KlonyIlony

Nevýslovně geniální. Osamu Tezuka je snad ještě větší král animace, než jeho vzor Walt Disney. Na rozdíl od něj totiž Tezuka vyzkoušel mnoho cest - Astroboy se od jeho krátkých experimentálních filmů liší jako nebe a dudy. Muramasu bych popsal jako samurajskou - zenovou baldu, nebo spíš koanu. Konec je opakováním začátku, což by mohla být alegorie karmického koloběhu.

funkční link: http://www.youtube.com/watch?v=gRNmgt3AeY0

Kdo v Labirintu lží nerozpoznal dobrý film, by si měl zajít k doktorovi. Mametovi scénáře se co do napínavosti a složitosti vyrovnají trillerům jako je Memento nebo Pi. Režisérsky je Labirint lží, stejně jako ostatní Mametovi filmy, velmi originálně pojatý: film, který začíná v docela obyčejném "filmovém" módu, postupně tím, jak příběh začíná mít spád, dostává do stále stylizovanější, "divadelní" polohy, čímž režisér podtrhuje pocit z monstrozity spiknutí (tím, jak vše do sebe skoro fatalisticky zapadá - jako v nějaké řecké tragédii), jehož obětí se stal matematik Joe, který vynalezl jakýsi zázračný algoritmus pro obchodování na burze. Například když na začátku filmu Joeova sektretářka stále opakuje, že nikdo není takovým, jakým se zdá, všechno dokládá argumenty a její tvrzení vyznívají jako banální průpovídka. Na konci filmu, když už je jasné, že ani ona není tím, čím se zdála, tuto větu pronáší v kontextu prapodivně stylizovanéhých dialogů (Mametovi dialogy jsou dokonce nazývány Mamet speech), které vyznívají skoro jako proslov chóru v antické řecké hře, čímž se její smysl ukazuje v celém svém rozsahu a závažnosti. Postavy, které jsou zdánlivě přítomné jen náhodou, se ukáží jako nastrčené; Mametovo mistrovství spočívá v tom, že dokáže na začátku vytvořit iluzi lehkosti a nahodilosti, která se později totálně rozpadne. O Mametově mise-en-scène se říká, že v nich nejsou skoro žádné náhodné prvky. To platí i pro Labirint lží: např. v závěrečné scéně se z náhodně přichomýtlých japonských turistů se ve stylu deus ex machina vyklubají speciální agenti. Spiknutí, na kterém se podílí skoro všechny, zpočátku zdánlivě náhodou přítomné postavy, je na konci dokonale rozkryto; policie zadrží pachatele. Myslím, že hodnocení 88% na Rotten Tomatoes je daleko adekvátnější, než celkové hodnocení na CSFD.

Earl, kterého hraje Broadbent, je učiněný Kopfrkingl skřížený s Romanem Jochem na steroidech (lol). Leigh udělal odbočku od svého zájmu o nižší střední třídu ke grotesce o dekadentním elitáři. Největší síla je v postupném odhalování earlova perverzního myšlení, které je ve výsledku svou zvrhlostí naprosto šokující a absurdní. Tečka za groteskou je prohlášení earla po odběhnutí závěrečných titulků, že chce, aby film byl zveřejněn v případě, že se mu něco stane.

The Birth of the Goalie of the 2001 F.A. Final rozhodně stojí za shlédnutí. Probation má dost překvapivou pointu. YOUTUBE: The Birth of the Goalie of the 2001 F.A. Final http://www.youtube.com/watch?v=azqZrefQT1Y&feature=related Old Chums http://www.youtube.com/watch?v=-CcuJdoCRJs&feature=relmfu Probation http://www.youtube.com/watch?v=Pep17HK6ue0&feature=related A Light Snack http://www.youtube.com/watch?v=4ejRXldBVoA&feature=related Afternoon http://www.youtube.com/watch?v=TcJoj7b5fnc&feature=related

U filmu oceněném Oscarem je asi zbytečné se rozepisovat o jeho vnější stránce (herecké výkony, technické provedení), spíš je zajímavé hodnotit obsah; v případě filmové interpretace etnického, náboženského, nacionálního atd. konfliktu hlavně politický podtext. Na začátek je třeba říct, že se film tváří, že chce podávat vyvážený pohled na věc, a do jisté míry reprezentace Izraelců a Palestinců je symetrická: postavičky v Hummus Hut i v Kosher King jsou mají dost podobné tunelové vidění, nevidí za zájmy své skupiny, a je to jen díky nebeské lásce izraelského vojáka, který stojí na stráži v chechkpointu na okupovaném území, a arabské prodavačky v bistru, že se dokáží alespoň na chvíli odpoutat od své omezené perspektivy. Pohled na Palestince i na Izraelce je karikaturní, je jim atribuována spousta stereotypních charakteristik. Je tedy jasné, že film není proizraelským agitpropem, a že je určen spíš liberálně uvažujícímu západnímu publiku, a ne izraelským ultranacionalistům. V jednom ohledu je ale symetrie narušená: jídlo v Hummus Hut má názvy zhruba jako "hummus pro sebevražedné atentátníky", "hummus pro odpalovače raket" apod.. Izraelský ekvivalent těchto zesměšňujících názvů ale nenajdeme, i když by se daly najít celkem snadno - název by jednoduše obsahoval slovní spojení jako "buldozerování palestinských domů", "útoky fosforem" apod. Film je vtipný, politicky nekorektní, ale bohužel (skrytě) neférový. ONLINE: http://video.google.com/videoplay?docid=8860670051621711477

