TheNero

Já, padouch 2 měl při mém prvním (a zároveň asi posledním) zhlédnutí jeden velký problém - více méně všechno podstatné, co se ve filmu stalo, jsem očekával několik minut předem a překvapen jsem nebyl takřka ničím. Mimoni jsou roztomilí a vtipní jako vždy a přijde mi, že na nich stojí celý film. Hlavní pro mě po celou dobu bylo, co ty žluté (či fialové) mršky zase spáchají. Čili, s tímto zúženým zorným polem jsem se bavil mimořádně a jsem si jistý, že miliony dětí také...náročnější divák bude asi trochu vyveden z míry chvílemi dost šíleným nebo naopak nezajímavým příběhem, ale když snížíte mozkové otáčky na životní minimum a budete se smát jménu Velezadek, zažijete příjemný filmový zážitek a odejdete s velkým úsměvem na tváři. 65%

Do kina jsem po zkušenostech s jedničkou šel s očekáváním pořádné marvelovské akce prokládané vtípky a dokonalými efekty...a přesně to jsem dostal. Sice nic míň, ale, bohužel, ani nic víc... Efekty byly dotažené k dokonalosti a tvůrci přidali toho, co bylo nejvíc chváleno v jedničce - akce, humor a Hulk. Je jen několik málo sérií, kde dvojka předstihne první díl a Avengers prostě nejsou jednou z nich. Důvod? Slabší a pro mě až moc překombinovaný příběh. Ovšem "frisbee" mě dostalo :D 75%

Ruku v ruce s lepším grafickým zpracováním vetřelců i predátora jde do kytek i jejich osud. V původních dvou (dejme tomu i třech) vetřelcích bylo dokonalé to, jak se pracovalo s atmosférou celého filmu, kdy se dokonalý organismus pomalu vyklubal, vyrostl a pak jednoho po druhém zabíjel členy posádky či obyvatele planety - objevovaly se dějové zvraty a vypjaté scény, vše bylo promyšlené a dávalo to smysl. V tomto filmu můžete vidět (tedy pokud v té tmě, s rozklepanou, mnohdy i párkrát za vteřinu střiženou kamerou, něco uvidíte) bandu bezcílně běhajících a zabíjejících potvor, které, tak nějak bokem, likviduje predátor - proč, to mi zatím nikdo neobjasnil. Na planetě Zemi jsou všichni zkrátka proto, aby se do toho všeho mohla zapojit i parta teenagerů a mohli jsme se všichni podívat na krásné tělo té blondýnky u bazénu...tuto scénu režiséři jako jedinou ze všech nočních i nějak normálně nasvítili. Ve zkratce, když se čtyřikrát sní a znovu stráví vetřelec, dvakrát predátor, pak se to obojí dohromady hodí na talíř, sní, stráví a vyjde to ven, vznikne tento "výtvor". Hvězdička za to, že mi tento film pomohl uvědomit si cenu lidského života a našeho času, který bychom neměli zbytečně mařit. A za tu blondýnku.

Film mého dětství i dospívání. Ten, který si pustím, zalezu pod peřinu a o dvě hodiny později si řeknu, že na světě je krásně. Ten, díky kterému jsem se začal zajímat o film. Ve Forrestovi je totiž všechno. Úplně nejvíc nejlepší hlavní hrdina, nádherná padnoucí hudba, životní moudra a pravdy, nikdy nestárnoucí hlášky, překrásná hlavní herečka, hluboká myšlenka i skvělý humor. Nechybí mi v něm vůbec nic...a to jako u jediného ze všech filmů.

Po zhlédnutí tohoto Burtonova Fleet Streetského masakru řádně nabroušenou břitvou jsem byl vyveden z míry natolik, že jsem se na půl roku přestal holit, hlavně v oblasti krku. Nicméně, shrneme-li si základní fakta, scénář je originální a těžko předvídatelný, Burtonův režijní rukopis je velice výrazný a jako jeho fanouška mě ohromil, tak jako (téměř) vždy. Obzvlášť bych vyzdvihnul výpravu, která krásně přidala k temné Londýnské atmosféře, stejně jako hudba. A k tomu všemu ještě netradiční nápad zapracovat zpěv do jinak velice ponurého a násilného filmu - wow. Ocenil bych snad jen silnější příběh, který by mě více vtáhl, protože po celou dobu snímku jsem se cítil jako náhodný kolemjdoucí a nedělalo mi problém to zkrátka pauznout a jít se navečeřet. Pětihvězdičkový film by mě neměl od popcornu a coly pustit až do konce. Takhle je to pro mě 80 %.

Po brutální marketingové kampani (aneb jak je možné, že po večerech skládám na tisíc kousků rozpuzzlované žluté tic-tacy?) jsem se stal jednou z milionů nadšených oveček, jdoucích na kinematografickou pastvu do žlutých, a tak nějak roztomilých luk, abych si mohl pochutnat na brilantním a originálním humoru (mimoni padají, mlátí se a "mluví"), dechberoucí a nespoutané akci (mimoni utíkají, lítají a střílí) a do sebemenších detailů propracovaném příběhu (mimoni hledají, slouží, utíkají a zase slouží). Dokud si člověk udržel mysl dítěte, nic mu nezaskočilo a odešel příjemně najezen.