Imrwere

Popularita Fiska, chcete-li Kingpina, rapidně roste, s ním samozřejmě i četnosti násilí a brutality. Opět dostáváme přímou nálož toho, čehož půst jsme si museli v předchozí epizodě přetrpět. A nebylo to poprvé, takže hádám, že i nadále tvůrci plánují do diváka rvát impulsy přímo šokem. A musím uznat, že to opravdu funguje.

Tak trochu jsem čekal na chvíli, kdy se postava Sticka objeví a slepý stařec nakonec přišel ve chvíli, kdy už jsem začínal být skeptický a absolutně jsem jej neočekával. Dosud jsem nedal prostor pohledům do minulosti, ale tentokrát flashbacky přehlížet nelze, jelikož jsou hodně, opravdu hodně důležité a několik předem pokládaných otázek rázem vysvětlují.

Začíná jít do tuhého, tma střídá temnotu a temnota střídá tmu. To, co je v tomto seriálu hnacím motorem, je do diváka tentokrát naládováno v opravdu obrovské míře, že to jen těžko vstřebává. Oba dominantní muži na opačných stranách barikády spolu poprvé diskutují a to je ten správný impuls. Může to být ještě lepší? Těžko říci, tohle je naprostý vrchol, ale mile rád se ještě nechám překvapit.

Samotný název epizody je více než přesný, to však každý při sledování pochopí. Nastolený standard neutichá a jede se v zajetých kolejích. Fisk jasně dominuje a odvrací svůj opatrnější nástup. Už teď je jasné, že být jeho protivníkem nebude nic lehkého a splnění cílů jak na straně dobra, tak na straně zla bude stát ještě hodně úsilí. Super pokračování a nezodpovězené otázky přibývají.

Pokud divák došel ke čtvrté sérii, už teď je jasné, že jeho nadšení musí vydržet až do konce, protože je opravdu mazec, jak si i za obrazovkou celý děj užívá a vžívá se do postav. Obětí přibývá, ovšem počet mrtvých je na Mattově kontě rovná nula. Je to dobře? Je to špatně? To je spíše otázka do diskuze, kde by se názory lišily, ale jedna věc jasná je. Nezastaví se před ničím. Ani před nikým. Cíl je jasný i přes dlouhou složitou cestu k jeho splnění. Tempo je opět na hranici lomcování s adrenalinem a násilí? Člověka, který si v tomto libuje je to naprostá pecka.

První lehký úpadek již nastoleného tempa, kdy se jednalo spíše o děj kolem advokacie. Jenže i z tohoto pohledu je epizoda velice důležitá a úžasně zpracovaná, přestože si myslím, že hlavní záporák si zadloužil trochu lepší představení, ale buďme ujištěni že jeho chvíle ještě přijdou a on sám se ukáže v tom pravém světle. Nebo stínu? Nechme se překvapit. Stoprocentně bude čím

Druhá epizoda vysoko nasazenou laťku epizody první snadno ani ne přeskočila, jako spíš lehce překročila. Zde už každému divákovi musí být jasné, kolik surovosti a nejen zlámaných kostí následující příběh přinese. A počet sebraných životů? O tom se snad nebudeme ani bavit. Již teď je slíbená kvalitní podívaná a to od všech účinkujících, vedlejších postav nevyjímaje.

Na začátek opravdu výtečný rozjezd. Očekával jsem menší tempo při startu, ale tohle mě opravdu mile překvapilo. Už vstup do seriálu pro měl důležitým faktorem a nadšení od prvních minut se se mnou neslo celou dobu. Není nic lepšího, než když je divák okamžitě vtažen do děje a žere každou další sekundu plnými hlty.

