KlonyIlony

Musím říct, že jsem se u filmu dobře bavil, scénář je ale achilovou patou filmu, což by v duchařském příběhu zásadní nedostatek - kromě napětí je příběh asi to hlavní, co od takového druhu filmu člověk očekává. Pokud příběh nepřináší žádné rozuzlení ale spíš další otázky, silně to zkazí dojem. Nejen co do příběhu, ale i co do atmosféry zaostává za "jedničkou", mou oblíbenou postavu hippísácké vědmy, kterou hrála v jedničce Shu Qi, zde nenajdeme. U filmu jsem se bavil až do konce, hodnotím vysoko i přes slabý příběh.

Typický nostalgický film o tom, jak to kdysi bylo v maloměstě (zde asi v rybářské vesnici). Nostalgii vyvolávající intertextualita v rámci hongkongské kinematografie - trochu alá Bio Ráj. Zábavný, ale trošku prvoplánový.

Dost efektní video zachycující souboj sprejerského fantomase a čističe pomalovaných zdí. YT:http://www.youtube.com/watch?v=gsyMiTx_CF8&feature=player_embedded#!

Šanghajské prázdniny (Shanghai jiaqi) mají dost rysů pozdějších filmů režisérky Ann Hui. Stejně jako v "The Postmodern Life of My Aunt" (TPLOMA) a "The Way We Are" zde figuruje vztah mezi mladistvých a člověkem starší generace. Narativně je to film přímočarý, tedy dost odlišný od TPLOMA, bližší komornějšímu "The Way We Are" (i když tam se možná o žádném "příběhu" mluvit nedá). Děj je zasazený do Šanghaje (stejně jako TPLOMA), tematizuje rozpor mezi generacemi a kulturami - kapitalistickou Amerikou, odkud přijíždí vnuk Tony, a socialistickou post-maovskou Čínou. Proměna Tonyho, který se vyrovná s životem v Šanghaji a nakonec si ji zamiluje, je sice trochu triviální ale uvěřitelná. Velké psychologické drama tento film není, ale je svým způsobem okouzlujícím pohledem na krize všedního dne podobně jako "The Way We Are".

Příklad nepochopeného filmu: někdo chce vidět horor a vybere si film, který moc horor není a pak ho hodnotí vzhledem k nedostatečné hororovosti. The Desert Inn totiž také má výrazné prvky romantického filmu/dramatu. Lokace ve které byl točen je naprosto skvělá - nemyslím, že byste něco podobného viděli v laciném hororu. Příběh sice není zvlášť originální, ale má šmrnc. Příběh vzniku filmu je zajímavý: výroba fantasy filmů je totiž v Číně cenzory omezována, je to proto jeden z mála čínských fantasy/duchařských filmů.

Zajímavý film, ve kterém se kombinují "mejnstrýmové" polohy s "aletrnativními". Námět ohrožení města atomovým útokem je hollywoodský až běda, postmodernistická konstrukce příběhu je ale někde úplně jinde. Člověk se po celou dobu neubrání otázce, jak je to vlastně myšleno...

Odpověď Hong Kongu Hollywoodu. Film zaujme těžkou de-lokalizací: město, ve kterém se děj odehrává, je gothamovsky imaginární, žádné hongkongské nudlárny a herny. Vedle imaginárního města je zde paralelní svět ukrytý pod poklopem kanálu, ve kterém příšerný eunuch na způsob zajatých lidí v Matrixu pěstuje budoucí císaře dynastie Ming, kterou hodlá znovunastolit. Tři osobité hrdinky, které jsou od dětství svázýny osobními pouty, se z různých důvodů snaží zachránit děti a zničit příšerného eunucha. Film vyniká skvělou akcí a je celkem originálním zpracováním superhrdinského tématu, i když je třeba podotknout, že trojce žen není uplně "supermanovsky" superhrdinská, jde spíš o crossover mezi americkými superhrdiny a kungfu mistry.

Tento film bude možná někdy spolu s dalšími filmy Xu Anhua pasován na stěžejní dílo feministické kinematografie. Emancipovaná žena bojující bitvy na několika frontách - ve svém povolání drogové policistky, v partnerském vztahu, v roli matky... zaběhlé genderové role se v jejím životě komletně rozpadají. Člověku skoro připomene "Hrdinku" z filmu King Hua Dotek zenu, při jehož produkci Xu Anhua asistovala, a ze kterého možná čerpala inspiraci pro své veskrze feministicky orientované životní dílo. Příběh je zajímavě strukturován, po záměrně všední úvodní části je zpětně vylíčen život "hrdinky", nakonec se osudy všech hlavních postav spojí (musím říct, že z hlediska narativu mi některé Xuiny filmy přišly příliš šroubovité, Yu Guanyin je ale narativně dost povedený). Krásný je taky kontrast mezi lokacemi: "pozápadnělý" Peking stojí v ostrém protikladu k zapadlým městum v jihočínském Yunnanu - neosobní tvář globální civilizace vz. dojemná krása lokalismu. Z hlediska žánru jeYu Guanyin na pomezí dramatu, romantiky a trilleru (některé scény holt nejsou "dramatické", ale skutečně "trillerové"). Co se mě týče - tento film má vše, co má dobrý film mít.

Snůška filozofických průpovídek, nikam nevedoucích úvah o smyslu života, lamentací and materiálním nedostatkem v typickém Hartleyově podání.

Hodně "národní" film, i když kromě historie a japonských reálií v něm je hodně univerzálního a člověčího - dojemná láska mladé dívky - prostitutky k vdovci Akagimu, patetická víra Akagiho v přínos japonského imperialismu asijským zemím a naděje ve vítězství Japonců až do úplné prohry (Akagi totiž nevidí jinou možnost, než v tyto věci věřit, protože má syna na frontě), Akagiho pokorné přijetí životního poslání jako doktora v malém městečku, jeho boj s byrokracií,... Film je natočený skvěle, iluze "dobovosti" je dokonalá.