flakik

Když řeknu o filmu, že byl zajímavý, znamená to, že nic moc. To ale není případ filmu La Sapienza. Zprvu sice působí dost stroze a nekomunikativně a připomíná spíš zvláštní divadelní hru, ale první spontánní reakce se po půl hodině divadla dostaví a celý film se atmosféra pomalu uvolňuje. Dialogy sice působí poněkud stroze a hudba se objeví jen ve 4 částech filmu při pohledu na jezero nebo na architekturu, ale barevnost a pestrost filmu rozhodně nechybí. Green báječně využívá hry světla a stínu a kulis barokní architektury. Záběry chodidel propojuje s pohledy do výšin barokních kupolí a v tom všem nachází "ztracenou" la sapienzu.

Odpočinkový film se skvělým hereckým obsazením, který pobaví a potěší. Je krásné vidět hrát tuto generaci herců se stálou lehkostí a grácií, jakou umí vytvořit jen oni. Jejich britský humor je vtipný, ale vůbec ne urážlivý nebo nevkusný, jako je se to bohužel stává v obdobných českých komediích zvykem. Také oceňuji skvělé zapojení slavných muzikantských hvězd a hudbu, která potěší.

3 hodiny naprosto o ničem. Banální příběh, který nijak neoslní, ale ani neurazí. Jediným posunem celého filmu byl moment, kdy v posledních asi 30 minutách hlavní hrdinka konečně použila kapesník, pusu bohužel nezavřela nikdy.

Film, který mi připomíná popis počátků kinematografie - snění v bdění. Ze začátku vás film naprosto ohromí svou barevností a hravostí, že si říkáte, že to musí být sen. Škoda jen, že ten krásný sen se pomalu mění v noční můru a vy z tohoto filmu odcházíte zcela vyčerpáni. Těžko říct, zda je to tímto přechodem nebo rychlým tempem, které film nasadí hned na začátku.

Tomu říkám tedy hromadná dehonestace klasických českých herců.

Úžasný film se skvělou choreografií a dynamickou hudbou a to vše ještě umocňuje 3D efekt. Opravdu dobře vzdaný hold.

Klasické téma - dva gayové opustí Írán, jinak budou zabiti a snaží se dojít do Francie, což se jim taky povede. Film doprovází pěkná francouzská hudba, která dělá celý film takovým poklidným a malebným. Jediné co nepochopím, jak může někdo někoho milovat, i když mu ten druhý hned dvakrát předvede, že když by šlo do tuhého, "hodí ho přes palubu".

Film, ve kterém jako by všichni pořád něco řešili, ale v podstatě nic neřeší a ani nevyřeší. Při filmu si vzpomenete akorát na Fritzla a čekáte, co z toho nakonec vyleze a ono ani nic nevyleze. Všichni jen zmateně pobíhají kolem, snaží se zjistit co ostatní a ostatní dělají to samé.

Existuje něco jako stockholmský syndrom u znásilnění? U tohoto filmu zřejmě ano. Hlavní hrdinku jsem tedy nepochopil, ale bylo na co koukat. Opravdu přirozená krása a elegance, která se v Rusku nenajde. Snad jen v tomhle filmu. Taky mezi ostatními víc než zářila. Místy film docela zamrazil, při scénách znásilňování, ale někdy zase pobavil, jako při objednávání v baru nebo při nahlašování ukradeného pasu na policejní stanici. Co víc dodat - Rusko!

Tak tohle bylo dost silné kafe. Ačkoliv se ve filmu prohodily snad jen dvě věty, oka jsem nezamhouřil a spíš se držel sedačky, abych neodešel. Silné naturalistické záběry, silný nihilismus, to asi film představuje nejlépe. A vážně tam bylo 7 projevů? Já napočítal jen 6, ale znovu už to vidět nechci, tak budu raději věřit, že jsem se přepočítal.