KlonyIlony

Jak dost dobře vychválit film, který nelze přechválit? Pro pochopení filmu je možná nejlepší jej zasadit do kontextu, ve kterém vznikl. King Hu tímto filmem kriticky vystoupil proti zavedenému stylu ve wuxia (bojovnických) filmech, které v 60. letech produkovala hongkongská studia. Tyto filmy byly plné magie a nadpřirozena, proti čemuž Hu reagoval novým stylem historicistického wuxia; právě v tomto spočívalo Huovo mistrovství (Mě osobně magie, kterou později opět zpopularizoval např. Tsui Hark, ve wuxia filmech nevadí, příkladem takového filmu vysoké kvality může být „Bojovníci z hory Zu“.). Hu byl v tomto ohledu inovátor žánru, který inspiruje režiséry wuxia dodnes. Dotek zenu se lehce inspiruje povídkou čínského spisovatele Pu Songlinga, hlavním postavou není machistický hromotluk, ale neúspěšný umělec a literát; hrdinství zosobňuje mladá, energická žena–bojovnice (od toho i původní název Xianu), která i přes své schopnosti neztrácí nic ze své ženskosti. Druhá jmenovaná postava se stala prototypem žánru. Kromě světa bojového umění je ve filmu obsažen – jak napovídá již název – svět zenového (v Číně chanového) buddhismu. Prvek tajemna ve filmu tedy netvoří magie ale náboženství, za hranici reality film zajde jen lehkým „dotekem zenu“. Kromě buddhistických motivů je film „zenový“ i po vizuální stránce; střih akčních scén záměrně pracuje s chybami, kterými chtěl Hu přinést obraz blíže divákovi: “Diváci sami jsou kamerou. Nechci, aby diváci seděli a dívali se, chci, aby byli v pohybu.” Vidět tento film je skutečně kulturním zážitkem, který se vyrovná klasikým historickým eposům západní kinematografie (řekněme Vláčilovo Údolí včel), nebo (o dost známějším) klasickým japonským historickým filmům (Kurosawa).

Nepovedená variace na Hitchcockovi Ptáky? (lol) Film sice není úplně béčkový: najde se pár pěkných záběrů na (možná) hitorickou pevnost, kostýmy docela zapadají do imaginárního světa wuxia (až na toho robota z plakátu), režie není úplný propadák; jinak si od něj moc neslibujte. Zápletka je naproto bizardní, nezajímavá; většína děje probíhá v katakombách, kde se schovává parta bojovníků, kteří jsou hororovým způsobem ohrožováni motýly. Dostaví se další bojovníci (kromě katakomb zde motýli i lidi lezou i větracími průduchy), kteří mají s předem zmíněnými nevyřízené účty, nakonec se vše vyřeší bitkou mezi dvěma (nechápu proč) znepřátelenými bojovníky; do bitky se přidá "zaklínač motýlů"; obě méně symapatické a charakterní postavy v bitce najdou svoji smrt. Během bitky zemře i jediná postava z filmu, kterou jsem si oblíbil - bojovnice v zelené róbě, která umí zacházet s lany jako Spiderman s pavučinou. Zabije ji dynamitem naložená vrána... to už mluví samo pro sebe. Ještě že Tsuie nechali v Hong Kongu natáčet dál. Skvost jako jsou "Bojovníci z hory Zu" (ne remake), nebo srdcový film Tenkrát v Číně by si nikdo neměl nechat ujít. Die ban ale vážně není dobrý film.

Curtisův nový seriál dává mnoho námětů k přemýšlení – druhá epizoda např. pojednává o tom, jak na základě teorie o rovnováze ekosystému elitní think-tank Club of Rome došel k závěru, že dojde k celosvětovému ekologickému kolapsu na začátku 20. století; teze o povaze ekosysému (tedy že „ekosystém“ není dynamický systém; příroda se vyvíjí chaoticky) mají sami o sobě závažné implikace; Curtis v seriálu taky mistrně načrtl intelektuální historii posledního staletí – nebo řekl bych spíš její temnou stránku (Curtis, jak známo, se věnoval i dopadům myšlenek Freuda a neokonzervativců); Curtisovy jde o to ukázat, jak tyto (zřejmě chybné) představy o „ekosystému“, lidské přirozenosti etc. ovlivňují a formují naši společnost. 1. epizoda je hlavně o dopadu myšlenek filozofky extrémního individualismu (nazvané objektivismus) Ayn Randové, jimiž se inspirovali teoretici (či vizionáři) internetové utopie a vládní činitelé odpovědní za politickou ekonomii (bývalý ředilet FED Allan Greenspan v mládí patřil do jakéhosi okultního kroužku kolem Randové). Ve 3.dílu Curtis mimo jiné představuje životní příběh biologa Richarda Dawkinse, který byl schopen teoreticky ukázat, že lidé fungují jako stroje na přenášení genů, a jsou proto "naprogramovaní" k egoismu nenávisti druhých. Toto "zjištění" jej prakticky dovedlo k šílenství a sebevraždě. Myslím, že Curtis tímto filmem chtěl ukázat, jak se chápání přírody a nás samých jako mechanismu promítlo v přístupu k životu. Jeho pojetí je z principu příliš idealistické, je však přínosné o těchto tématech přemýšlet. Curtis rozhodně odvedl skvělou práci v osvětlování klíčových intelektuálních problémů dneška.

