Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Krimi
  • Horor

Recenze (104)

plakát

Po bouři (2016) 

Tenhle režisér už ve Zlodějích dokázal, že z banality dokáže vykřesat příběh a dokáže vyvinout tah na branku v posledních minutách. Skutečně subtilní drama.

plakát

Had (2021) (seriál) 

Blbej zvuk = všechno zní jak v jedné místnosti, nehledě na prostředí. Blbá výprava = paruky hlavních hrdinů, co jim vzadu trčí, když skloní hlavu, jsou tak pro ochotníky. Blbej střih = žádný budování napětí, je to jak reklama na puding.

plakát

Země nomádů (2020) 

Jsem fanouškem "subtilních dramat" se společenským přesahem (Ztraceno v překladu, Šťastný Lazzaro, Western, Hedi, Toni Erdmann, Zloději, Po bouři). Film Jezdec stejné autorky mě nadchnul a těšil jsem se na Nomády. Subtilní to bylo, ale taky ten film mohl trvat deset minut nebo 7 hodin a bylo by to pořád stejný. Drama, pod který patří komedie i tragédie, má jasný parametry. Tím prvním je hrdina, jako vždy báječná a herectví oddaná Frances McDormand tento požadavek naplnila, tím dalším je konflikt, zápletka a východisko. No a tady se mi to celý zdá být nenaplněný. Jako obraz současné (nejen) americké společnosti je to parádní, má to atmosféru. Ale NENÍ TO DRAMA, ANI SUBTILNÍ DRAMA! A neberte mě za slovo. Zápletka a konflikt můžu být úplně prostinké a k východisku stačí třeba jen pohled do dáli, ale tady nebylo nic z toho. Je to polodokumentarní časosběr na ose hrdinčina životního bilancování. Nicméně, ať nenadávám, výpovědní hodnota tohodle filmu je vysoká a Oscara si mezi tím průměrem určitě zaslouží. Ale klidně to celý mohlo být o polovin kratší

plakát

Tři muži a nemluvně (1987) 

Tenhle odpočinkovej rodinnej film žeru jen a proto, že jsem se zamiloval do toho jejich vymazlenýho 80kovýho bytu a těch stylovejch hadrů.

plakát

Hrob světlušek (1988) 

Druhou půli filmu se mi pořád v mysli vnucovalo srovnání s Nabarveným ptáčetem (dětský hrdina se sám protlouká světem dospělých během války). Zatímco se Marhoul rádoby umělecky exhibuje v nekonečně nudných "syrových" scénách, zaplněných neživotnýma postavama, stačí Hrobu světlušek pár drobných náznaků a už musíte hledat kapesníky na slzopády a říkáte si, to snad není možný, chudáci děcka.

plakát

Ať žije svoboda (2013) 

Celou dobu jsem přemýšlel, co by z týhle jednoduchý zápletky vytlačili v Halivúdu. Naštěstí se Robeerto Andó nenechal vtáhnout do lákavýho světa poučování a taškařic. Vznikla tak zábavná a zároveň rafinovaná (především v textexh) hříčka o záměně identity, o věc důležitých a nedůležitých a o tom, jak by to bylo fajn, kdyby politici nemleli prázdný fráze, ale padlay z nich promyšlený souvětí.

plakát

Tři srdce (2014) 

Tenhle film bych si rád přečetl. Rezie bohužel neudržela vypjatý scény, aniž by je neprostřihala, takže jinak výborní herci působí někdy křečovitě (zkuste si sami zahrát srdcervoucí pláč 10x za sebou, jen aby rejža měl ty nejlepší záběry). Plus ta hudba patřila spíš do nějakýho špionážního filmu. Scénář výbornej, herci taky.

plakát

Nabarvené ptáče (2019) 

Ta třetí je za počin. Když odmyslím nádhernou kameru, tak tu najednou zbyde překvapivě nekreativní režie. Herci jsou vedení jen po jedný výrazový lince: tvář se co nejzoufaleji - vlastně nikdo nevyniká, všechno je takový šedý; scénář je tlačenej salámovou metodou od deseti k pěti.... Ale, na tu nudu, co se nám ti točí, je to vykročení. Taky oceňuju snahu vytvoření momentů, který českým filmům zoufale chybí: zastavení okamžiku bez roztěkanýho střihu, intimní pohled do duše postav, nejít po vkusu diváků, nevysvětlovat vše jak blbům. Prostě by to ještě chtělo zapojit osobitost a místo manažera, kterej umí sehnat peníze a kvalitní team, už zbývá objevit v sobě opradovýho umělce.

plakát

Vykopávky (2021) 

Mist Ralph Fiennes je velkej herec. A jak se to pozná? Kromě toho, že netlačí na pilu, nehraje "na kameru" a nepředvádí se, dokáže v celé druhé třetině filmu hrát absolutně ukázněně druhý housle a jenom držet bedýnky s hlínou někde v zadním plánu. Jinak příjemnej film pro romantiky, příjemnou kamerou a neokoukanejma šikovenjma hercema. Ve svým žánru špičková podívaná.

plakát

Nepohodlný (2005) 

První půlka začala slibně, druhá už jen rozmazává klišé o zlých farmaceutických korporacích a dobrotivých afričanech na pokraji hladomoru. Neříkám, že v reálu to rak není, ale scénář je v tmhle nerafinovaný a dost zjednodušující, takže odhalení padoucha je mi fuk. No a milostnej manželskej vztah hlavních postav ten příběh prostě neutáhl. Druhou hvězdičku jsem dal hlavně za režii Města bohů, haha.