Markussis

Upřímně musím říci, že arogantního a vševědoucího glosátora Dědečka v lásce nemám, a proto nemohu ani lépe hodnotit tento pořad.Ten člověk je mi prostě neuvěřitelně nesympatický, především nesnesu, že vidí pouze a jen sebe a ani tak moc nenaslouchá názorům a postojům druhých. A nezachrání to ani skutečnost, že občas v křesle zasednou zajímaví hosté.

Tento film je v prvé řadě velmi ambiciozní, ale to je, si myslím v naprostém pořádku, protože scénáristicky a herecky se mu nedá nic vytknout. Film je, ať už ve svém konceptu nebo v samotném řemeslném zpracování naprosto poctivě natočený, což skutečně dnes už není na denním pořádku. Film má jednu obrovskou výhodu a tou je především tématika, kterou se zabývá. Z uzkých mantinelů vytvořených zdmi věznic nakonec bohužel trochu očekávaně vykrystalizovalo něco čistého, něco přesahujícího. Film zajisté tuto svou možnost, kterou dostal díky tématice, kterou se zabývá, využil bezesporu na sto procent. Já si myslím, že ji však využil až moc okatě. Nebylo moc míst ve filmu, kde by mne něco výrazně překvapilo. A proto jako mnoho jiných zde jsem si začal klást otázku. Proč je tedy tento film nejlépe hodnocen? Myslím, že by to bylo na sáhodlouhý sociologický rozbor. Film je nezpochybnitelně velmi silný a možná jeden z nejpůsobivějších, které jsem kdy viděl. Jenomže to je bohužel vše, v čem je tento film výjimečný. Myslím, že na světě existuje mnoho filmů, které jsou daleko zajímavější. Možná jsou však na první pohled méně působivé a nejsou dělány pro tak široký okruh diváků. Já ovšem z prvním místem Vykoupení z věznicě Shawshank nesouhlasím. Nemůže se zkrátka rovnat daleko více jiným časem prověřeným klasikám dvacátého století.

Tento film je prostě jedna neuvěřitelná velká palba. Obdivuji a narážím především na scénář bez hluchých míst. Navíc jsem byl naprosto ohromen tím, jak způsob režie Martina Scorseseho tato hluchá místa eliminuje. Doopravdy ani na okamžik jsem se s tímto filmem nenudil. Méně akční začátek skvěle vyvažuje ta pravá, stylová mafiánská nálada. Všechny manýry těchto pochybných existencí jsou bez jakéhokoliv přehnaného patetismu zde dovedeny k absolutní dokonalosti. K typologii postav snad ne mnoho dodávat. Vynikající šéf v podání De nira, ďábelský hajzlík Joe Pesci a v uvozovkách klaďák Ray Liotta. Co víc chtít dostat od filmu, který nese přízvisko gangsterka? To už skutečně nevím, myslím, že jsou zde přítomny všechny potřebné filmařské ingredience. Martin Scorsese tímto svým epickým vyprávěním dosáhl na jeden ze svých režisérských vrcholů. Mám rád a uznávám i některá jeho díla z nového tisíciletí, ale myslím, že tato tématika, nejen v tomto filmu, mu umožnila svou genialitu předvést na filmovém plátnu v samotném základu jeho osobnosti. Zde je jeho rukopis velmi silný.

