny tyhle filmy byly pojaty až moc poeticky, chyběl mi ten starý bojový duch, starý souboje. Obávaný bojovník se částečně vrátil do starých kolejí. Až film Ip man mě doslova přibyl do křesla a já opět uvěřil, že i dnes se umí kung-fu filmy ještě točit. Souboje s deseti černými pásky nebo s japonským generálem hovoří za vše. Rozhodně bych se nebál tvrdit, že Ip man je nejlepším filmem s bojovou tématikou posledního desetiletí.

Další velmi chytlavý Leeův snímek, tentokrát se chce pomstít vrahům svého učitele. Souboje jsou ohromující, určitě nejlepší je ten v Dojo, kde se s jeho rukama a nohama pozdraví snad dvacítka Japonců. V Pěsti plné hněvu Bruce poprvé používá v boji i své hlasivky a jeho řev je prostě nezapomenutelný (což mi velice chybělo ve Velkém šéfovi v kantonské verzi). Zároveň se zde objeví i jeho pověstné nunchaku.

Odvažuji se tvrdit, že tenhle film jsem za svůj život viděl nejvíckrát. A není divu - Bruce Lee, coby mistr bojových umění a zakladatel Jeet Kune Do, herec, režisér, filozof, průkopník v mnoha oblastech a můj oblíbenec, dokáže učarovat i v přes třicet let starém snímku. Souboje jsou na tu dobu neuvěřitelné, jen si to zkuste porovnat s jiným filmem stejného druhu a ve stejnou dobu a uvidíte ten markantní rozdíl. Dokonce bych řekl, že ony souboje jsou mnohem reálnější než spousta dnešních, kde se dává důraz na to, aby to dobře vypadalo a ne, aby to fungovalo. U boje s Chuckem Norrisem vidíte tu jednoduchost, ale zároveň účinnost, výbušnost a reálnost. Je to nejlepší bojová scéna, jakou jsem zatím viděl.

Trochu nechápu, proč se to překládá jako Rváčův deník. Jim Carrol se ve filmu zase tolik nerval, nazval bych to tak, kdyby byl příběh vyprávěn z pohledu jeho kámoše Mickeyho. Tento film znám už dlouho a vždy na mě velmi zapůsobil. Minimálně po výchovné stránce. S těžkým srdcem pak myslím na to, že to tak skutečně chodí. Byl to první film s Dicapriem, který jsem viděl. Od té doby, nehledě na Titanic, Co žere Gilberta Grapea, Pláž nebo Počátek jej hodnotím za kvalitního herce. Vždycky se otřesu (v dobrém slova smyslu), když vidím, jak přesvědčivě hraje absťák v bytě u Reggieho. Rozhodně bych tento film doporučil všem teenagerům, kteří rádi "experimentují".

"Přichází, aby tě dostali, Barbaro..." Podle mě legendární věta z filmu, na který jsem se jako malý capart díval tajně zpoza sedačky a s vykulenýma očima jsem hypnotizoval televizní obrazovku, na které se potáceli divní lidé s divnými obličeji. Ty strašidelné obličeje mě potom vítaly v nočních můrách, které se někdy vrátí ještě dnes.:) Dle mého názoru je tento kousek nejvydařenějším zombie-hororem a remakem vůbec. Jen si zkusme spočítat, kolik remaků se vyrovanlo či dokonce předčilo originály - snad co bych na prstech jedné ruky spočítal. Je pravda, že NotLD z roku 1968 mělo tísnivější atmosféru, kterou remake nahradil akční atmosférou, ale v tomto případě to vůbec nevadilo. Barbara se nekrčí bezmocně v koutech, naopak umí vzít věci pevně do svých rukou podobně jako sympaťák Ben (který je v podání Tony Todda vynikající). Masky jsou bezkonkureční, děsivé, správně zombiovské - lepší najdeme snad jen v Thrilleru od M. Jacksona.:) Možná je můj náhled na tento remake deformovaný tím, že jsem ho shlédl dříve než originál, ale podle mě je NotLD z devadesátých let lepší než ten ze šedesátých. Jasně, originál patří mezi klasiku a kdyby ho nebylo, tak ani žádný remake nevznikne. Tak či tak se oba bratříčci zapíšou zlatým písmem do "Nej zombie-hororů", které kdy byly natočeny.