"Hostinec U Dračí brány" (龙门客栈) je příkaldem kvalitního počinu, který zapadl (alespoň na západě) mezi žánrově podobnými filmy (řekněme japonskými samurajovkami a spaghetti - westerny). Jako v každém čínském filmu o hrdinech je akce okořeněná trochou magie (čili trocha létání a chytání vrhacích nožů do jídelních hůlek), celkově ale fantastický element realitu nepřehlušuje úplně - v tom je, dá se říct, podobný jiným typům hrdinských filmů (samurajovky jsou v tomto ohledu asi nejrealističtější). Divák se může těšit na obrazovou výpravnost a dobré herce. King Hu je určitě stejně velkým mistrem hrdinského filmu jako Kurosawa Akira.

Suk san: San Suk saan geen hap je triumf hongkongské kinematografie. Tsui Hark se tímto počinem u mě zapsal jako skutečný umělec. Film dává nový život tradiční čínské estetice. Slova tradiční bych viděl jako stěžejní - Tsui čerpá nejen z literatury wuxia, které se rozvíjela ještě v 19. století, a i po něm byla stíále živelná (např. Jin Yong), ale i z tradice buddhistických legend, které byly na vrcholu – alespoň v populární literatuře - někdy před rokem 1000 (možná kromě populárního Putování na západ). Nejde tedy pouze jenom o pozdější typ wuxia, ve kterém rytíři mají nadpřirozené schopnosti, ale o vyprávění o nadpřirozeném světě polobohů, buddhistických světců apod. Příběh o střetu dobra se zlem matafyzického ražení; našlo by se pár paralel s Pánem prstenů: obyčejný člověk je pověřen úkolem zachránit svět, kvůli záchraně světa musí podniknout putování do neznáma, zlé síly transformují kladné charaktery na záporné. Vizuální stránka je naprosto skvělá. Obdivuhodná práce z předdigitálné éry; její fantastičnost si nezadá s fantastičností příběhu. 100% kultovní film, který si zaslouží pozornost nejen od několik cinefilů a sinofilů.

Kdo od Xianggang zhizao zprvu čeká gangsterské jiangu bude ze začátku trochu zmaten, protože je spíš o “ztracených dětech”, než o typických mafiánech. Místo přestřelek se divák dočká realistického pohledu na život hongkongské společnosti, který je při pohldeu z vnějšku samá banka a butik, ale v němž triády hrají stále důležitou roli (členské základny jdou prý do stovek tisíců; situace je pochopitelně jiná, než v 70. letech, kdy byl HK světovou metropolí heroinu). Nosným tématem je situace dívky, která ptřebuje transpantaci orgánů, čehož jsem se nejdřív lekl, Chen Fruit z toho ale dokázal vytěžit maximum a nesklouzl do povrchnosti a patosu. Alespoň pro mě byl dost emotivní. V závěru dojde i na střílení, ovšem ve velice nethrillrovém podání. Film je skutečně mistrovským dílem, jednotlivé postavy a scény nezapomenutelné. Z hlediska hodnocení to vidím skoro na maximum.

Leigh je génius, který umí z tříhvězdičkového námětu udělat skvělý čtyřhvězdičkový film (lol). Příběh má dvě hlavní linie; první, zasazená v "rálném čase", je o setkání dvou dam, které se neviděly od studentských časů; druhá je o jejich poměrně zhulené minulosti. Přítomnost s minulostí k sobě stojí v dost výrazném, trochu i legračním kontrastu; zavane trocha nostalgie nad uteklým idealistickým mládím, které dalo místo fádní, dospělácké realitě. Na rozdíl od minulosti už dámy nemají tiky a emoční výbuchy; legrační jsou episody, ve ketrých se nahodně setkají se známými z minulosti, kteří působí stejně směšně konformě jako ony. Zub času nechal stopy na všech, jeden z jejich býválé party se ale s minulostí nedovedl vyrovant... Nepovrchní psychologické drama se skvělými hereckými výkony - výborný film.