Bazén jsem viděl již mnohokrát a vždy se k němu znovu a rád vracím. Je to film, který je ve svém základu jednak z režisérského a také z hereckého hlediska perfektně odveden. S přihlédnutím na jednotlivé prvky, které se zde sešly a skvěle do sebe zapadly, je tento film unikátní. Začnu tím, že film má skvělý scénář, který vychází z užasné psychologickopatologické hry, kterou díky závisti spolu začali hrát Alain Delon a Maurice Ronet. Postupem času se do toho, byť jakýmsi nevědomým a mírným způsobem, přimíchává i Romy Schneider. Alain Delon postupně poznává, jak se jeho neblahá předtucha naplňuje zejména v tom, jak ho jeho bývalý přítel nenávidí, a tím se sám dostává do situace, kdy jeho rozum je naprosto oslepen, jeho agresivita a emoční nestabilita je sebevědomím a přetvařováním se jeho přítele postupně stále více stimulována. A tak ho nakonec v záchvatu vzteku utopí v bazénu. Následný střet s jeho družkou je přirozený, avšak jejich závěrečné vzájemné pochopení se je grandiozní. Skvělý scénář filmu ovšem zdaleka není vše. Naprosto nutné považuji zdůraznit, jak nesmírně vydařená zde je typologie postav. Alain Delon, Romy Schneider, Maurice Ronet a Jane Birkin zde díky této skvělé typologii nevytvořili jen pouze něco zdánlivě věrného a uvěřitelného. Společně zde vytvořili obraz lidské duše, která je tak snadno náchylná k tomu, aby se nechala svést ze své cesty, ať už v dobrém či zlém slova smyslu. Film má v sobě díky nádhernému prostředí, ve kterém se jeho děj odehrává jisté prvky symbolismu. Nikdy nezapomenu na krásnou ústřední éterickou píseň, při které se v záběru objevuje obraz stromu na hladině bazénu a odlétající holubice.Toto byl okamžik přímo průzračné esence romantiky šedesátých let minulého století. Film není zdaleka určen jen pro hloubavé povahy, zabývající se samotnou psychologií postav. Film je naprosto dobově stylový a jeho celkové obrazové a hudební podkreslení přímo mistrným způsobem zachycují končící dekádu šedesátých let západní evropy, která se nesla v jakési mystické atmosféře, jejíž úkolem bylo shrnout a zakončit události let minulých. A právě v této atmosféře zde spatřuji okamžiky čisté nadčasovosti. Bazén je podle mého názoru jedním z režisérských vrcholů Jacquese Deraye. V kariéře Alaina Delona se Bazén hrdě vyjímá a on se k němu pyšně hlásí. Pro Romy Schneider byl tento film naprosto neoddiskutovatelně, co se její herecké budoucnosti týkalo, existenčním mezníkem. Bazén osobně považuji za jeden z moderních vrcholů francouzské i evropské kinematografie vůbec. Stal se jistým překlenujícím mostem mezi starou a novou nastupující generací, má neuvěřitelnou výpovědní hodnotu, co se mnoha věcí týká i dnes. Ale opět zdůrazňuji! Téměř vše je otázkou vkusu a citu, takže kdo chce, má v tomto filmu, co nacházet, o tom jsem přesvědčen.Tento film se stal jedním z důvodů, proč jsem se zamiloval do filmového plátna, děkuji.

Naprosto nadčasový typ uvolněného a skvostného humoru je ten největší důvod pro to, aby i ten co možná nejmladší divák v novém tisíciletí takovýto film zhlédl. Tento film, v němž hrají Oldřich Nový a Lída Bárová po jednom boku, oplývá velice silným šarmem, který v sobě skrývá důmyslný vtip a jemnou, avšak přitom působivou romantiku. Znám mnoho lidí, kteří proti tomuto druhu již dnes filmové pamětnické zábavy mají mnoho výhrad. Kdykoliv jsem se jich však zeptal na důvody tohoto jejich postoje, tak v devadesáti procentech případů film vůbec neviděli a jejich pseudonázory vycházeli pouze z předsudků. Ano, to je to slovo, které mi asi v polovině tohoto filmu problesklo v hlavě. Myslím, že jakýkoliv předsudek v souvislosti se stářím tohoto filmu je naprosto zbytečný. Asi po pětadvaceti minutách filmu mi bylo jasné, že byť v roce 2011, je tento film navzdory času stále mladý a noblesa z něho jen čiší.

Už dlouho jsem neviděl tak příjemný a pohodový film. Jsem zastánce toho, že zlatý fond starých amerických filmů, zejména tohoto rangu, má co nabídnout i dnešnímu divákovi. Pro mne je toto snad ten nejlepší způsob relaxace. Příčinou je asi fakt, že z filmu přímo čiší nenucenost. Laskavě přirozená a příjemná mladá Sophia Loren a k tomu ještě skvělý humor a vtip z úst Garyho Granta. Nejlepší byl asi tento: "Tati v domě jsou pavouci. Tak je nech, budou se hodit k večeři".