Musím uznat, že za dobu dvou roků, kterou astrální i fyzické tělo Doctora Strange okupovalo kromě různých dimenzí o reálný Svět, viděl jsem tento v pořadí již čtrnáctý počin Marvel Cinematic Universe minimálně pětkrát. A jelikož se mi sólovka zručného neurochirurga, jenž se naučil mystickému umění, jevila jako nejslabší dílo studia, stále jsem se mu snažil dávat šanci, jenže hranici podprůměrných čtyřiceti procent jsem v celkovém hodnocení překročit nedokázal. Pak ovšem přišlo obrovské vyvrcholení za desetiletou prací Marvel Studios, kde Benedict Cumberbatch jakožto představitel oné postavy dostal nemalý prostor a opravdu důležitou roli ve třetích Avengers, nastal čas pro výrazné ALE … Celý pohled nejen na charakter, ale zásadně i na celé filmové představení nabral opravdu rozdílný směr a přestože jsem už téměř zpaměti věděl, co do mě trio scénáristů v čele s režisérem Derricksonem naperou, od první do poslední scény jsem vše žral, jako bych snímek viděl prvně a on mě chytil za držku tak, jak to v současnosti spousta děl umí. I přes tuto skutečnost ale nemohu zvednout známku výše, než na osmdesát procent a to v zásadě proto, že co film se mnou udělal teď, nedokázal napoprvé. Nutno ale podotknout, že za vše může již výše naznačen klenot Infinity War, o němž jsem také psal. A protože jsem po několika diskuzích zjistil, že spousta mých přátel a známých ještě tento ne příliš nový film osobně nezná, nehodlám stále nic důležitého vyzrazovat, ale pár maličkostí přeci jen přiblížím. Na plátně je patrný opravdu velký počet CGI (Computer Generated Imagery), chcete-li efektů tvořených počítačovou úpravou obrazu, dnes oblíbeně nezývaným jako Digibordel. S tím si ale tvůrci přes vysoký rozpočet dokázali poradit a co se mohlo jevit jako kýč, to je ve finální fázi obrovskou předností. Celkový dojem při sledování je takový zvláštní. Divákům je podsunuto to, co světová kinematografie dlouho nepřinesla, tedy ne v tomto zpracování. Hlavní postavy válí, vedlejší sice jako by brouzdaly v šedém stínu, to ovšem vyvažuje vtip kolem dalšího egoisty ve vesmíru MCU. A zde musím použít frázi, která mi utkvěla v hlavě. "NENÍ TO KRÁSA? SVĚT MIMO ČAS, MIMO SMRT." Ano, z té nádhery jde opravdu hlava kolem … A co bude dál? Jak dopadl Doctor Strange v dosud nejdůležitějším souboji vesmíru, to všichni dobře víme, není nám ale jasné, jaký bude jeho osud naplněn dále. Co ale víme a na čem můžeme stavět, to je potvrzení pokračování tohoto originu. Nevíme, kdy se jej dočkáme, ale podle slov šéfa Marvelu je to jistá věc. Dokonce Ben Cumberbatch se nechal slyšet, že se do role superhrdiny se vší radostí vrátí a my tak jen můžeme tipovat, zda půjde o rychlé navázání e nebo studio překoná dosud nejdelší časovou linii mezi dvěma díly, která prozatím čítá čtyři doky. Já se tedy velice těším, ať už se nám mystický kouzelník představí ještě do roku 2020 a nebo později.

Ze Splitu jsem i já tak rozpolcený, že stále nevím, co si o něm myslet. Pokud bych ale nechal i delší čas na průtok myšlenkami, určitě bych hodnocení nezvedl, možná právě naopak, tak nebudu to své vykecávání odkládat a rovnou přicházím s vlastním verdiktem, co se snímku týče. Opět půjdu proti vlastnímu proudu a začnu tam, kde obvykle spíše končím a to samotnou procentuální známkou. Přestože film není až tak zlý, za zhlédnutí určitě stojí, ale mé hodnocení budou pouze dvě z pěti možných, čili podprůměrných čtyřicet procent a to jen za naprosto božský herecký výkon Jamese McAvoye. Snímek začal dobře, rozjezd byl hodně poutavý a v tu chvíli jsem si řekl, že ač filmy tohoto druhu a tématu moc nemusím, tohle by mohlo být nadějnou výjimkou. Jenže opak byl bohužel pravdou a žánry jako horor a thriller bych se na místě distribuce styděl použít. Psychologické drama by asi sedělo, jelikož v naprosté většině stopáže se filmaři věnují spíše dialogu s psychiatričkou a pouze menšinová část poukazuje na nějakou akci, která sice mohla působit přesvědčivě a mohla chytnout diváka za držku, ovšem bylo toho opravdu málo. Přesto všechno děkuji za doporučení, věřím, že široké spektrum filmových fanoušků si zde najde oblibu už jen díky hlavní postavě, jelikož, jak už jsem zmínil, představitel X-menového Profesora X zde drží laťku hodně vysoko a všechny jeho identity jsou bravurně zpracované. Ačkoliv je každá jiná, vždy je ve výsledku přímým magorem, až možná bestií a to je to, co tento film filmem dělá. Velmi nutné kapitoly a pomalé tempo ale může někoho odradit tak, jako mě. Když přišel konec filmu, cítil jsem jakousi úlevu. Průběžně jsem stále čekal, že přijde něco, co stejně nepřišlo a tak jsem za touto možná (?) blamáží udělal tlustou čáru a pochybuji, že si film ještě někdy pustím, ale kdo ví. Třeba někdy změním názor, ale v dohlednu to stoprocentně nebude.