Jaká je tedy Wongova prvotina? - je to překvapivě vyzrálý film, i když Wongův originální styl je zde jenom v zárodcích. Wong gok ka moon ještě není úplně "artový", zapadá do žánrů akční triller, nejspíš je dost ovlivněný Johnem Wuem - to ale vůbec neznamená že je banální. Celkově má realističtější charakter, je zde méně vizuální stylizace, než v pozdějších filmech, postavy nejsou tolik opředeny magickou aurou - maldý Andy Lau ale samo sebou oplývá osobním kouzlem. Tento film, myslím, osloví každého, nejen Wongovy fanoušky.

Překvapuje vás, že Li Tianlu ("loutkař") byl proutník, řetězový kuřák, že vystupoval jako herec v čínské opeře, nebo že dělal propagandistické loutkové hry pro japonské okupanty? Pokud ne, tak možná u vás hodnocení bude nižší... ale ne o moc - Li Tianluův život byl skutečně fascinující a Hou Xiaoxian mu tímto filmovým dílem vzdává hold. Xi meng ren sheng je biografický film, scény z protagonistova života jsou jeho vyprávěním občas přerušeny, občas filmový text přímo komentuje. Filmová interpretace života jednoho neobyčejného člověka určitě není lehká věc. Film není jednoduchý, při některých scénách není hned jasné, jak zapadají do příběhu, divák je nucen děj tak trochu rekonstruovat sám pro sebe. K tomu připočtěme režisérův hodně obrazový vizuální styl, dlouhé záběry, rozvláčnost některých scén. Co se tím Houovi podařilo, je zachytit dávno ztracený svět, v němž poetično mělo lidských myslích a srdcích hlavní místo - co jiného může vysvětli to, že kvůli věštbě Li Tianlu svého otce oslovoval celý život (i nad smrtelným ložem) strýci, že svoji přítelkyni (jistá bordel-madame) léčil přikládáním rozřezaných žab na obličej, nebo koneckonců že celý život strávil s loutkami a že sepsal stovky her?

Youtube: http://www.youtube.com/watch?v=TlrcsUoP_n4

V tomto ranném Caiově počinu lze rozpoznat typické rysy jeho zralejší tvorby, která podle mého stále více směřovala k estetickému fomalismu (hlavně Tvář). RNB je film především o odcizení, o neschopnosti vyrovnat se s životní situací, je výpovědí o jednotlivcí v podmínkách modernity. Jsou v něm přítomny oblíbené Caiovy vizuální motivy, které použil např. i ve filmu Díra: brouci, zatopené byty s kachličovými podlahami, lidé v intimních situacích (oblečení pouze ve slipech apod.). Spousta scén zachycuje protagonisty v melancholickém rozpoložení, civějící před sebe, do stopu, čekající, opuštěné; v trapných či nemístných situacích - při onanování, opilá trojce v hodinovém hotelu. Opresivní, nehnutá, melancholická atmosféra prostoru bytů a hotelů kontrastuje se záběry frekventovaných ulic, stánků se svítivými nápisy na nočních trzích, blikáním a zvuky automatů v hernách. Tento vizuální kontrast podle mého vyjadřuje myšlenku odcizení dost sugestuvně: protagonisti neví co se sebou, proto hledají únik v ruchu ulic a heren. Příběh je o dvou zlodějíčcích (Azi, Abing, kteří vykrádají automaty - v pouličním živitě sice umí chodit, ale jejich štěstí je vratké; a o mladistvém outsiderovi Xaiokangovi, který si - možná ve snaze napodobit domiantního Aziho - zadělává na problém. Xiao Kanga žárlí na Aziho, který má poměr s Akui. Vztah mezi Azi a Akui je složitý, oba balancují mezi sblížením a odcizením, nakonec ale k sobě najdou cestu. Xiaokang se odcizuje rodičům, postupně s k nimi uzavírá cestu, ztratí naději na sblížení se s Akui; v poslední scéně sedí před zvonícím telefonem v jakési seznamovací kanceláři a nedokáže se odhodlat ho zvednout. Co znamená, že jej nezvedl? větší odcizení, nebo nalezení nové rovnováhy a odhodlanosti? Film není oslavou ztráty smyslu, je reflexí nad vykořeněním jedinců v podmínkách modernity, která prozrazuje autorův kritický postoj. V tomto smyslu je spíš modernistický, než postmodernistický. V tom se RNB podle mého liší od jeho pozdějších (či pozdních) filmů.