Skvělá předloha, napsána Jaroslavem Haškem, znamená mnoho pro samotnou generaci anarchistických buřičů. Nepatřím mezi zatvrzelé ortodoxní literáty a knihomoly, kteří nesnesou převádění předlohy na filmové plátno. To bych asi nebyl fanouškem filmového plátna vůbec. Avšak také zárověň nesnesu, když je literární dílo prostřednictvím filmového plátna przněno.Takových případů bych mohl jmenovat a nebylo by jich málo, to mi věřte. To však ale v žádném směru není případ tohoto filmu, který sám o sobě má takovou atmosféru a uvěřitelnost, která diváka, ať už chce nebo nechce, zkrátka vtáhne. Film má snad vše, co by mít měl. Zaprvé režiséra, který k oné předloze přistoupil s pokorou. Film má báječné kulisy, působící neuvěřitelně věrohodným dobovým dojmem. A v neposlední řadě film sám o sobě vlastně znamená Švejka a tím se dokázal naprosto originálně a přitom věrohodně stát geniální Rudolf Hrušínský. V uvozovkách řečeno sekundující prvky jako polní Kurát Miloš Kopecký nebo nadporučík Lukáš Svatopluk Beneš s filmu udělaly naprosto nepochybně jeden velký filmový koncert. Tento film i jeho druhý díl má všechny atributy a naprosté oprávnění pro to, aby mohl být nazýván legendárním.

Starý český velkofilm, který ve svém konceptu a účelu navzdory menší účasti propagandy je přesto uvěřitelný. Je uvěřitelný především z důvodu pojetí samotného husitství a hlavně přístupu k němu. Film zajisté není přesnou faktografickou kopií nějaké učebnice dějepisu, ovšem líbí se mi především fakt, jak husitství glorifikuje. Zdeněk Štěpánek se chopil své role takovým způsobem, že ani není co dodávat. Patos, který je z celého filmu cítit, je zde na místě, je zde potřebný, je až obdivuhodný . Především s přihlédnutím k faktu , že takovéto atmosféry je současná česká kinematografie asi sotva schopna, jsem za sebe rád, že tento film zpracovávající takovouto látku vznikl ještě v naší minulé a kulturně velmi plodné době, kdy se to hereckými esy jenom hemžilo.

Samozřejmě s notnou dávkou nostalgie , hezkou vzpomínkou na reggae melodii od Boba Marleyho Jamming, Paula Anku alias makléře v zrcadlovkách, ale také s přesvědčením, že si tento film nehraje na nic víc než-li je, hodnotím plným počtem. Dodnes si pamatuji jakou silou na mne zapůsobilo legrační a chlapácké charisma Kurta Russela jako Kapitána Rona. Jeho legrační historky a parodie sebe sama, ať si říká, kdo chce, co chce, měly něco do sebe. A když se k tomu přidá ještě nekňuba Martin Short, který se typologicky do své role bezvadně hodí, tak to dokonce chvílemi i dost jede. Film jakožto komedie působí celkově dosti ujetě a toto má alespoň pro mne své kouzlo. Tedy myslím si , že toto je taková typická oddychovka, především co se devadesátých let týče.

Nelze popřít, že se jedná o prvotřídní a precizní filmařinu. Film navozuje i hodnověrnou atmosféru, zejména co se týče let šedesátých. Já jsem ale po celou dobu trvání tohoto filmu měl pocit, že tomu cosi neidentifikovatelného schází. Možná právě fakt, že Finscher natočil takové věci jako Klub rváčů nebo Sedm k tomuto mému pocitu ještě přispěl. Celkově tedy sice vynikající a bezchybná práce, ale přesto si myslím, že na Finschera až moc fádní a nezvykle obyčejné. Celou dobu jsem čekal na ten podraz, ve kterém bude skrytá pointa, bohužel jsem se nedočkal.