První dojem z filmu je jeho vizuální stránka, která místy působí, jako videoklip od Prodigy; vizuální expresivnost skvěle dotváří expresionistický narativ. Hlavní hrdina je sice mafiózní zabiják, prostředí triád je ale jenom kdesi v pozadí, zapadlé do celkové atmosféry Hong Kongu (nudlárny, mafiózové hrající mahjong, neonové nápisy, přelidněná kondomínia, prádelní šňůry,...); film lze charakterizovat jako milostný či psychologický. Zabiják má velmi půvabnou a záhadnou "pracovní" partnerku, která je halvním enigmatickým elementem: skoro nemluví, masturbuje, touží po zabijákovi, je předmětem jeho tuh. Kromě romantična a enigmatična mí film i komediální aspekt (hongkongský background se nazapře), o který se stará potrhlý Taiwanec, který i přes svůj duchaplný vzhled a pěknou tvářičku je pořád tak trochu za blázna a třetí kolo u vozu, ašak na konec.... Film není nic pro milovníky "velkých narativů" a "vyřešených konců". Postmoderní fajnšmekr si na něm ale zgustne.

Tento film není radno strkat do vyhraněné „škatulky“; je to originální, překvapivý mix hongkongské kungfu famtasmagorie s prvky nadpřirozena s filmem o záhadnu alá Šestý smysl, který je vizuálním podáním a výpravou (zasazením do konkrétního kontextu) posunutý někam blíž běžným „realistickým“ filmům, a k tomu všemu docela inteligentně v posmodernistickém duchu tematizuje fatalistický pohled buddhismu na život. Hlavním postavou - spíš superhrdinou - je odpadlý „šaolinský“ mnich hraný Andym Lauem v gumovém svalovém obleku - Big/Daai chek liu (napadá mě vtipný překlad Hromotluk nebo Valibuk, překlad filmu by potom mohl znít naprosto vyhroceně: Inteligentní hromoluk), který “vidí karmu”. Big se protlouká Hong Kongem, kde se sblíží se slečnou Lee (Lee je policistka, která ho zatkne při stryptýzu), která má problematickou karmu a je jí souzeno zemřít. Big prožívá duchovní zápas, ne snad, že by chtěl Lee(ovou) nutně dosta do postele, spíš s ní má soucit, deptá jej nezvratnost koloběhu karmy, kterou nezastaví ani superhrdina. V závěru se film odpoutá od reality totálně, přejde do jakéhosi nevyřčeného (rozuměj neobjasněného) mystična. Na filmu mi připadá zajímavý hlavní hrdina – dal by se označit za crossover mezi typickým komixovým hrdinou na způsob Batmana (osamělý bojovník, který je nad “obyčejnými lidmy”, ale zároveň s nimi stále sdílí “Dasein”) a čínským typem legendární postavy YOUXIA (svět jianghu nebo wuxia); výsledek by se dal nazvat „spirituální superhrdina“. Originálnost filmu bych ilustroval příkaladem jedné scény, ve které se ironizujícím způsobem filozofuje nad koloběhem karmy nad talířem masa při večeři (postmodernistická dekonstrukce metanarativu). Nemusíte být skalním příznivcem Johnnyho Toa, aby vás film oslovil svou neotřelostí.

Třetí díl diváka zavede do sféry vzpomínek, snů, iluzí, halucinací jediné přežívající hlavní postavy z předešlých dvou částí (narativ je ale velmi nechronologický, takže se zde jsou epizody s Yanem, Samem apod.). Po úspěšné eliminaci všech zlých i dobrých chlapů, kteří mu stáli v cestě se inspektor Ming chce sám stát “dobrým poldou”, ale siť kterou pracně splétal polapí i jeho. Mingova existenční krize mi v prvním díle přišla tochu plytká, ale po shlédnutí dalších dvou dílů bych řekl, že se jednalo o pouhou předehru – děj vás dokáže naprosto strhnout a zavěr zapůsobí jako poslední tah mistrova štětce na obrazu; jako domalování panenek na očích draka. Film rozkrývá souvislosti z předešlých dvou částí, je asi nejvíce epizodický. Hodnoceno zvlášť by u mě jednotlivé dily dostaly po čtyřech hvězdách, kumulativní efekt ake přesahuje součet zážitků z jednotlivých dílů trilogie. Celkově bych trilogii dal *****. Wai Keung Lau a Siu Fai Mak zplodili nového Kmotra.